[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Většina z žen očekává narození prvního potomka s nadšením, těší se na společně strávené chvíle. Mateřství je bezesporu nádherné, ale zároveň je to pěkná dřina. A spousta maminek na to není připravená. Mnohdy pak přichází namísto slastných chvil rozčarování - nedostatek spánku, drastická změna režimu, obří zodpovědnost, vytržení z navyklého způsobu života, hormonální kolotoč. Může se přidat také společenská izolace, chabá výživa a řada dalších změn.
Krátce po porodu dochází k prudkému poklesu některých hormonů a jiné se vám naopak začínají tvořit. Prudké zhoršení nálady se tak vyskytuje velmi často a potká zhruba 80 % žen. Ve většině případů se jedná o přechodný stav. Mohou přijít ale i stavy horší.
I přes veškerou snahu mohou přijít stavy, kterých se tak snadno zbavit nelze. U ženy se namísto zasloužené radosti z mateřství objevují stále častěji nepříjemné pocity a postupně ovládnou celou její mysl. Dobrá zpráva je, že řešit se dají vždy. Jen je v některých případech nutné vyhledat odborníka. A na určitou dobu zatnout zuby a vydržet.
Nejčastěji se hovoří o poporodní depresi a poporodní úzkosti. Vzácné, ale hodně závažné onemocnění se nazývá poporodní psychóza a vyvíjí se rychle a brzy po porodu. S předchozími má jen málo společného, ačkoliv se jí maminky často zbytečně obávají.
Jedna z maminek v průběhu nejhorších chvil poporodní deprese: „Nejhorší je, že vymizel citový vztah k oběma dětem. Je to strašný pocit. Jako bych necítila nic ke svým dětem. Jen vidím to, že už teď nikdy nebudu mít svobodu, že na mně visí 2 malé bytosti. A to těžce nesu. Strašné je, že lituji toho rozhodnutí mít druhé dítě. S jedním už byla pohoda, najetý režim, výlety, srandičky, bylo to super. Teď se cítím jako ve vězení. Je to rouhání....já vím. Ale nemůžu si pomoct. Už nemám z ničeho radost.“
Příběh dopadl velmi dobře, maminka vyhledala pomoc a své mateřství si nesmírně užívá.
„Již několik měsíců se cítím psychicky zcela vyrovnaně. Užívám si života, dětí a rodiny. Úzkosti zcela vymizely a já tiše doufám, že se již nevrátí. Léky stále užívám a ještě chvíli budu. Když se poohlédnu zpět a vzpomenu si, jak jsem před rokem trpěla, nemohu tomu vůbec uvěřit. Jsem neskonale vděčná za to, že jsem znovu nalezla své štěstí a radost ze života. A hlavně jsem vděčná za svou rodinu. Vím, že můj příběh by neměl šťastný konec nebýt včas zahájené léčby, velké podpory manžel a mých blízkých.“
Celosvětově se problematikou zabývá organizace Postpartum Support International. U nás pak nezisková organizace Úsměv mámy, z.s., která vznikla díky prožité poporodní úzkosti.
VIDEO: Co dělat, když máte poporodní deprese?