[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Patří k nejzákeřnějším a nejzáludnějším vůbec. Přesto jsou mnohým z nás stále neznámá nebo je podceňujeme. Řeč je o invazivních meningokokových onemocněních, při kterých jde doslova o boj s časem. Ne vždy se navíc tento boj podaří vyhrát. Zákeřné nemoci ohrožují životy nás všech, nejvíc ale těch nejmenších.
Každá mince má dvě strany. Totéž platí o původci invazivních meningokokových onemocnění (IMO), bakterii Neisseria meningitidis. Zatímco u některých lidí je výsledkem jejího usazení v horních cestách dýchacích stimulace imunitního systému a následná vyšší odolnost organismu proti těmto nemocem, u jiných naopak nevyzpytatelná bakterie způsobuje velmi vážné stavy. Jaká reakce nastane, se bohužel nedá předvídat. Proč bakterie u někoho jen přebývá a u jiného vyvolá život ohrožující onemocnění, na to zatím moderní medicína nezná odpověď.
Jisté je, že meningokoky kolonizují nosohltany mnoha lidí. Podíl nosičů se u adolescentů a mladých dospělých pohybuje kolem 10 procent. Takzvané bezpříznakové nosičství meningokoku je tedy relativně běžné a nosiči bakterie zpravidla neonemocní. Mohou se ale stát zdrojem nákazy pro ostatní a zvlášť pro malé děti. Riziko přenosu bakterie je v případě přímého kontaktu s přenašečem až 800krát vyšší.
Případů onemocnění jsou u nás každoročně zaznamenány desítky. Může se tedy zdát, že IMO nejsou příliš častá. Přesto ale není radno toto nebezpečí podceňovat. Zejména proto, že počáteční příznaky se rozlišují jen velmi těžko a rozvinutá IMO mívají rychlý a zpravidla velmi závažný průběh.
Meningokok může způsobovat meningitidu (zánět mozkových blan) nebo sepsi, tedy otravu krve. Případně může dojít ke kombinaci obojího. Pacienti jsou ve všech případech vystaveni vysokému riziku a o jejich zdraví a často i životě rozhoduje rychlost, s jakou je jim nasazena odpovídající léčba. K tomu bohužel nemusí dojít včas, protože ani pro lékaře není v prvních chvílích snadné odlišit počáteční příznaky IMO od jiných běžných nemocí.
Mezi nejčastější příznaky patří vyšší teplota, únava, bolesti svalů a kloubů, citlivost na světlo či strnutí šíje. Ty ovšem často připomínají chřipku, u nejmenších dětí pak mohou odpovídat například růstu prvních zubů. U každého člověka se navíc objevuje trochu jiná kombinace příznaků s různou intenzitou, kvůli čemuž pak snadněji dochází k podcenění situace.
Průběh nákazy je až překvapivě rychlý. Na to, aby meningokok napadl mozek, přivodil otravu krve a v nejhorším případě i smrt, stačí jen několik desítek hodin. Proto je důležité včasné rozpoznání tohoto onemocnění. Zejména rodiče malých dětí by proto měli přikládat větší důležitost i atypickým a nespecifickým příznakům IMO – průjmům a horečkám. V každém případě se nevyplácí možnost propuknutí meningitidy podceňovat a vždy raději vyhledat lékaře.
Onemocnění bakterií Neisseria meningitidis, jakkoli je závažné, je léčitelné širokým spektrem antibiotik. Léčba ale musí být zahájena nejpozději v řádu hodin a není vůbec lehká. Nezřídka je nutné nasadit i umělou plicní ventilaci a připojit pacienta na dialýzu, protože nemocným často selhávají plíce, ledviny i další orgány.
Odehrává se tedy na jednotkách intenzivní péče a přibližně jeden z deseti nemocných bohužel zemře i při odpovídající léčbě. Takto zákeřný může meningokok být.
Onemocnění se nezřídka nepodaří vyléčit úplně bez následků. Lidé, kteří prodělali IMO, mohou mít poškozený zrak, sluch, srdce i mozkové funkce. Kvůli nedokrvování a následnému odumírání tkání přicházejí o prsty i větší části rukou či nohou. Hrozí jim rozvoj epilepsie a další nepříjemné zdravotní a psychické následky.
Domácí testování
Spolehlivým ukazatelem vážné diagnózy je takzvaný skleničkový test. Ten je možné využít ve chvíli, kdy se na těle pacienta začne objevovat vyrážka v podobě nachově či krvavě zbarvených skvrn. Pokud po zatlačení sklenicí či jiným průhledným předmětem nevymizí, je nutné okamžitě přivolat rychlou pomoc.
Podezření na meningitidu se dá v domácím prostředí potvrdit i testem typického strnutí šíje. Nemocný se položí na rovnou podložku s protaženými dolními končetinami. Ohnutím hlavy vpřed mu zatlačíme bradu směrem k hrudníku a pokud zareaguje bolestivě a ohne nohy v kolenou, je to další z důkazů nebezpečného onemocnění.
Samotné kouření onemocnění nezpůsobí. Ví se ale, že pokud se jedinec setká s meningokokem, je k propuknutí onemocnění nezbytné, aby se meningokok dostal ze sliznice dutiny ústní do krve. Toto právě usnadňuje jakékoliv podráždění sliznice, tedy i podráždění z kouření nebo kouře, který by dítě vdechovalo v kuřácké domácnosti.
Ve studiích bylo prokázáno, že pokud kouří oba rodiče, zvyšuje se riziko meningokokového onemocnění dítěte až 8x, kouří-li jen jeden, pak 3x. Stejně působí na sliznice například i nedávné virové onemocnění.
Epidemiologové od začátku tohoto roku evidují předběžně 17 případů invazivního meningokokového onemocnění, z toho 2 úmrtí. Obě se navíc týkala malých dětí. Závažné zdravotní komplikace u nich vyvolal meningokok skupiny B, který je v České republice z dlouhodobého hlediska nejrozšířenějším.
„Výjimkou byl jen loňský rok, kdy jsme po 15 letech zachytili víc onemocnění způsobených meningokoky skupiny C. Bylo jich 24, což je ale pouze o jeden případ více než onemocnění způsobených meningokoky skupiny B,“ uvádí MUDr. Pavla Křížová, CSc., z Národní referenční laboratoře pro meningokokové nákazy Státního zdravotního ústavu.
Pediatrička a místopředsedkyně České vakcinologické společnosti MUDr. Hana Cabrnochová, MBA, k situaci dodává: „Invazivní meningokoková onemocnění ohrožují pacienty svým rychlým průběhem a závažnými komplikacemi, letos jsme hned v prvních týdnech roku zaznamenali skutečně závažné případy. Pokládám proto za důležité připomenout, že je možné se nechat proti této nemoci očkovat.“
Nejúčinnější prevencí je očkování. Protože mají invazivní meningokoková onemocnění nejvyšší incidenci v prvním roce života dítěte, doporučuje Česká vakcinologická společnost očkování proti nim již ve věku od 2 měsíců. Aplikace první dávky se upřednostňuje v průběhu prvního půlroku života, kdy je možné očkování proti meningokoku pohodlně zařadit do očkovacího kalendáře.
Žádná vakcína není stoprocentně účinná a bezpečná. Studie nicméně dokazují, že u očkovaných dětí se nezvyšuje riziko jiných infekcí. Pravdou je, že bychom při podání všech dětských očkování najednou „zaměstnali“ pouze zlomek procenta kapacity dětského imunitního systému.
Očkovací látky pro povinná očkování obsahují v součtu zhruba jen 50 antigenů, což je ve srovnání s vystavením více než milionu antigenů v rámci kolonizace střevního a genitálního traktu mikroorganismy po narození prakticky zanedbatelné.