Michal Dvořák & DJ Lucca: Na prvním místě je Míša!

Hudební skladatel, textař a producent v jedné osobě a úspěšná „dýdžejka“ tvoří výjimečný pár. Oba milují hudbu a život bez ní si neumí představit. Momentálně je ale pro ně na prvním místě jejich půlroční syn Míša.

Michal

Před pěti měsíci jste se stal poprvé otcem, jak se ve své nové roli cítíte?

Úžasně! Kdo to však nezažil, nepochopí. Jak říká můj táta – zkušenost je nesdělitelná. Narození Míši předčilo ve všech směrech moje očekávání, ta čistota a pozitivní energie toho malého tvora je neskutečná! Je pravda, že první tři měsíce byly náročné, to ale zná asi každý…

Je vám přes čtyřicet, nezatoužil jste po dítěti už dřív?

To víte, že jsem o tom přemýšlel, a byla doba, kdy bych do toho i šel, ale můj „umělecký život“ byl nabitý a okolnosti tomu taky chtěly, prostě nebyla vhodná doba. A přiznám se, že jsem měl tehdy starosti sám se sebou, natož abych někoho vychovával :-)

Byl jste celkem třikrát ženatý. Ovlivnila vás nějak tato zkušenost? Řekl jste si „třikrát a dost“, nebo byste do toho šel i napočtvrté?

No jasně, kdy jindy by měla svatba ten pravý smysl než teď? Zatím ale na programu dne není.

V tisku se objevily zprávy, že jste u porodu Lucie, kam jste ji přišel podpořit, zkolaboval. Co se tehdy vlastně přihodilo?

Zkolaboval je, myslím, silné slovo. Byl jsem vystresovaný a bezmocný, navíc jsem se nechtěně podíval na operačním stole, kde Lucka rodila císařským řezem do míst, kam jsem neměl... V tom okamžiku jsem se jen chtěl napít vody, sundal si roušku a personál si to asi špatně vyložil. Začali mě pokládat na zem, jenže jsem ale zaslechl Míšův pláč, a to mě postavilo na nohy. Hned jsem na všechno zapomněl a začal fotit i natáčet.

Doporučil byste tedy z vlastní zkušenosti asistenci u porodu všem nastávajícím tatínkům?

Přijde mi to přirozené, ale musí to být vzájemný konsenzus partnerů. Myslím, že slabší povahy to může poznamenat na celý život. Obecně by tam být ale měli, je to přece i jejich potomek.

Komu je Michálek podobný?

Všichni říkají, že je celý táta :-) Je ale fakt, že když se podívám na svoje fotky z dětství, tak Míša je můj klon. Ale vidím v něm i Lucčiny rodiče, mění se snad každý den, občas si ráno říkám, jestli nám jej přes noc někdo nevyměnil :-)

Čtete také: Jolana Voldánová: Skloubit mateřství a kariéru? Jde to!

Před rokem jste spolu s Jaroslavem Svěceným a dalšími významnými muzikanty realizoval projekt Vivaldianno MMVIII. Inspirací vám byl hudební skladatel Antonio Vivaldi, jehož skladbám jste dal netradiční a nový rozměr. Jak vás toto moderní pojetí klasické hudby napadlo?

Jardu Svěceného znám už z projektu Lucie v opeře a práce s velkým orchestrem, který se na projektu podílel, je mi velmi blízká. Není větší hudební zážitek, než když 80–100 muzikantů hraje to, co jste vymysleli. Troufám si říct, že to pro mě znamenalo víc, než když jsme hráli coby předkapela Rolling Stones. Chtěl jsem si vyzkoušet, jestli se dá vůbec Vivaldi upravit do smysluplné a vkusné moderní podoby. Tím ale nemyslím to, když si rádoby sexy houslistky obléknou minisukně a hrají na plastové housle za doprovodu automatického bubeníka a japonské samohrajky klasiku… Projekt vznikal čtyři roky, v rámci dokumentu Pandurango, který jsem točil pro Českou televizi, jsem procestoval celou zeměkouli a díky tomu jsem poznal spoustu nových hudebních nástrojů, které jsem pak použil i při komponování na Vivaldiannu. V podstatě jsem k originálu dopsal mnoho nových partů a umocnil původní nálady a dynamiku. Představoval jsem si přitom, jak by to asi Vivaldi udělal, kdyby měl soudobé nástrojové a technické vymoženosti. Ale třeba takový indický sitar nebo didgeridoo, to je něco…

Didgeridoo?

Neznáte? To je tisíce let starý australský nástroj, který hraje jediný tón. Opravdu zajímavý a inspirativní instrument.

Tak to tedy neznám, na didgeridoo se budu muset zaměřit. Počítal jste s tím, že bude mít Vivaldianno takový úspěch?

Vůbec ne, myslel jsem, že vylisujeme pět set desek desek pro fajnšmekry a přátele, a zbytek mi zůstane v garáži :-) Netušili jsme ani náhodou, že budeme vyprodávat sportovní haly, dostaneme multiplatinovou desku za více než 25 000 prodaných nosičů a že to celé bude mít tak velký úspěch. Dokonce projevili zájem i v Německu, Rakousku, Francii, Emirátech, Šrí Lance a Rusku. Těší mě to.

Troufnete si říct, kde ve světě se hraje nejrozmanitější hudba?

Procestoval jsem všechny kontinenty, zajímavou tvorbu najdete v podstatě všude. Třeba Čína, díky jejich tisíce let staré kultuře tam existuje tolik hudebních nástrojů, o kterých jsem neměl ani tušení! Největší „peckou“ byla ale asi energií nabitá živočišná Brazílie. Tam to prostě žije nonstop. Hudbu, tanec a především rytmus tu najdete na každém rohu.

Jste hodně činorodý a aktivní, najdete si čas i na odpočinek?

Snažím se, i když se mi to časově zrovna nedaří. S Luckou jsme oba sportovně založení, takže relaxujeme aktivně. Miluju lyžování, snowboarding, občas si s kamarády zahrajeme fotbálek. Mám rád i hokej, ale na ten moc času nezbývá. Rádi si zajdeme do kina, divadla, i když s narozením Míši už to moc nestíháme :-)

Co pořídit Míšovi sourozence? To také neplánujete?

Ale to zase ano, rovnou sestřičku! Nebránili bychom se ale ani bratříčkovi.

Lucie Kvasnicová alias DJ Lucca

Patříte mezi špičku českých „dýdžejek“. Pod pseudonymem DJ Lucca vystupujete nejen po republice, ale i v zahraničí. Jak jste se k této pro ženy netradiční profesi dostala?

Asi v šestnácti, to jsem byla na gymnáziu, jsem začala chodit na různé akce, kde se hrála především elektronická hudba. Tehdy to u nás bylo něco nového. Šíleně mě to chytlo. Ani ve snu mě ale tenkrát nenapadlo, že bych se tím mohla jednou živit.

A měla jste představu, co byste chtěla v životě dělat?

Když mi bylo dvacet, pracovala jsem jako hotelová recepční v Brně, kde jsem tehdy žila, a toužila jsem stát se letuškou. To se mi nepodařilo, tak jsem odjela jako au pair do Anglie. To je hotová Mekka elektronické hudby! Tam jsem poznala ženy, které se „dýdžejováním“ zabývaly, a to mě fascinovalo. Začala jsem si kupovat desky a výbavu, a ponořovala se do toho víc a víc.

Kde jste měla svou premiéru?

V Brně jsem poznala spoustu lidí, kteří se hudbou zabývali, a ti mi po mém návratu z Anglie umožnili postupně vystupovat v rámci města. A pak se to rozjelo dál po republice, až přišly nabídky i z Evropy.

Budete mít asi hodně vybraný vkus, co se hudby týče. Je někdo, kdo vás oslovuje z české hudební scény?

Musím říct, že mně na jinou hudbu než na novinky z oblasti elektronické hudby od zahraničních interpetů zbývá málo času. Z českých kapel mám ale ráda Toxique nebo třeba Chinaski.

Tak schválně: Helena Vondráčková, nebo Marta Kubišová?

Hm… to je těžké. Styl jejich hudby není zrovna můj šálek kávy. Ale jestli tedy chcete odpověď, tak spíš Marta Kubišová.

Tak už vás nebudu trápit. Pojďme k příjemnějšímu tématu. Poprvé jste se stala maminkou. Jaké byly vaše dojmy z těhotenství a porodu?

Ze začátku jsem si vůbec nepřipouštěla, že čekám miminko a porodu se vůbec nebála. S blížícím se termínem jsem ale už začala víc o všem přemýšlet. Jak proběhne porod, jestli bude všechno v pořádku... Úplně mě minuly poslíčky, takže jsem nakonec rodila plánovaným císařským řezem. Ze začátku jsem z toho nadšená nebyla, ale když se na to dívám zpětně, jsem ráda, že jsem se takto rozhodla. Můj doktor mi totiž říkal, že když budu rodit spontánně, bude mi muset dát vyvolávací injekci, byla jsem totiž už po termínu a stále nic, ale že to podle něj není nejlepší řešení. Míša byl totiž dost velký a hrozily komplikace. Uklidnil mě aspoň tím, že mi dá malého hned přiložit, takže nakonec byla volba jasná. Musím říct, že všechno šlo jako na drátkách. Klidně bych si porod dala ještě jednou :-)

Vaše i Michalova profese je hodně spojená s cestováním. Řešili jste už, jestli budete brát malého na cesty?

Pomalu začínám zase pracovat. Moje vystoupení trvá většinou dvě hodiny, a je v noci. S Michalem už máme vyzkoušeno, že před vystoupením malého nakojím, on jej pohlídá, a já jsem za pár hodin zpátky. Míša spinká po nakrmení v pohodě i pět hodin v kuse, to je fajn. Chci co nejdéle kojit, takže mi vyhovuje, že o moje mléko nepřijde.

Vaší sestrou je tanečnice Qaša, která je maminkou pětiletého syna. Zašla jste k ní, coby ke zkušenější, třeba v období těhotenství na radu?

Qaša je o pět let starší a zrovna nedávno mi říkala, že je neuvěřitelné, jak její mladší sestřička, o kterou se starala, už má vlastní miminko :-) Když přijde na návštěvu, dává mně rady, třeba jak přebalovat a tak. Prostě starší ségra :-)

Relaxujete aktivně, nebo u televize?

Miluju sport, takže rozhodně aktivně, pokud ovšem nejsem hodně unavená. To pak ráda zapnu i tu televizi. Ráda si zahraju tenis, cvičím pilates. Paradoxně mě sport nabíjí a dodává více energie, než když bych třeba jen ležela. Endorfiny opravdu fungují!

Povedete Michálka k hudbě?

V těhotenství jsem občas nosila na břichu hudební pás s reproduktorky a „posílala“ mu tam muziku, především klasiku, Mozarta a tak. Možná právě proto je tak klidný. Až vyroste, uvidíme, k čemu bude tíhnout. Já bych byla ráda, kdyby hrál třeba tenis, ale když to nevyjde, hroutit se z toho nebudu. Chci z něj vychovat především galantního muže a férového člověka.

A co druhé dítě, uvažovali jste o něm?

Mateřství se mi líbí a určitě bych druhé dítě chtěla, jen ne tak brzy po sobě. Ty začátky jsou fakt náročné, co si budeme povídat...

Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Čtete také: Jolana Voldánová: Skloubit mateřství a kariéru? Jde to!

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Váš názor je dnes výrazný stejně jako myšlenky, na poradách ostatním dokážete do myšlení vnést množství pozitivních nápadů. Konec…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci