Michal Dvořák: „K otcovství patří i pokakaná plenka“

Kariéra a rodina. Zdánlivě neslučitelné se dá podle tatínků ve vysokých pracovních funkcích skloubit docela snadno. Jak? Čtěte, jak si Michal Dvořák překopal denní řád a kdo je u něj na prvním místě…

Michal Dvořák, hudebník, skladatel, producent, syn Míša (1,5 roku)

* Kolik času věnujete práci a kolik Míšovi?

Snažím se být realista. Je jasné, že do práce musím, na druhou stranu Míšu jsme si pořídili v poměrně pozdním věku, tedy já, takže se ho snažím užívat, co to jde. Nedávno jsem přemýšlel nad tím, že přišel v ideální chvíli. V době, kdy jsme jezdili šňůry se skupinou Lucie, bych ho neviděl vůbec. Takhle je to na pohodu. S malým jsem poměrně často a jsem za to rád.

* Jaký je váš denní program?

Malý vstává kolem šesté, takže se všechno odvíjí kolem jeho budíčku. O přispání si můžu nechat zdát… Ale nějak mi to nevadí, pohrajeme si spolu, nasnídáme se a já kolem půl desáté odcházím z domu.

Ve studiu jsem teď kvůli projektu VIVALDIANNO mmxII poslední rok skoro stále, ale podvečerní hraní a rituály, jako je koupání a spol., se snažím stíhat. Mám radost, když se doma sejdeme všichni jako rodina, a malý si to taky užívá. Naštěstí přišel v pravý čas, takže už umím ocenit i maličkosti, které by mě zamlada možná štvaly.

* Co zvládáte líp než patnerka? (DJ Lucca, pozn. redakce)

Neřekl bych, že něco kolem malého zvládám líp nebo hůř. Jsem prostě táta a tátovství mě baví, takže si ho užívám i s věcmi, které možná některým lidem nevoní…

Třeba?

Třeba přebalování mi nevadilo. Byl jsem s Michálkem výjimečně skoro týden sám, protože Lucka hrála na Ibize s Carlem Coxem, a to se neodmítá! Míšu jsem přebaloval, oblékal, krmil, vařil jsem, a ani mě nenapadlo, že bych na to měl někoho zjednat. Myslím, že k otcovství jako takovému patří i pokakaná plenka, a ne jen vystajlované dítě v neděli na procházce.

* Jenže jste dost pracovně vytížený…

To sice ano, i tak si ale myslím, že hudebník nebo producent, který nedokáže ve svém programu najít čas na sport nebo rodinu, je špatný manažer svého času. Bez toho se nedá dělat žádná práce pořádně! Nechtěl bych pracovat jako robot a vědět, že mi nejkrásnější roky mého syna protékají mezi prsty. Chci ho denně sledovat, bavit se tím, co už umí a co ještě ne, pomáhat mu v jeho objevitelských krůčcích. Rodičovství mi přijde jako nejsmysluplnější lidská činnost, jakou jsem doposud poznal.

* A rodinu byste chtěl velikou?

Je mi pětačtyřicet, takže vím, že pět dětí bych asi nestihl vychovat v klidu a pohodě alespoň do puberty, ale nebývá to v poslední době výjimkou. Ovšem já bych se rád věnoval svým dětem po všech stránkách. Nejen po intelektuální, ale i po sportovní a dovednostní…

Dovedu si představit dvě tři děti, víc ale je záležitost pro ženu na plný úvazek, sedmičlenná rodina musí fungovat úplně jinak než ta, která tak početná není. To už je spíše práce s malým oddílem :-) Smekám před lidmi, kteří to zvládnou, ale tohle není můj cíl. Míša sourozence výhledově určitě mít bude, ale rodinnou školku neplánujeme.

* O rodině mluvíte moc hezky… A víc než o práci, že? :-)

To proto, že teprve s Míšou jsem si začal uvědomovat její důležitost. Nejen rodiny mojí, ale i mých předků, rodičů, prarodičů, najednou se na vztahy a diskuse v rodině dívám úplně jinak než před lety, mnohem víc toho myslím chápu, jsem schopný více odpouštět a nejsem už tak radikální.

* Stýská se vám v práci po synovi a doma po práci?

Ani ne, svůj čas dělím na pracovní a striktně soukromý, na druhou stranu je fakt, že teď jsme se vrátili po dvou týdech z dovolené, kde bylo poměrně náročné našeho hbitého a čiperného syna uhlídat. Doma máme „zónu bezpečí“, ale v novém prostředí je to celkem záběr uhlídat „kamikadze“ před nebezpečím bazénů, moře, skal a divokých řek :-)

Po návratu jsme měli sto chutí najít hotel a malého svěřit někomu na hlídání – tak na tři dny, abychom si konečně odpočinuli :-) Samozřejmě jsme to neudělali, ale lidé, kteří mají malé děti, přesně vědí, o čem mluvím. O tom neustálém strachu a péči o dítě, které jsou poměrně vyčerpávající, zvlášť když jste na cestách.

* Chcete, aby šel Míša ve vašich šlépějích?

Přát si můžu cokoli, ale hlavní je, co bude chtít on a co mu bude nejvíce vyhovovat. Já jsem připravený předat mu rady a zkušenosti, se kterými si naloží podle svého, ale to je asi tak vše, co pro něj můžu udělat. Jak říká můj táta: „Zkušenost je nesdělitelná.“ A má pravdu! Já taky na rady dospělých moc nedbal, musel jsem se mnohokrát spálit, abych pochopil co a jak… Rodiče by do života dětem měli zasahovat jen zpovzdálí.

Děti by měly vědět, že někde kolem je kdosi milující, kdo v případě potřeby pomůže, ale na ty nejdůležitější věci si stejně musí přijít samy. Je to asi frustrující, ale je to tak :-) Kdo tohle nepochopí, udělá sobě i svým dětem ze života pěknou „prudu“ :-)

* Je něco, co byste nechtěl, aby po vás syn zdědil?

Tak toho by bylo asi víc, ale naopak vím, že bych si přál, aby byl po mně důsledný a šel si za svými sny a cíli. To by bylo fajn a je jedno, kterým směrem se vydá. Občas se ale přistihnu, že dělám něco, co se mi na sobě moc nelíbí, a říkám si, že bych se měl začít chovat jinak, protože jestli tenhle model chování Míša převezme, tak to tedy bude mazec. Snažím se hlídat, ale občas mi to ujede.

Zkušenost, že děti jsou zrcadlem svých rodičů, je jednoznačná!
Kromě jiného by mohl podědit vkus na ženy. Maminku má totiž úžasnou! Skvělý partner je pro rodičovství to nejdůležitější!

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Díky Luně máte smysl pro hru i zábavu, což přináší radost vám i dětem, stejně tak i kamarádkám, pokud s nimi jste. Nejlépe je vám na…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci