Maminka.czSlavní rodiče

Michal Dvořák: Smekám před všemi rodičkami!

Edita Mrázková 10.  5.  2015
Řekli byste, že Michalu Dvořákovi bude za rok padesát? A že je tátou dvou malých kluků, k nimž v noci poctivě vstával, i když kvůli své práci byl a je hodně vytížený? Ostatně to, jak moc hudbu u Dvořáků milují, dokazuje Michal tím, že když zrovna nekomponuje, čtyřletému Michalovi a téměř dvouletému Františkovi hraje na kytaru, bubny i klavír.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Stát se otcem po čtyřicítce má své výhody i nevýhody. Oba s Luckou hodně sportujeme a vedeme k tomu i naše kluky. Pokud mi bude sloužit zdraví, v klidu si s nimi ještě zahraju hokej i zalyžuju a potápět se můžu až do smrti, ne? 
I později asi může být starší otec přínosem, záleží jen na něm a okolnostech… V mém případě to tak asi mělo být a jsem spokojený.

Pokud bych měl děti kolem pětadvaceti až pětatřiceti, asi bych je ani moc neviděl anebo bych se nemohl věnovat své práci, tedy fungování skupiny Lucie, ale i práci na celovečerních filmech a spoustě dalších projektů vyžadujících stoprocentní nasazení. Pak by to s výchovou dětí nešlo dost dobře skloubit.

Otcové zkrátka nemohou být s dětmi tak často jako jejich matky, mnohdy z čistě pragmatických důvodů… Já jsem ale stále asi ještě dítě. Při mých uměleckých profesích je to asi nutné, umět si hrát a nepodléhat konformním pravidlům. Invence je proces otevřené mysli a nespoutanosti a díky našim klukům si to stále více uvědomuji a denně připomínám.

Otcovství si vychutnávám

Myslím, že mě i nutí být „lepším“ člověkem. Přece jen jsou to zatím dokonalé, nezkažené čisté bytosti. Budu se snažit, aby jim to vydrželo co nejdéle. A budu je bránit před negativními lidmi a energiemi tohoto světa. Dostávají mě každý den, a to neustále. Je to klišé, ale u dětí mě fascinuje ta čistota jednání, myšlenek, uvažování. Ta bezelstná láska a radost ze života! V okamžicích jejich narození byly moje pocity podobné.

Respektive… u Michálka jsem málem omdlel… Bylo to ze stresu a vyčerpání. Také jsem málo jedl a pil a do toho ten pach ze zdravotní roušky, a především lékařský výkon mi neudělal úplně nejlíp, byť jsem se snažil se na ten císařský řez úplně nedívat… Ale ve chvíli, kdy Michálek poprvé vykřikl a objevil se na tomto světě, šlo všechno stranou. Zachvátila mě vlna euforie, nadšení, takové radosti, jakou jsem do té doby nepoznal. Začal jsem fotit, točit a celé mi to připadalo jako v nějakém bláznivě pozitivním filmu. Dodnes potvrzuji tu otřepanou, ale stoprocentně pravdivou větu: Narození dítěte je prostě ZÁZRAK.

Oba porody byly jinak jako přes kopírák, jen u druhého jsem byl trochu klidnější. Ale to neznamená, že bych ho prožíval s menšími emocemi! 
U obou jsem spal s Luckou v porodnici před porodem i po porodu. Absolvoval jsem s ní všechny přípravné procedury, což mě tedy vždycky dost rozhodilo…

Smekám před všemi rodičkami! Je to zázrak, který ale stojí hodně vypětí, sil a nervů. Partner může být své ženě oporou maximálně tak psychicky, asi jí hodně pomůže, má-li u sebe někoho blízkého. Také jsem se Lucku snažil uklidnit, i když přiznávám, že sám jsem byl nervózní jako blázen. Otec nemůže matku nikdy nahradit, ale díky svému povolání, kdy si práci plánuji a dávkuji sám, jsem si vyzkoušel být téměř půl roku doma a snažil jsem se si své první otcovství náležitě vychutnat.

Všechny ty věci jako koupání, přebalování a další jsem si náležitě užil, včetně nočního vstávání, krmení, nákupů, vaření… Žijeme spolu, takže taky se svými syny všechno prožívám, včetně vaření nebo domácích oprav. Ostatně, jinak se to děti asi nemají šanci nikde naučit. Taky jim hraju na klavír, kytaru, bubny, s maminkou zase trápí DJ Mix pult. Výchova je prostě práce na dva a půl úvazku, včetně nočních směn bez možnosti výběru dovolené.

Ale všechno jsem to dělal a dělám rád, protože jsem zatím neobjevil ve svém životě práci a činnost, která by měla větší smysl, poskytovala větší naplnění a radost. Vždycky když mě během dne někdo rozčílí, zklame či něco nevyjde, stačí pět minut s klukama a je mi dobře. Stojí hodně sil, ale tu svou čistou pozitivní energii dokážou neskutečně rychle vracet a dobíjejí především psychické baterky. Myslím, že u dětí platí dvojnásob, možná i trojnásob, že „vložená energie se vždycky vrátí“. Pozitivní pozitivně, negativní negativně. A to s mnohonásobně větší silou než v běžném životě.

Učím je být slušnými

Mně se vrací možná i ještě trochu víc, jsem absolutně spokojený! Rozdíly ve výchově nepozoruju, jen na toho mladšího už nebylo a není tolik času. Připravoval jsem přes dva roky jako producent, manažer a člen skupiny Lucie turné Lucie 2014 a nyní pracuju na své asi největší hudební události v životě, na mezinárodním projektu Vivaldianno 2015 – Město zrcadel čili nové, velkorysé a ambiciózní pokračování úspěšného projektu. Barokní hudba se soudobým zvukem a novou energií, projekce a animace, moderní tanec i mluvené slovo ve službách trochu mrazivého příběhu o Antoniu Vivaldim mě teď nějakou dobu hodně zaměstnávaly.

Snažím se však být spravedlivý táta. Nelpím na nesmyslech, ale určitý řád je nutný. S Luckou děti rozmazlujeme sice oba, ale v rozumné míře. Co chci já, není podstatné a ani se to nedá ovlivnit. Jen bych byl rád, kdybychom jim byli schopni nabídnout co nejvíc možností, aby si mohli takzvaně „vyzkoušet všechno“. Sami si vyberou a sami zjistí, po kom jsou a co jim jde lépe. Snažím se nedělat to, co jsem nesnášel jako malý u rodičů, ale obávám se, že se toho nevyvaruju. Schémata a klíče z dětství si každý nese s sebou celý život. Já se je ale pokouším co nejvíce eliminovat. A občas se mi to i daří!

Mám v plánu naučit kluky být slušnými lidmi. V dnešní době je velmi diskutabilní téma fyzických trestů dětí. Myslím, že plácnutí přes ruku nebo zadek jako důrazné upozornění je občas potřeba. Děti jsou na sebe ve školkách a školách daleko tvrdší, to se synům snažím vysvětlit. Je těžké pro ně v těch chvílích neoplácet a naučit se přiměřeně bránit. To ale, mezi námi, neumí pořádně ani dospělí, ani celé státy či kontinenty…

Momentálně musím a především chci pracovat, takže třetí dítě u nás na programu zatím není, i když se nebráníme ničemu. Nikdy totiž neříkej nikdy, že? 

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Foto: Profimedia.cz

Témata: Slavní rodiče, Časopis Maminka, míč, Noční vstávání, Mícha, Fyzický trest, Michálek, Čistota, A spokojený, Rodička, Výběr dovolené, Projekce, Producent, Vivaldi