[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
K napsání mého příběhu mě inspiroval nedávný článek, ve kterém maminka Ája vyprávěla, že je její dcera stejně stará jako její vnuk. U nás doma to mohlo teoreticky dopadnout velmi podobně…
Když jsme s manželem a dospívající dcerou vedli našeho syna v září poprvé do školky, vypadali jsme jako milující prarodiče s nezvedenou mladičkou samoživitelkou, která si neplánovaně ke konci středoškolského studia pořídila potomka a my jí s ním starostlivě pomáháme.
Jenže chyba lávky! Jonášek není můj vnuk, ale tříletý syn, kterého jsem si před mnoha a mnoha lety moc přála. Jenže tenkrát to, i přestože jsme byli s mužem oba zdraví, nevyšlo. A tak jsme se časem smířili s tím, že je nám souzena jen dcera, ostatně mít jedináčka mělo i své výhody.
Život strašně rychle ubíhal. Oslavila jsem čtyřicítku, pětačtyřicítku a po překonání vážné manželské krize, v jejímž pozadí stála pochopitelně nevěra, jsme prožívali velmi vyrovnané období.
Dcera byla už samostatná slečna, a my si tak vlastně užívali „druhé líbánky“, které se ale neobešly bez naprosto nečekaných následků. Bylo mi čerstvě čtyřicet šest, ale cítila jsem se na třicet. Během provalení manželovy nevěry jsem shodila dvacet kilo, začala sportovat, zdravě jíst a víc o sebe pečovat – jednoduše jsem omládla.
Možná, že i to všechno částečně přispělo k tomu, že jsem otěhotněla, a to i přes užívání antikoncepce!
Snad od prvního dne v té době ještě netušeného těhotenství mi bylo divně. Sice jsem urputně nezvracela a nebyla extrémně citlivá k pachům i vůním, jako když jsem čekala dcerku, ale měla jsem neustále žaludek na vodě, lehké zažívací problémy, nemohla jsem spát, trpěla jsem šílenými návaly horka a nálady se u mě střídaly jako na houpačce.
A navíc jsem ze dne na den měla naprostou nechuť k sexu. „A je to tady, jsem v přechodu,“ říkala jsem si a úplně jsem si tu myšlenku vsugerovala. To, že jsem nedostala menstruaci, mé tušení jen potvrdilo, a tak jsem nelenila a volala mému doktorovi.
Když jsem mu do telefonu vylíčila své potíže, nijak s objednáním nepospíchal: „Milá paní, na první klimakterické změny už máte nárok, mám tu i mladší dámy v přechodu. Kupte si nějaké ty přírodní doplňky, trochu se vám uleví a zavolejte mi po dovolené, pak vás objednám.“
Uběhly tři měsíce a kousek, nepříjemné příznaky pomalu ustupovaly. „To asi ty bylinky,“ říkala jsem si, ale k lékaři jsem se pochopitelně objednala. Místo mého gynekologa, který byl neplánovaně hospitalizován, seděla v ordinaci lékařka v důchodovém věku, po níž můj doktor ordinaci přebíral.
Sympatická dáma, která se léta starala o mou maminku, si mě vyslechla a k mému překvapení se mě zeptala, zda jsem si udělala těhotenský test. „Milunko, nebyla byste první ani poslední, která si spletla přechod s těhotenstvím, dřív to nebývala taková rarita. Kolega vás na to měl upozornit. Uděláme hned ultrazvuk, ju?“
To její „ju“ si budu nevím proč pamatovat celý život. A pak také větu: „No, Milunko, je to tam a řekla bych, že to bude kluk. Samozřejmě uděláme všechna vyšetření, nebojte.“
Co vám budu říkat, bála jsem se, a to hodně! Nicméně můj muž měl jasno, bude to prý kluk jako buk, zdravý jako řípa a urostlý jako jedle. A měl pravdu! Vyšetření dopadla dobře, těhotenství bylo nakonec vcelku bezproblémové a o porodu, který proběhl kvůli uložení Jonáše koncem pánevním „císařem“, jsem ani nevěděla.
Pochopitelně jsem nadšená a hrdá maminka, ale s manželem, který vyrostl snad o půl metru, se nemohu zdaleka rovnat. Několik jeho kolegů má již první vnouče a on, „chlapák“, má syna! „A ani jsem k tomu nepotřeboval novou ženskou! Ta moje je totiž ta nejlepší,“ říká s oblibou.