[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Přirozený porod, žádný císař
„Posledních pár dní před porodem jsem byla na rizikovém. Pamatuji si ty soustrastné pohledy sester a těhotných maminek, když na mě přišly kontrakce. Seděla jsem na monitorech a myslela si, že tohle nikdy nedám, že to bude moje smrt. Normálně vzrostlé ženě by možná rovnou udělali císaře, jenže já mám metr osmdesát pět a boky docela široké, takže se lékaři nebáli, že by malý neprošel.
Když se Otík po nekonečných šesti hodinách od prvních stahů narodil, měl 4,95 kg. Čekala jsem velké dítě, ale upřímně, tohle překonalo veškerá má očekávání a myslím, že i všech na sále. Podle posledního měření a odhadů, měl mít Otík kolem čtyř kil dvaceti. Jenže narodilo se nám miminko o víc jak půl kila těžší a 56 cm dlouhé.
Ani mě nepřekvapilo, že žádné z erárních bodíček a dupaček v porodnici mu nebyly, že musel mít všechno rozepnuté a povolené. Oblečky, co jsem měla nachystané doma a které nám manžel do porodnice přinesl, Otíkovi samozřejmě taky nebyly, takže manžel musel zpátky a přivézt věci, co jsem měla připravené až tak na půlroční miminko.
Samozřejmě jsem se pídila po tom, čím to je. Jestli jsem to třeba nezavinila já tím, že jsem moc jedla nebo že jsem brala těhotenské vitamíny. Ale jak doktoři v nemocnici, tak potom moje pediatrička mě ujistili, že u velkých dětí bývají z devadesáti procent na vině genetické vlohy. Je pravda, že manžel má bez mála dva metry a i všichni jeho bráchové a tchán jsou vysocí, takže výšku bude mít náš Otík zřejmě v genech.
Dneska je Otovi půl roku, má 11 kilo a 76 cm (průměr je přitom kolem 8 kil a 68 cm). Před pár týdny jsme začali s příkrmy, ale zatím jedeme jen ty zeleninové místo oběda a zbytek kojím. Nenechávám ho u prsa nijak dlouho a někdy mu stačí třeba jen pět minut, aby se najedl, takže si myslím, že z přejídání to nemá. Ono taky, na svou výšku nijak tlustý není, naopak. Problém je v tom, že 76 cm běžně měří chlapečci až v jednom roce, ne v šesti měsících.
Vím, že nejsem jediná máma velkého dítěte na světě, takže stesky na bolavá záda nebo malé korby kočárků, kde si takhle dlouhé miminko ani nenatáhne nohy, nejsou ničím novým. My jsme museli nový kočárek pořizovat po třech měsících a je pravda, že při výběru toho nového mi hodně pomohly různé maminkovské diskuze na internetu. Tam jsem zjistila, že plno žen řeší podobné problémy, což mě jednak trochu uklidnilo a jednak jsem si uvědomila, že mnohem horší to mají mámy s takto obřími holčičkami. Vzhledem k tomu ale, že s manželem u jednoho dítěte rozhodně zůstat nechceme, uvidíme, co nás čeká příště.“