[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Myslím, že nejsem jediná, kdo tento rok řešil svízelnou situaci, kdy se dítě nedostalo ani na odvolání do školky. Syn je narozený v září, 3 roky mu budou až druhý den po nástupu do školky. Jelikož je u nás státní školka beznadějně naplněná, samostatný a na svůj věk velmi šikovný syn se do školky nedostal. Žádné další předškolní zařízení bohužel není tak levné, abychom si ho mohli dovolit.
Ať jsem počítala, jak počítala, do práce jsem prostě musela. Manžel je rozvedený a ženu musel vyplatit, což ho finančně naprosto zruinovalo. Zůstal mu sice nový byt, ale na ten platíme vysokou hypotéku. Muž samozřejmě platí i alimenty, a tak nám během mateřské nezbylo nic jiného, než sáhnout do dlouholetých úspor, z nichž po 3 letech nezůstalo takřka nic! Manžel navíc přišel o práci a několik měsíců hledal novou.
Do takové situace mi v práci nabídli, že se mohu za velmi dobrých podmínek vrátit na o stupínek lepší pozici. Neváhala jsem ani chvilku a slíbila, že po prázdninách nastoupím. Bohužel jsem nepočítala s tím, že je státní školka opravdu velmi nedostatkové zboží. Syn se do školky nedostal ani na odvolání. Přednost měly samoživitelky, ale znáte to… Jednu, jejíž dítě na odvolání přijali, znám osobně. Žije s přítelem, oba mají vlastní byt, oba jsou skvěle zajištění a nouzí opravdu netrpí.
Obvolala jsem i státní školky v okolí – nic! Obvolala jsem soukromé školky i kluby a zjistila, že i to nejlevnější zařízení je pro nás kvůli celodennímu umístění syna finančně neúnosné. Chůva byla ještě nákladnější varianta.
Bohužel ani různé kombinace hlídání a soukromé školky jsme s manželem nevymysleli tak, aby to bylo rozumně proveditelné. Manželovi rodiče jsou starší a nemocní a já mám jen maminku, která se v žádném případě nepovažuje za babičku. Má svou práci, svůj život, své koníčky. Na vnuka se občas zeptá, občas mu zavolá, málokdy ho chce vidět, natož hlídat.
Po všem obvolávání, zjišťování i přemlouvání na mne padla naprostá deprese. Mám kvůli udržení dobré práce platit soukromou školku a být tak zhruba 1 – 2 tisíce měsíčně v plusu oproti minulým rokům? Byla jsem rozhodnutá, že do toho půjdu. I tisíc na víc se počítá a za dobrou a relativně jistou práci v dalších letech to stojí! Zvláště v našem kraji, kde není práce nazbyt. Holt budu rok vydělávat převážně na školku. Utěšovala jsem se také tím, že je daná školka opravdu kvalitní, má úžasný program, krásné prostory – tak si to syn užije. Jenže pak se rozváděla kamarádka…
Někdy je opravdu až kuriózní, jak je v životě všechno zlé k něčemu dobré – kamarádky manžel se bláznivě zamiloval a podal žádost o rozvod. Kamarádka, mimochodem sousedka přes chodbu, zůstala sama s dvěma dětmi, které ještě nechodí do školky. Když si sečetla veškeré příjmy, bylo ji jasné, že se její život hodně změní. Nežila nějak nákladně, ale po rozvodu bude ještě hůř. Plakali jsme si na rameni, až z Ivušky vylétlo: „Víš co, Mirko, já ti budu kluka ten rok hlídat za polovinu peněz, co zaplatíš školce. Můžeme klidně udělat nějakou smlouvu, a tam sepsat podmínky, ať se potom nedohadujeme.“ Nebyl to vůbec špatný nápad!
Probrali jsme vše s manželem horem dolem; kamarádka je moc hodná holka, má nedaleko maminku, která vlastní krásnou zahradu s pískovištěm, v létě s bazénem, kam Ivuška s dětmi často chodívá. Maminka jí často i vaří a peče – čím víc jsem o všem přemýšlela, tím víc jsem byla rozhodnutá, že do toho půjdeme. Nakonec jsem se v práci dohodla, že nastoupím už v srpnu. Ivušce i nám se bude hodit každá koruna.
(Mirka S., 35 let)