Míša Maurerová: Chtěla jsem chlapa, který umí bouchnout do stolu, ale taky pohladit

„Za manželku si vezmu maminku nebo Madlenku.“ Míša tvrdí, že ve školce nedovolí, aby se Madlenka chytila za ruku s jiným klukem než s ním. Bude to mít v pubertě složité, holka, jestli ho ochranitelský pud nepřejde… Přečtěte si druhý díl velkého rozhovoru s Míšou Maurerovou.

<<< První díl článku

* A co práce? Jak to s ní vypadá? Pustí tě rodina?

Teď se pomalu vracím a vůbec nechápu, jak vznikl takový ten mýtus, že ženská, která má doma malé děti, pracovat nemůže, protože nebude výkonná. Nejen z vlastní zkušenosti vím, že nikdo se netěší do práce tolik jako máma od malých dětí. Po mateřské nebo odcházející od malých dětí je žena na práci nažhavená, těší se, že bude dělat něco jiného než utírat prdelku, stavět donekonečna jednu a tu samou věž z kostek, kterou batole potom s jásotem zničí… Máma od malých dětí bere práci jako odpočinek, chce ukázat, že umí i něco dalšího.

Ideální nastavení je takové, že v práci odpočívá od dětí, u dětí pro změnu od práce. A je v pohodě. Fakt si myslím, že neproduktivnější je právě žena, které se podaří sladit chod rodiny s malými dětmi a práci. A její psychická spokojenost se odrazí i na výkonu, což by měl zaměstnavatel ocenit. Mě moje rodina pustí, protože tohle razím už dlouho a teď, když jsou děti větší, se mi začínají rýsovat i nové projekty, o kterých nechci moc mluvit, ale ono to dopadne.

Navíc mám pocit, že i lidé v branži, ve které pracuju, pochopili, že jako matka od dvojčat nemusím vypadat blbě, že i tak můžu být docela ucházející ženská a že zvládnu normálně fungovat. Myslím, že dlouho panovalo takové to klišé, že matka dvojčat musí být tlustá paní v zástěře, co má na košili zaschlou mrkev a nedá dohromady souvislou větu.

* Jak odpočíváš?

Co to je?

* Snažíš se vést své děti k soucitu a pochopení obtíží druhých, nebo je před těžkostmi světa chráníš?

Ani ne k soucitu, ten mají už daný, alespoň jsem o tom přesvědčená, mají ho jako povahový rys. Navíc jsem zjistila, že výchova není o tom nařizovat, co smíš a co ne, ale o tom jít jako rodič příkladem, protože děti od tebe okoukají úplně všechno. Podprahově vnímají, jak se jejich okolí, tedy máma s tátou, chová, a podle toho konají i ony. Naposledy jsme spolu byli na festivalu pro děti z dětských domovů a ony registrují, že některé děti nemají maminku a tatínka. Snažím se jim vysvětlit, že se o ně biologičtí rodiče nemohli starat… Objasnit to malému dítěti je složité, ale myslím si, že i děti jsou lidi, takže s nimi mluvíme o těchto věcech docela otevřeně.

* Co bys chtěla, aby z nich vyrostlo?

Slušný člověk. Já to mám takhle jednoduché. Ať dělají, co chtějí, hlavně aby byli zdraví a slušní a spokojení. Projektovat vlastní nenaplněné ambice do dětí je velká chyba, takže jim budoucnost nemaluju, budu je ale podporovat ve všech činnostech, které je budou těšit.

* Vidíš, pořád o tvých dětech mluvím hromadně. Jak to máš zařízené, abys podporovala jejich osobnosti, každého samostatně?

Ale my jsme jedna velká hromada. Rodina. Ono to spontánně vyplyne, když nastane dělení, ale nikdy jsem manžela nehnala, že má jít s Pepínem na písek jezdit s bagrem, zatímco já si budu hrát s Madlenkou s barbínou. Koneckonců Madlenka si teď hraje s technikou a Pepíno kouká na pohádku o Popelce, takže jim ani nemůžu podsouvat holčičí a klučičí zábavu, oni si to nějak přeberou.

Role si vzájemně proměňují a já to všechno řeším instinktivně. Na začátku, když jsem měla doma novorozence, jsem pořád sledovala, jestli mi rostou podle tabulek, a kontrolovala to či ono. Což je blbost, protože každé dítě je individualita, ale zároveň vím, že co vyhovuje dvojčatům Kožíškovým, nemusí vyhovovat dvojčatům Novákovým. Takže si sice hrajeme na hromadě, neseparuji je, zároveň ale jejich individuality nepotlačuju. Nemůžu třeba ani říci, že teď mám pět minut na Pepu, pak pět minut na Madlu. Jedno dítě je víc mazlivé, druhé víc samostatné…

Někomu stačí, že si hraje v mé přítomnosti, druhý potřebuje, aby mi při hře seděl na klíně. Takže čas nedělím ani neodměřuju a myslím si, že děti mám poměrně spokojené. Hračky ale třeba mají společné. A ty si dělí. Madla má odmala boty na „odpatcích“, takové ty plastové hnusné, Pepa si pak zase vybíral svoje. Ale nikdy jsem jim je nedělila, že to je pro Pepu a to pro Madlu, rozhodí si to mezi sebou sami. Mám vzorové děti.

* Jak vychováváš, máš nějaké tajné triky?

Mám takové přirovnání, vždycky jsem chtěla chlapa, který umí jednou rukou bouchnout do stolu, ale taky pohladit. A děti by měly také cítit, že máma umí jednou rukou pohladit i potrestat, což proboha neznamená, že bych je bila. Ale to chytrá maminka jistě pochopí. Navíc mi jedna moudrá žena řekla, že si mám v každé situaci opakovat, že jsem tou nejlepší matkou, jakou dokážu být. A ono to funguje.

* Kdy jsou tvé děti nejkrásnější?

Pořád. Nikdy jsem nechápala, jak maminky šišlají na ty svoje šišaté děti a považují je za nejkrásnější a nejchytřejší na světě. V duchu jsem si říkala, jak nemají soudnost, smála jsem se jim. Protože jsem objektivně viděla, že to tak není. Dneska jim rozumím. Prostě to tak je. Mám nejkrásnější a nejšikovnější děti. Akorát někdy jsou víc zticha.

* A jaký je tvůj muž? Pomáhá?

Zapojuje se v mezích možností. Takhle: Kdybych vypadla z procesu, zvládne se o ně postarat. Pravda, Madla by neměla zapletené copánky a možná by na sobě měla tričko s bagrem, ale přežili by. Všichni myslím.

* Jak dlouho ráno trvá, než děti vypravíš do školky?

My fungujeme jako stroj. Takže ani tak dlouho ne. Do školky dojíždíme hodinu a čtvrt…

* Takže luxusní, soukromá?

Ale vůbec, obyčejná a státní a jsem za to ráda. Nemyslím si, že by se moje děti měly učit základy jazyka v době, kdy nehovoří pořádně česky, základy golfu taky považuju za zbytečné. Je důležité, aby si v normální školce naučily normálně zavazovat tkaničky, zpívat písničky a podobně. My jsme vůbec zvláštní rodina s divnými názory na život. Navíc, Pepa dostat golfovou hůl do ruky, tak tam zmlátí spolužáka…

* Naštvaly tě někdy tvoje děti?

Jistě, občas až do nepříčetna. Ono se to tak jako hromadí, až to bouchne. Když třeba stokrát zakazuješ: nedělej to, a ony to stejně udělají, nebo když čmárají do knih. Snad snesu, když pomalují stůl nebo stěnu, ale knihu fakt ne. Nejhorší je, že když se na ně zlobím, oba se na mě smějí a v očích jim čtu tu otázku: „Tak co, dáš mi?“ Pak vidím rudě.

* Nějaký výchovný tip pro maminky?

Asi to, že jsem si vždycky myslela, že já nikdy nebudu mít to dítě, které se válí v obchodě a vzteká se. A vidíš, mám dvě. Takže to řeším tak, že jim popřeju, že až vytřou, dostanou u pokladny korunky anebo bonbonky, a pak ať přijdou. A že já jdu. A bez mého dalšího vzteku se děti zvedají a jdou. Takže to bych doporučila. Taky by maminky měly vědět, že dokud nejde o zdraví, jde o…

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Hlavně v poledne s chutí uvaříte jídlo a ještě raději si hrajete s partnerem nebo dětmi. Saturn a Luna zlepšuje nejen vaší rodinnou…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci