Maminka.czSlavní rodiče

Míša Maurerová: Přijde mi hloupé dělat z umělého oplodnění tabu

Klára Kotábová 3.  4.  2013
Míša Maurerová: Přijde mi hloupé dělat z umělého oplodnění tabu
Herečka Míša Maurerová má krásná a zdravá dvojčata. Rozkošnou čtyřletou dceru Madlenku a neuvěřitelně roztomilého syna Pepína. A taky zajímavou (ale pravdivou) teorii, která vysvětluje všem zaměstnavatelům, proč by se neměli bát zaměstnávat maminky s malými dětmi. Čtěte, a jestli souhlasíte, napište nám…

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

* Co děti, nezlobí?

Ježišmarjá zlobí a zaplať pánbůh za to, myslím si, že maminky, jejichž děti nezlobí, jsou většinou nešťastné, mají strach a hrozně si přejí, aby ty jejich klidné děti zlobily.

* Jenže ty to máš na druhou. Tobě nezlobí jen jedno…

Jistě, zlobí na druhou, jsou chvíle, kdy mám pocit, že už to dál nejde, ale v zásadě jsem typická matka. Těším se vždy na čtvrtek nebo pátek odpoledne, až je vyzvednu naposledy v týdnu ze školky, to podle toho, jestli si plánujeme prodloužený víkend, nebo ne. Mám vymyšlené, co si užijeme, kam půjdeme, jak se budeme mít báječně. A v neděli večer tak děkuju tomu, kdo vymyslel zařízení jménem mateřská škola, že snad ani nemůžu dospat radostí, až je tam v pondělí budu moci zase umístit a na chvíli si vydechnout. Prý je to ale naprosto normální a v souladu s jin a jang harmonií. Zkrátka se s nimi potřebuju loučit, abych se mohla o to radostněji vítat.

* Máš v nich spojence, nebo se z nich stali spiklenci proti rodičům?

Mám v nich spojence a někdy se jako spojenci chovají. Jsou to typičtí sourozenci a občas se nechovají jako dvojčata, ale spíš jako bratr a sestra. Mydlí se, ale kdybych chtěla jednoho z nich za vyvolání hádky potrestat, tak ten druhý mi to de facto nedovolí. Najednou bych musela bojovat se dvěma protivníky, což by bylo jaksi náročné. Myslím si, že hlavní je, že mají zdravý vztah mezi sebou i ke mně.

* Pojďme ale úplně na začátek: Jaká byla tvoje cesta k dětem?

Google je toho plný. Moje cesta k dětem byla dlouhá, ale nebyla strastiplná, to ne. Výsledek mého nebo našeho snažení vidíš tady a rozhodně vše, čím jsme museli projít, za to stálo, takže já si vlastně vytěsnila všechno, co bylo těžké nebo nějak ošklivé. Jsem pozitivní člověk, tak proč si pamatovat, co v daný moment možná nebylo skvělé, ale dneska? Trápit se něčím, co bylo, přece nemá smysl. Lepší je těšit se z toho hezkého. Z toho se dá fungovat dlouho.

A jaká ta cesta byla opravdu? Dlouhá, trošku urputná z mé strany (ale to vnímám opravdu až s odstupem času, tehdy mi spousta věcí přišla úplně normální), ale hlavně se šťastným koncem. To znamená, že my jsme se po šesti letech snažení rozhodli pro umělé oplodnění společně s doktory a nechali si vyrobit tyhle hnědooké a modrooké blonďáky na zakázku.

* Dnes celebrity tají i liposukci nebo injekci botoxu a ty jsi odjakživa o procesu umělého oplodnění mluvila úplně přirozeně…

No právě, já to nezveřejňuju proto, že bych měla pocit, že je třeba, abych na sebe upoutala víc mediální pozornosti, ale proto, že mi přijde hloupé dělat z toho něco, co je tabu. Nebo hodné studu. Za to by se přece člověk stydět neměl, že když má problém, využije lékařské pomoci. Dokonce jsem přesvědčená, že bych víc tajila, kdybych si jako mladá zdravá holka nechala zvětšit prsa než tohle. Protože to mi přijde zbytečné. Stejně jako nechat si odsávat tuk místo toho, abych si ráno chodila zaběhat do Stromovky. Proč bych měla skrývat, že jsme chtěli děti, nedařilo se, tak jsme přistoupili k metodě, která nám je umožnila mít. Proč si někdo myslí, že je to nepřirozené? Podle mého je přirozené všechno, co ti pomůže dojít k přirozenému cíli. A podle mě je právě přirozené mít děti. Takže tak.

* Jak probíhalo tvoje těhotenství? Vzpomínáš na něj s láskou?

S láskou ano, ale moc ráda ne, protože jsem v podstatě prvních pět měsíců prozvracela, občas jsem byla schopná pozřít takový ten drink pro speciální výživu a zbytek těhotenství jsem strávila v nemocnici pod dohledem lékařů, abych nezačala předčasně rodit. Jak jsem si jako dívka vysnila, že se budu v kostkovaných těhotenských šatech usmívat na celý svět a chodit na zdravotní procházky, při kterých se budu držet za pupík, případně doma jíst kyselé okurky – tak z toho nebylo nic.

A pobyt v nemocnici? Na ten už vzpomínám docela ráda. Měla jsem totiž štěstí v neštěstí. Tím byl pokoj číslo třináct, na kterém jsme na pár metrech čtverečních ležely čtyři maminky se stejnými obtížemi a všechny se snažily vydržet, co nejdéle to jde. S ostatními ženami jsme byly jak vězenkyně a je pravda, že přátelství tehdy utvořené nám vydrželo vlastně dodnes.

Navzájem jsme se podporovaly a i v té diskomfortní situaci jsme si dokázaly vytvořit malou oázu, ve které nám bylo docela dobře. Ráda na to vzpomínám a i naše děti se dnes vídají… Ale jinak se spíš snažím zapomenout, protože to i přes občasnou legraci na pokoji žádná sranda nebyla, to mi věř.

* Kdy ses o svoje děti nejvíc bála?

Já se o ně bojím pořád. Byly vyhrocené situace, kdy Madlenka ležela s těžkým zánětem ledvin v nemocnici na kapačkách a nezabírala jí antibiotika…Bojím se o ně pořád. Jsou momenty, kdy dostanu šílený strach, protože třeba moje fantazie začne pracovat víc, než by měla. Ale já se snažím strachu zbavovat a pracovat s ním, protože to je nebezpečný pocit. Jedno však vím jistě. Bát se o ně asi nepřestanu nikdy, ale to ví taky každá máma.

Budeme staré báby a budeme přemýšlet, jestli ten padesátiletý Pepíček nezlobí a jestli si šedesátiletá Madlenka vede v životě dobře. Mateřství je láska, ale i strach na doživotí. Vdávala ses až po narození dětiček, byť s manželem jste byli už dlouho spolu. Proč tomu tak bylo? Dřív nebyl čas? On si mě manžel dlouho nechtěl vzít a v době, kdy už jsem tedy o to nestála, s tím najednou přišel.

* Proč to?

Měl za sebou jednu zkušenost a nám oběma připadalo důležitější než nějaký papír mít pro stvrzení svazku společně děti. Vždycky je významnější a závažnější krok, když se dva dospělí lidé rozhodnou mít spolu děti, než to, jestli podepíšou nějaký papír na úřadě. Ten se dá roztrhnout, děti se vrátit nedají. Nakonec jsme si řekli, že by bylo fajn udělat veliký mejdan, tak jsme ho udělali. A byla svatba.

Pokračování >>>

Témata: Slavní rodiče, Časopis Maminka, Tabu, umělé, Míša, Dívka, Oplodnění, Prodloužený víkend, Diskomfort, Mísa, Zdravý vztah, Těhotenské šaty, Pozitivní člověk, Míša Maurerová, Maur, Pepíček, Těžký zánět, Ostatní žena, Metr čtvereční, Botox