reklama

Monika Marešová: „Nejsem typ, který svým dětem dovolí úplně všechno...“

Náš rozhovor se točil převážně kolem nevydařeného manželství, rozebíraly jsme ale pochopitelně i děti. O Leošovi mluvila s lehkou nostalgií v hlase, když se ale řeč stočila na Kubu s Matýskem, do té doby smutné oči najednou zazářily a Monika se už nepřestávala usmívat. Zapůsobila na mě svojí přirozeností a „obyčejností“.

<<< První díl článku

Jaký je Leoš táta?

Takový ten sváteční tatínek, který má na kluky víc času než maminka, co se týče různých aktivit, takže s ním asi zažijí i víc dobrodružství než se mnou. Přece jen, když jsem s nimi doma, musím uklízet, uvařit. Když jsou kluci u Leoše, tak táta jetam jen pro ně. Jezdí spolu rádi na výlety nebo do jedné dětské herny, kde se vždycky všichni tři bezvadně vyřádí. Nemám vůbec obavy, že by se o ně nedokázal postarat.

Plánovali jste děti?

Ano. Kubík se narodil po šesti letech vztahu. Jednou Leoš přišel, že by chtěl moc miminko, že už nastal ten správný čas. Vysadila jsem antikoncepci a po měsíci a půl jsem zjistila, že jsem těhotná, vyšlo to takhle hezky brzo. S Matýskem to bylo podobně. Řekli jsme si, že druhé mimčo přijde po svatbě, že to bude takový krásný nový důkaz naší lásky… (odmlčí se) No, co nadělám…

Vzpomínáš si na to, kdy ses poprvé dozvěděla, že budeš maminka?

No jasně. Plánovala jsem, jak to Leošovi oznámím, že půjdeme do restaurace a tam ho překvapím… Ale nestačilo k tomu dojít. Když jsem si tenkrát dělala těhotenský test, v okamžiku, kdy jsem uviděla ty dvě čárky, přišel Leoš domů a viděl můj totálně překvapený výraz. Měl ohromnou radost, slzy v očích, hned volal své mámě. Skoro jí tehdy brečel do telefonu, jak byl dojatý.

A když jsi čekala Matýska?

To jsem byla zrovna na chatě s mamkou a sestrou, taky jsem si dělala test. Takže Macíka jsme slavily spolu. Leoš byl zrovna v Dubaji s kamarády, tak jsem si řekla, že psát mu to nebudu a počkala si, až když doletěl. Měl samozřejmě taky radost, ale ty dojmy už asi nejsou tak silné jako u prvního dítěte, tedy myslím u mužů.

Chtěla jsi Leoše u porodů?

Byl u obou. Ze začátku se moc netvářil, ale měsíc před porodem sám přišel, že by chtěl být u toho. Do teď si myslím, že partner u porodu je super. Ještě se musím smát, když si vzpomenu, co dělal u prvního porodu. Byla jsem zrovna na hekárně, bolestí jsem skoro bila hlavou do zdi. Leoš najednou začal na stopkách měřit, v jak dokonale přesných intervalech ty kontrakce přicházejí, byl úplně fascinovaný, jak prý ta příroda úžasně funguje! Křičel na celé kolo: „Připrav se, teď přijde další!“ Docela mě to štvalo, byla jsem ráda, že mám po kontrakci a už mi oznamoval další! Druhý porod byl daleko bolestivější, to byla jedna velká kontrakce. Byť jsem měla u obou epidurál, podruhé mi už nezabral. Je ale fakt, že Matýsek byl o hodně větší.

Existuje nějaké pořekadlo nebo rčení ohledně dětí, se kterým se úplně neztotožňuješ? Něco, co díky vlastním dětem vidíš jinak?

Nikdy už nebudu věřit tomu, že když má žena pohodové těhotenství, narodí se jí stejně pohodové dítě. S Kubou jsem měla pohodové těhotenství, bylo mi dobře, žádná psychická nepohoda. A Kuba? Musím říct, že byl teda hrozné miminko. První
rok byl peklo. Málo spal, pořád jen brečel. Byla jsem tak vyčerpaná, že nejenže jsem nespala, ale nemohla jsem ani jíst, neměla jsem absolutně chuť. Vzpomínám, jak za mnou do porodnice přišla sestra a hned mi namazala půl krajíčku chleba se slovy, že nepůjdu spát, dokud ho celý nesním. Tu půlku jsem do sebe soukala asi hodinu... Naštěstí mi pak paní doktorka doporučila vitamin B, který mi moc pomohl. To s Matýskem bylo přesně naopak. Díky té krizi jsem měla hodně stresující těhotenství, a jak pohodové byl miminko! A přitom jsem se tak bála, aby jej to, co jsem prožívala, nějak nepoznamenalo...

Co proslulé období vzdoru? Už zaklepalo i na vaše dveře?

Kuba je hodně živé dítě. Ale to Matýsek začíná být taky. Rád se třeba mazlí, je to větší mamánek. To Kuba v jeho letech vůbec nevyžadoval. Matýskovi dává někdy takovou průpravu, že nestačím zírat. Přestože ho miluje, nedá mu chvíli pokoj. Kuba je sice divoch, ale je na něm vidět, že má dobré srdce. Nedávno šli s Leošem do kina a malý říká: „Mně se bude stýskat po Macíkovi, až budu v kině.“ To bylo hezké. Teď má Mates momentálně kousavé období, rád do všeho a taky všech kouše. Jednou za vlasy zatahal nějakou holčičku. Vtom přiběhla její maminka, chytla ho za ruku, odtáhla a křičela: „Co jí to děláš, proč ji taháš?!“ Matějovi byl rok a půl a těžko asi mohl chápat, co se děje. Vždyť jsou to proboha jen děti! Malý jen koukal bez hnutí, asi byl chudák hodně šokovaný. Nemám ráda zbytečně hysterické výstupy…

Jak se stavíš k fyzickým trestům, už jsi někdy musela použít vařečku?

Já jsem pro. Někdy se to prostě bez plácnutí neobejde. Samozřejmě jde spíš o takové to výchovné plácnutí, ale nejsem ten typ, který by dětem zase všechno toleroval.

A co je kromě kousání a mazlení ještě baví?

Kuba odmalinka miluje auta. Když mu byl necelý rok, totálně se do nich zbláznil. Ještě ani nechodil a už o nich měl přehled. První auto nedostal od tatínka, jak by se mohlo zdát, ale od kamarádky. A už ho nepustil z ruky. Hrál si pak už jen s angličáky. U nás nefungovaly žádné pohádkové knížky, číslem jedna byl katalog aut. Dospěl do doby, kdy už pak bezpečně poznal auto moje, tatínkovo, babiččino. No šikula. Při focení jsem si všimla, že ho zaujala knížka o dinosaurech. Díky za dárek, to jsi neuvěřitelně trefila, protože dinosauři jsou u nás hitem číslo jedna. Kuba má spoustu DVD o dinosaurech, takové dokumenty, ty úplně zbožňuje. Žádné kreslené pohádky, ale reálný přírodovědný dokument – u toho sedí a ani nedutá. Dokáže je i pojmenovat. Nedávno běžel nějaký pořad o broucích,
ak si hned přestal hrát a jako zkoprnělý koukal až do samého konce. Můj táta říká, že má neuvěřitelnou slovní zásobu, kde to prý bere, ptá se. A já jen říkám: „No z dokumentů, odkud jinud!“ (směje se)

Kubovi bude brzo šest. Co škola? Připravujete ho nějak?

Letos ještě do školy nejde, šest mu bude až na podzim. S Leošem jsme to už řešili, chceme ho dát anglické školy plynule pokračující po anglické školce, kam chodí od dvou let. Jsem s ní moc spokojená. Spadá pod britské školství a děti už tam chystají i na školu. Ptala jsem se jeho paní učitelky, jestli se s ním mám doma už taky připravovat, ale řekla mi, že není třeba, mám to nechat na nich, že se o to postarají. Jsem ráda, že do stejné školky nastupuje od září i Matýsek.

A mluvíš s Kubou anglicky i doma?

Se mnou mluvit odmítá. „Ne, mami, ty na mě anglicky nemluv, to můžou jen ve školce,“ říká mi vždycky, když se ho chci na něco zeptat. Když přijde do školky, automaticky pozdraví „good morning“. Ve školce mívají už i nepovinné domácí úkoly. Děti motivují tak, že jim řeknou: „Nemusíte úkol dělat, ale určitě se najde někdo, kdo ho bude mít, a vás to potom bude mrzet, že jste se nezapojili.“ To je podle mě ta správná motivace!

Na focení jste dorazili společně s mladou ženou, která asistovala při oblékání kluků a byla vám k ruce. To je vaše chůva?

Táňa nám pomáhá s domácností, ale já ji beru jako člena rodiny, mám ji moc ráda, není to chůva v tom pravém slova smyslu. Doporučili mi ji známí a kluci ji mají hrozně rádi. Je pravda, že když občas potřebuju děti pohlídat, tak mi pomůže, ale nejvíc mi pomáhají s hlídáním babičky.

Jak relaxuješ, máš vůbec kdy?

Když mám děti pryč přes večer, nemám ani chuť někam vyrazit, spíš si napustím vanu, vezmu knížku a relaxuju. Ale občas i někam vyrazím, doma pořád nesedím.

Dovolíš mi ještě otázku k Leošovi?

(směje se) No pojď.

Asi je všechno ještě čerstvé, ale umíš si představit, že byste se k sobě s Leošem mohli ještě někdy vrátit?

Neumím. Opravdu, teď ne. Momentálně jsem šťastně sama. Ale srdce mám otevřené.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Nad svými pudy ale máte přehled, což vás dokáže udržet při práci. Starejte se i o vzhled vašeho domova. Měl by být vždy čistý a útulný.…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama