[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jste mámou devítileté Nikolky a pětiletého Davídka. Prozraďte nám o nich něco.
Nikolka je celá po mně, takový malý snílek, typická holčička, která se ráda parádí, půjčuje si moje šaty a lodičky a zkouší si i líčení. Když jde ke kamarádce na narozeninovou párty, přijde pro radu, kterou rtěnkou se může namalovat, prostě pravá holka každým coulem. Davídek je zase celý táta, takový malý divočák :-) Typický kluk, který rád leze po stromech (a nejen po nich). Je hodně společenský, ve školce je to malý vůdce velké tlupy. Vždycky něco vymyslí, všichni ho následují, a na mě se pak ostatní maminky dívají, co že to ten můj synátor zase vymyslel :-) Co mu jde opravdu bravurně, je to, že mě dokáže spolehlivě utáhnout na vařené nudli. Vždycky se na mě koukne těma svýma očima a už jsem jeho!
Jak s rodinou trávíte volný čas?
Mám velmi akčního manžela, takže pravidelně vyrážíme někam ven. V létě na kolo, brusle, v zimě na hory. Sport nás baví a děti se díky tomu naučily poměrně brzy jezdit na kole i lyžovat. Jsme taková akční rodinka :-)
Nikolka je ve čtvrté třídě. Baví ji škola a učení?
Musím říct, že je to přímo vzorná žačka! Měla štěstí i na paní učitelku. Jakmile přišla domů, tak všem vyprávěla: „Takže paní učitelka řekla…“ A muselo to být přesně tak. Když nastupovala do první třídy, měla jsem trochu strach, protože byla srpnová, tudíž šla s o rok dva staršími spolužáky, ale zvládla to skvěle. Řešili jsme, zda nedáme odklad, ale zvítězilo to, že všechny děti, se kterými se znala ze školky, šly do jedné třídy, tak jsme ji nechtěli od kamarádů odtrhnout. Zatím, a to musím zaklepat, zvládá a stíhá všechno skvěle. Z předmětů ji zajímá hlavně matematika, je to skvělá počtářka. To, na co já už potřebuju kolikrát použít kalkulačku, ona vypočítá z hlavy!
Rozumí si s Davídkem?
Občas jsou na sebe ti dva jako pes a kočka, dokážou se poprat i o papírek od bonbonů, to nechápu! Ale když mají svou „hezkou chviličku“, tak jsou bezvadní. Davídek je ovšem takový malinký provokatér a občas do Nikolky šťourá. Ta dlouho vydrží, ale když vybuchne, tak je to pak veliké. Jsou však naučení pomáhat si a umí se sami zabavit, to dokážu ocenit.
Se svým mužem se znáte už 17 let, je vaší první láskou. Existuje vůbec nějaký zaručený recept na šťastné manželství?
Myslím, že spolehlivý recept neexistuje. Ve vztahu si vždycky musí oba udělat pořádek, dát mu řád, to je důležité. My jsme s manželem za tu dobu už celkem sehraní. Co nestíhá jeden, v tom jej dobře nahradí druhý. Důležitá je i ta tolerance, dát druhému prostor, nechat mu čas na jeho koníčky a záliby. Když chce jet na ryby, ať jede, když chce na pivo s kamarády, ať jde. Na druhou stranu, to samé od něj očekávám i já. Když se nám narodila Nikolka, byla jsem pracovně dost vytížená, a tak se manžel musel postupně zapojit do veškeré péče. Díky tomu se naučil přebalovat, nakrmit… Prostě jsem věděla, že mu můžu malou klidně nechat doma bez toho, že bychom museli volat babičky. Myslím si však, že ne všichni muži jsou na to stavění. Já měla skutečně štěstí, že manžel k tomu měl přirozený vztah.
Čtěte také: Simona Krainová: Ze syna jsem nadšená
Jste prezidentkou společnosti Miss Cosmetic, která se specializuje na vývoj a výrobu privátních značek parfémů, krémů a pěsticí kosmetiky. Kdy a jak se u vás zrodila myšlenka začít podnikat a co vás vedlo do tohoto odvětví průmyslu?
Zhruba před deseti lety jsem začala uvažovat o tom, že modeling bych přece jen mohla přenechat mladším kolegyním. Občas jsem se sice prošla po molu, ale už mě to tolik nenaplňovalo. Protože jsem ale měla díky modelingu ke kosmetice blízko a kolem sebe i schopné a zkušené lidi, se kterými bych do podnikání mohla jít, bylo rozhodnuto. Naši kosmetiku vyrábíme zásadně v České republice, pod farmaceutickým dohledem, a musím říct, že to zatím skvěle funguje, za což jsem moc ráda. Snad se bude firmě dařit i nadále.
Kromě toho ještě působíte jako patronka dobrovolné občanské iniciativy Maminky v kontaktu. Jaká je vaše úloha a co je společným cílem těchto maminek?
„Maminky v kontaktu“ vznikly v Olomouci zhruba před čtyřmi lety na základě setkání několika tamních maminek. Cílem bylo to, aby se ve městě postavilo dětské hřiště, kde by se mohly potkávat a děti by měly nové a přijatelné prostory pro hraní. Jejich posláním je především sdružovat ženy s dětmi na základě nějakého společného zájmu nebo záliby.
Třeba čtení... Proto jste se i vy, coby známá tvář zapojila do kampaně Celé Česko čte dětem?
Rozhodně. My rodiče míváme občas pocit, že nás dokáže zastoupit třeba televize, ale čtení je mnohem důležitější. Vím, že je mnohdy hodně těžké najít si večer půlhodinku na pohádku, když musíte nachystat večeři, věci na druhý den, zkontrolovat úkoly a tak dále, ale pokud si člověk najde aspoň těch dvacet minut, je to moc fajn. Když je nejhůř, tak u nás předčítá Nikolka. Davídka to obvykle po deseti minutách přestává bavit, ale to se pak snažím přidat do známé pohádky nějaký osobitý projev. Třeba za Karkulkou přijde dinosaurus, a to najednou hned ožije :-) Nebo nechávám děti příběh dokončit, to je moc baví. Vymysleli jsme třeba bagříka Bobříka, to je náš pohádkový hrdina, kterému vytváříme příběhy. Ležíme v posteli a děti si říkají, co by dnes bagřík mohl zažít za dobrodružství…
V roce 1995 jste se stala Miss ČR, zanedlouho k tomuto titulu přibyly další, prestižní Miss Evropy a Miss tisíciletí, kde jste porazila všechny české krásky. Nezatočila se vám tehdy z tak velkého úspěchu hlava?
Vždycky jsem se snažila stát nohama pevně na zemi, takže doufám, že nijak zvlášť. V době, kdy jsem vyhrála, nebyly mobily, internet, všechno to bylo jiné než dnes. Největší úspěch a vrchol kariéry? Pro nás to bylo nafocení titulní strany pro Vlastu. Bulvár bylo cizí slovo, žádné takové časopisy nevycházely, a když jsme šly v rámci Miss na nějakou společenskou akci, tak kvůli tomu, abychom reprezentovaly, ne se jen bezcílně ukazovaly. Dnes je spousta krásných modelek, které se perou o první příčky na tom pomyslném výsluní a o to, kdo bude více vidět. Dřív to bylo o větší noblese. Ale i o určité kultuře tisku…
Rozhodně nezapřete svou činorodost. Jak se vlastně udržujete v kondici? Běháte, cvičíte, nebo vás k pohybu motivují vaše děti?
Když mám čas, ráda si jdu zacvičit. Navštěvuji Power Plate studio ve FrýdkuMístku, kde musím ocenit dětský koutek. Power Plate je opravdu účinný posilovací, ale i rehabilitační stroj, který je báječný především pro ženy s dětmi, jež jsou rády za každou volnou chvilku. Stačí totiž půlhodinka a hned cítíte efekt. Do studia ale nechodí jen mladé holky nebo maminky, potkávám tu i padesátileté dámy. Ze začátku to byla zabíračka, říkala jsem si: to hravě zvládnu. Ale zjistila jsem, že musím na své kondičce ještě hodně pracovat! Podstatou přístroje Power Plate totiž není jenom, kolik zhubnete, ale jak velkou fyzičku si cvičením vypěstujete. Já mám k dispozici osobní dohled, který sleduje, jestli cvičím správně a jak pracuji s energií. Je to jenom dobře, jsem totiž člověk, který nad sebou potřebuje bič. Přítomnost trenérky mě tak motivuje k lepším výkonům :-)
Žijete už několik let na rodné Moravě, v Kravařích. Nikdy vás nelákalo přestěhovat se do velkého města?
V 90. letech, kdy jsem vyhrála Miss a do toho jsem studovala, jsem si nemohla dovolit platit si v Praze byt. Bylo pro mě lepší přespat u kamarádky. Dnes jsem o kus dál, vím, že když tu mám pracovní povinnosti, přijedu třeba na týden. Pak se ale zase celá natěšená vracím domů, do té své oázy klidu.
Kdyby jednou přišla dcera s tím, že chce být modelkou, rozmlouvala byste jí její záměr?
Asi jako každá máma bych se ji snažila podporovat v tom, co by ji bavilo. Řekla bych: zkus si, co to obnáší, a uvidíš sama. Ale myslím, že by měla nevýhodu, měla by totiž na talíři svou mámu – miss. To už ostatně zažívá i teď. Když jí ve školní jídelně kuchařky nakládají jídlo, volají: „Tady máš, malá missko, větší porci!“ :-) Tu nálepku bude mít asi pořád…
Blíží se Vánoce, jak se na ně s rodinou připravujete?
Davídek ještě na Ježíška věří a Nikolka je tak půl na půl, tak se snažíme vše chystat tajně. Aby zůstal ten moment překvapení. Píšeme dopis Ježíškovi nebo kreslíme obrázky, které dáme za okno a ráno si děti zkontrolují, jestli už „nebeská pošta“ odešla. Já osobně mám velmi ráda předvánoční atmosféru, výzdoby měst, vánoční trhy, teplý punč v ruce, vánoční koncerty... Naopak nesnáším davy lidí v supermarketech a shánění dárků na poslední chvíli, což se mi ale stává velmi často.
A co vánoční tradice, dodržujete nějaké?
Nechávám si pravidelně šupinu z kapra a nosím ji v peněžence. Stromeček strojíme den dopředu celá rodina, hlavně děti jsou velcí pomocníci. Na Štědrý den chodíme pravidelně na odpolední otevírání betlému. Je to fajn, protože tam potkáme spoustu známých a kamarádů a všichni si přejí krásné svátky a usmívají se. Celá rodina, moje i manželova, celkem asi 20 lidí, se scházíme druhý den a rozdáváme si dárky a přáníčka. Zkrátka pohoda.
Jaké jídlo nesmí chybět na vašem štědrovečerním stole?
Celý den máme hladovku, abychom viděli zlaté prasátko :-) Na oběd je hrachová polévka, děti by to bez jídla až do večeře nevydržely. No a samozřejmě kapr, bramborový salát, chleba a dobré víno.
K svátkům neodmyslitelně patří kromě všelijakých dobrot i cukroví. Pečete sama nebo vám pomáhají třeba babičky?
Loni jsem se poprvé pustila do vánočky a povedla se. S Nikolkou pečeme perníčky a něco jednoduchého, aby nám to doma vonělo. Jinak hlavní dodavatel cukroví je moje maminka, která výborně peče, a nejlepší vánočku dělá tchýně. Přiznám se, že v pečení mám ještě velké mezery, ale vůbec mi to nevadí. Vánoce jsou přece svátky klidu a pohody a nezáleží na tom, kolik mám druhů cukroví.
Dáváte si nějaké novoroční předsevzetí?
Raději už ne, vím totiž bezpečně, že je nikdy nedodržím :-) Spíše mám každý rok přání, ať je celá moje rodina zdravá a šťastná. A ať je ten další rok bez velkých problémů, plný smíchu, příjemných lidí a pohodového života...
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.