Maminka.czRodina

Můj mazlíček

Monika Kosová 29.  6.  2009
Můj mazlíček
Každý z nás měl malého důvěrníka, kterému od dětství svěřoval své radosti i smutky. Roztomilí plyšáci však nejsou jen na hraní a usínání. Můžete je využít ke zútulnění a dozdobení bytu.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

PODLE SLOVNÍKU JE PLYŠÁK HRAČKA VYTVOŘENÁ Z PLYŠE A OBVYKLE VYCPANÁ VATOU, SLÁMOU NEBO MOLITANEM.

JEJÍ TVAR A VZHLED VĚTŠINOU PŘEDSTAVUJE ZVÍŘE, BYTOST Z JINÉ PLANETY NEBO POHÁDKOVOU POSTAVIČKU.

Existují ale také plyšáci ve tvaru auta nebo např. hracích kostek. Někteří plyšáci mohou i chodit, mluvit, blikat, dokonce také zpívat. První však byl medvídek, nemluvil, nechodil, nesvítil, přesto se do něj zamilovaly děti i dospělí na celém světě.

A jak to tehdy bylo?

NAROZENÍ MEDVÍDKA

První medvídek vznikl 23. října roku 1902 v továrně na hračky v německém městečku Giengen. Letos tedy oslaví už úctyhodné 107. narozeniny. Klasický medvídek (anglicky Teddy bear), je pojmenován podle 26. amerického prezidenta Theodora Roosevelta. Jednoho dne se prezident rozhodl vyjet si na lov. Možná za to mohlo špatné počasí nebo nepřesná muška, že toho dne nebyl (naštěstí pro zvířátka) vůbec úspěšný. Když se vracel zpět, potkal opravdového medvěda.

Theodor Roosevelt však na medvěda pušku nenamířil.

Zpráva o jeho milosrdenství se rychle rozšířila, a tak byl k připomenutí této události vyroben plyšový medvídek, který dostal po prezidentovi jméno Teddy.

PRO MALÉ I VELKÉ

Říkáte si, jestli v dnešním světě, plném chytrých a multifunkčních mechanických i elektronických hraček, mohou vůbec plyšové hračky vaše děti zaujmout? Naopak, možná je to chladem a čím dál větší izolovaností počítačového století, že jsou tyto chlupaté hračky stále oblíbené a v postýlkách dětí mají stále své čestné místo. A nejen to, vozí si je s sebou v batůžku do školy i na výlety, dávají jim jména a často pro ně vyžadují i místo u jídelního stolu. Plyšáci však zůstávají po boku dětí, i když dorostou do puberty. V té době jim svěřují svá tajemství i průšvihy. Plyšáci se tak často spojují se vzpomínkou na rodiče, kamarády nebo první lásky.

V moderním světě se plyšová hračka stala tradičním dárkem zamilovaných, děti dávají jako vyznání lásky své plyšáčky rodičům apod.

Plyšák však nemusí být jen důvěrníkem nebo hračkou.

Mnohé obchody s bytovými doplňky nabízejí třeba plyšové medvídky jako originální bytovou dekoraci. Můžete tak například vhodně doplnit knihovnu, aby nebyla jen plná knih, posadit medvídka na poličku do chodby nebo do obýváku. Oblíbení jsou medvídci oblečení jako letci v třicátých letech nebo jako baletky.

Designová studia pokročila ještě o něco dál a plyšové medvídky oblékla do plastu nebo kovu.

V posledních letech se do módy dostaly také speciální plyšové hračky v podobě zvětšených mikrobů, bakterií a lidských buněk. V nabídce plyšových virů jsou nemoci nakažlivé (chřipka, rýma, angína), pohlavně přenosné (syfi lis, HIV, kapavka) i zvířecí. Kromě toho seženete také plyšové modely nejrůznějších hodných bakterií. Podobné hračky mohou být nejen skvělým tipem na originální dárek, ale také dobrou pomůckou při učení přírodopisu.

JAK VYBÍRAT PLYŠÁKY

Hračka by měla být příjemná na dotek, vyrobená z měkkého a hebkého materiálu. Aby se s ní dalo mazlit a aby dítě netlačila v posteli. Při výběru plyšáka je dobré pokusit se vcítit do dítěte, pro které je hračka určena, a vybrat mu takovou, která ho bude zajímat (oblíbeného pohádkového hrdinu, zvířátko, které má rádo, apod.).

Z hlediska bezpečnosti je důležité si hračku před nákupem pořádně osahat, tedy zjistit, zda nepouští po pohlazení chlupy a celkově je kvalitně ušita. Neměla by obsahovat žádné dlouhé části (provázky, šňůrky apod.), šev by měl být pevný. Oči, čumák a další oddělitelné části by měly být dobře připevněny a raději by měly být nakreslené nebo našité. Často totiž bývají z korálků, které menší dítě snadno utrhne a může je spolknout.

Ať už vám budou plyšáci sloužit jako hračka nebo dekorace, nezapomeňte je často prát, abyste je zbavili prachu, který se v nich hodně drží.

MÉĎOVI PŘEDCHŮDCI

Předci plyšových medvídků byli víceméně nepohybliví (neměli klouby a nemohli se tak posadit) a byli oblíbení především u dětí, které je za sebou s radostí tahaly jako vozík na provázku. Nejčastěji se vycpávali dřevěnými pilinami, slámou nebo senem. Potom, co se narodil Teddy, který mohl hýbat ručičkama a nožičkama, se plyšoví medvídci stali nejoblíbenější hračkou na celém světě. Od svého vzniku na počátku 20. století udělali šťastnými již několik milionů dětí i zamilovaných.

JAPONŠTÍ PLYŠÁCI MONCHHICHI:

Mončičák je tak trochu speciální plyšové zvířátko. Má roztomilý dětský obličejík, malé dlaně a chodidla z plastu, zbytek jeho těla je měkoučký a plyšový, podobně jako panenky, které se před třiceti lety vyráběly v Německu. Právě ty kdysi inspirovaly jistého pana Sekiguchiho, který se po návratu z výletu po Evropě domů do Japonska rozhodl, že vymyslí pro děti podobné hračky, s měkkým tělíčkem. Hračku, která by dětem přinášela hezké poselství o kráse lásky a přátelství. Pan Sekiguchi chtěl, aby nová panenka měla obličej, ruce a nohy z plastu, tak jako ta německá. Tělíčko si představoval měkoučké a příjemné na chování a přitulení při usínání. Mělo to však být, na rozdíl od panenky, mláďátko nějakého zvířátka. Jaký druh však měl pan Sekiguchi na mysli, zůstává tajemstvím. Mončičák neboli původně Monchhichi je totiž zvířátko blíže neurčitelné.

V roce 1974 se narodil první mončičáček. Vlastně byli dva, kluk a holka. Původně se totiž prodávali pouze ve dvojicích, každá hračka z páru měla dvě podoby – smějící se a se slzičkami (údajně to jsou slzičky štestí, ne smutku) – a cucala si palec. Po dvou letech výroby byl slavnostně otevřen první obchůdek, kde se prodávali nejen noví mončičáci, ale i různé mončičáčí doplňky (především oblečení, ale i dětský nábytek, kancelářské potřeby atp.). Postupem času, v přímé úměře tomu, jak stoupala sláva mončičáka, se měnila i samotná hračka – jiný byl materiál kožíšku, oči se změnily z modrých na hnědou a původně středně hnědá hračka dostala pestrou škálu barev. V Japonsku je to tedy Monchhichi, ve Francii mají Kikiho a v Anglii se jmenuje Chic-a-boo. Mončičák se těšil největší slávě v osmdesátých letech minulého století, v Japonsku dokonce existuje speciální muzeum jen pro něj (vidět tam můžete celé rodinky mončičáků) a pan Sekiguchi má úspěšnou hračkářskou firmu, kde se rodí noví a noví Monchhichi. Největší běžně vyráběný Monchhichi měří 80 centimetrů a nosí červený bryndáček.

Témata: Časopis Maminka, Rodina, Kapavka, Theodor, Mončičák, Maz, Skvělý tip, Originální dárek, Čestné místo, Dětský nábytek, Teddy, Plyšový medvídek, Mazlíček, Obchůdek, Bear, Plyšová hračka, Plyšové zvířátko