Může být přehnaná starostlivost rodičů příčinou psychických potíží jejich dětí?

Smutnou skutečností je fakt, že stále více dětí v dnešní době trpí různými úzkostmi. Podle britských psychologů za to mohou mimo jiné i přehnaně starostliví rodiče, kteří mnohdy střeží své ratolesti před vším a „pro jistotu“, a aby se jim nic nestalo, vytvářejí kolem nich nerealistickou ochrannou bublinu.

Ovšem když se pak dítě střetne s reálným životem, může se v některých případech až psychicky zhroutit. Přitom vytvoření určité emociální odolnosti, stejně tak schopnosti řešit problémy, je pro budoucí život velmi důležité. Jaký na to má názor psycholožka Mgr. Tereza Beníšková?

„Myslím si, že všeho moc škodí. Když se budou rodiče například přehnaně zabývat zdravotním stavem svého potomka a z každé banální drobnosti dělat těžkou nemoc, vyroste z něj pravděpodobně hypochondr. Pokud ho budou příliš kontrolovat, může být úzkostný, neurotický a mít potíže při samostatném rozhodování. Aby děti v životě obstály, potřebují mít svobodný prostor a příležitost dělat si věci po svém, zkoušet různé varianty a hledat správná řešení. Měly by mít příležitost i chybovat, poučit se z toho a jít dál. Sebedůvěra a pocit osobní ‚účinnosti‘ se vytváří tím, že dítě něco dělá samo a je v činnosti úspěšné. Neustálá kontrola a dohled rodičů mu vlastně znemožní tento druh úspěchu zažít.“

Takže i v tomto př ípadě platí, že nic se nemá přehánět. I když je opatrnost ze strany rodičů namístě, dítě by mělo mít vždy prostor, aby mohlo samo překonávat překážky. Vždyť chybami se člověk učí.

Jak to vidí čtenářky

Klára V., Brno: ANIO!

Myslím si, že ano. V různých rodinách je to samozřejmě individuální. Ovšem přehnaná starostlivost podle mě neprospívá hned z několika důvodů. Dítě se může cítit pod tlakem perfekcionismu, kdy si rodiče kompenzují vlastní nedostatky
a chtějí, aby byl jejich potomek dokonalý. Nebo ho mohou svazovat zbytečnými obavami (co kdyby se ti stalo to či ono...), takže je dítě pod tlakem.

Dokonce jsem slyšela, že tím rodiče mohou svou ratolest tak vystresovat, že si přivolá neštěstí, například při řízení kola. Za další se domnívám, že starostlivost může přerůst až v psychopatologické pronásledování vlastního dítěte. Jak to myslím? Bombardování telefonáty ve třiceti, neschopnost maminky nebo tatínka přijmout partnera nebo kamarády svého potomka apod. Pak dítě žije jen proto, aby splňovalo jejich požadavky. Nežije svůj vlastní život, ale jejich.

Na druhou stranu musím říct, že určitá starostlivost (ne přehnaná) je namístě. Rodičovská podpora, láska a přijetí jsou přece k nezaplacení!

Veronika Tesaříková, Most: NE!

Chtěla bych přispět svým názorem na téma přehnaná starostlivost rodičů. I když samozřejmě mohou existovat výjimky, obecně si myslím, že ne! Vidím to na svém
1,5ročním potomkovi. Děti nevnímají starostlivost rodičů jako přehnanou nebo nepřehnanou.

Prostě buď se rodiče starají, nebo ne. Psychické potíže mohou nastat pouze v případě, kdy se nestarají vůbec. Po určité době si pak třeba uvědomí, že samo dítě z nich vycítí určitý nezájem, a v tom okamžiku rodiče zešílí a snaží se svou ratolest
zahrnout přehnanou starostlivostí, dárky a zájmem.

Jenže na to už je trochu pozdě. Dítě je křehká bytůstka, proto zastávám názor
„starat se“. Moji rodiče se o mě také starali a strachovali se o něco víc, než bylo nezbytně nutné. Pociťovala jsem to především v období puberty, ale nijak zvlášť mě to neomezovalo a chápala jsem jejich obavy. Dnes tomu rozumím dvojnásob, protože
jsem máma. Co víc si máme chránit než vlastní děti a rodinu? Myslím si, že spíše z nezájmu mohou vzejít psychické potíže.

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Určitě věnujte čas samy sobě a vašim zájmům. Dopoledne byste skrze Lunu měly být v kontaktu s matkami nebo kamarádkami a vydat se na…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci