[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pro většinu maminek je narození dítěte nejkrásnějším obdobím v životě. Někdy ale v systému něco zamrzne. Program Šťastná matka se prostě nepodaří načíst. Jako by vám v hlavě blikala hláška „Internal Server Error“. A stejně jako ve světě megabajtů i tady platí IT rada: „Zkuste to prosím později, nebo se obraťte na správce serveru.“
Od puberty mám sklony k depresím. S terapeutkou jsem proto předem konzultovala, jaké jsou možnosti, pokud by se stavy sklíčenosti dostavily po porodu. Taky jsem hodně googlila. Jsem prostě ten typ, který informovanost uklidňuje.
Proto když jsem v šestinedělí zaklepala s prosbou o sůl na dveře sousedky, která rodila čtrnáct dní přede mnou, hned jsem tušila, která bije. Celým bytem se linul zvláštní nakyslý pach. Po zemi se mezi chuchvalci prachu válely odpadky, protože koš už evidentně několik dnů nezvládal. Na sporáku zasychalo několik vrstev čehosi, zbytek kuchyňské linky nebyl přes špinavé hrnky vidět. Vlastně všude po bytě byly hrnky, sklenice a kelímky, nikde žádný talíř.
Pohublá Milena chaoticky pobíhala z místnosti do místnosti jen v kojicí podprsence a síťovaných poporodních kalhotkách. Pořád něco drmolila. Když jsem jí porozuměla, jako by mi ta slova dopadla na solar. Děkovala mi, že jsem si pro malou Bětku přišla. Že se o ni stejně starat nechce – o cizí dítě, které se tomu jejímu jen podobá. Prý se stala součástí pokusu na matkách, zda záměnu potomků poznají. Sledovali kvůli tomu i její telefon a e-mail, tak se obou zbavila… Uf!
Na jejího manžela jsem neměla číslo, ten můj byl na služebce. Tak jsem na Milenu navlékla župan, její i svoje novorozeně připoutala do vajíček a třesoucíma rukama odřídila směr Bohnice. V léčebně si Milena pobyla dva měsíce a ještě dlouho poté brala léky. Diagnóza: poporodní psychóza.
Dnes je Milena mámou dvou dětí. Skvělou mámou! I když už bydlí jinde, občas se potkáme. O tom, co se v onom podzimním dopoledni událo, jsme se ale nikdy nebavily. Já z respektu k její diagnóze, ona ze studu. Přitom téma k hovoru bychom obě měly jako trám, protože i u mě se o pár týdnů později rozvinula poporodní deprese.
A vykládat kamarádkám, šťastným to matkám, že své dítě miluju, ale bohužel to jaksi necítím… asi by tomu neporozuměly. Připadala bych si jako exot a ještě si nakládala mateřské viny do batohu, který jsem si sebemrskačsky hodila na hrb. Tak jsem o tom holt vyprávěla psycholožce. A během terapeutických sezení kojila, přebalovala, chovala, tišila a nakonec i pobíhala po místnosti za neposedným batoletem.
Prostě špatně. Nijak zvlášť mě netěší o svých tehdejších stavech mluvit, natož psát do časopisu. Ale tu a tam se odhodlám. Zvlášť když vidím, jak nějaká kamarádka v dobré víře a s kultem mateřství za zády ťapká vstříc duševní jámě.
Bonus video: Nejčastější pověry o těhotenství
Ne že by se o složitých stavech, které spousta matek po porodu zažívá, nemluvilo vůbec. Potíž je, že se spíš zmiňují statisticky nebo naopak straší v extrémech. A mezi maminkami se často jakoby útrpně šeptají. Nemá ale význam kolem poporodních depresí a psychóz našlapovat po špičkách.
Kdyby se podařilo tato témata očistit od nánosů všemožných mýtů, předsudků a polopravd, naši blízcí by spíš poznali, kde končí únava z nevyspání a začíná opravdový průšvih. A určitě by to postiženým usnadnilo návrat do normálního života, protože s pocitem neschopného exota to jde o moc hůř, to mi věřte.
matek zažívá POPORODNÍ BLUES neboli poporodní splín. Poznáte ho tak, že místo radosti z potomka jste smutná, plačtivá, úzkostná, neklidná a někdy i zlostná. Začíná kolem třetího dne po porodu a do dvou týdnů by měl vymizet. Pokud ne, přesunula jste se do kategorie pozdní poporodní deprese (viz níže). CO S TÍM: Pomůže podpora partnera a rodiny, případně porodní asistentky. Pak samozřejmě obligátní, ale účinné rady typu spát, odpočívat, pravidelně a vyváženě jíst a pít, delegovat povinnosti a nebát se svěřit a požádat o pomoc.
matek trpí POZDNÍ POPORODNÍ DEPRESÍ. Může se projevit kdykoli v těhotenství nebo v průběhu prvního roku života dítěte. Příznaky jsou stejné jako u „klasické“ deprese: smutek, vyčerpání, únava, pesimismus, apatie, strach či úzkost, myšlenky na smrt, změna libida, poruchy spánku a příjmu potravy… Přidávají se výčitky svědomí, že se nedokážete správně postarat o své dítě, nenávist k vlastnímu tělu a další mateřské komplexy. CO S TÍM: Osvědčila se psychoterapie, případně psychoterapie v kombinaci s antidepresivy. Kostlivců může během terapií vypochodovat spousta, často to bývají pocity viny, pochybnosti o vlastních mateřských schopnostech, srovnávání, nedostatek spánku, sociální izolace apod.
matek postihne poporodní psychóza. V Česku je to ročně 100 až 200 šestinedělek. Symptomy se většinou projeví během prvních dvou týdnů po porodu. Žena ztrácí kontakt s realitou, má výpadky paměti. Vyskytují se halucinace a bludy, paranoia, noční můry. Vystupňované depresivní stavy doprovází neschopnost navázat vztah k dítěti. Může se projevit tzv. Capgrasův syndrom, kdy je matka přesvědčená, že jí bylo dítě vyměněno. CO S TÍM: Důležité je poporodní psychózu podchytit včas, aby se předešlo případným tragédiím. Což je většinou na okolí, protože žena sama si svůj stav neuvědomuje. Podávají se psychofarmaka. U lehčích forem stačí ambulantně docházet do specializovaných psychoterapeutických programů. Často je ale nutná hospitalizace na psychiatrii. U velmi těžkých případů se přistupuje k elektrošokům. O dítě se vždy musí postarat někdo jiný. I po návratu z léčebny je dobré, když s matkou zůstává ještě někdo doma, dokud se nedá úplně do pořádku. To může trvat půl roku až rok. Minimálně dva roky však žena ještě chodí na kontroly k psychiatrovi.