[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Je přirozené, že zprávu o svém těhotenství nepoběžíte svému šéfovi oznámit ve stejném okamžiku, kdy se na vašem těhotenském testu objeví dvě čárky. Nastávající matky proto řeší dilema, kdy je ten vhodný čas říct o svém těhotenství v práci. Případně zda se nevystavují nějakému postihu, když si toto tajemství nechají pár měsíců pro sebe. V tomto ohledu ale můžete být klidná.
Neexistuje žádný právní předpis, který by stanovoval ženě povinnost, kdy musí sdělit svému zaměstnavateli, že je těhotná. Záleží jen na vašem uvážení, kdy se rozhodnete tuto informaci svému zaměstnavateli sdělit. Obvykle těhotné ženy s oznámením čekají minimálně do okamžiku, kdy je velká naděje na bezproblémový průběh těhotenství a donošení dítěte, tedy na konec prvního trimestru.
Oproti tomu nejpozději byste své těhotenství měla oficiálně zaměstnavateli oznámit před nástupem na mateřskou dovolenou, což je šest až osm týdnů před porodem. Pokud ovšem nemáte se svým šéfem skutečně vyhrocené vztahy, měla byste mu (už jen z obyčejné slušnosti) dát šanci, aby se na vaši dlouhodobou nepřítomnost připravil a mohl udělat organizační změny.
Uvědomte si také, že dokud svému zaměstnavateli oficiálně neoznámíte, že jste těhotná, nemůžete po něm žádat opatření na ochranu těhotných. Může tedy po vás žádat například práci přesčas, noční směny nebo vás vysílat na služební cesty.
Často se také řeší situace, kdy dělá příjímací pohovor do nového zaměstnání žena, která je už těhotná, ale tuto informaci svému novému zaměstnavateli neřekne. I v tomto případě stojí zákon na vaší straně.
Zaměstnavateli je totiž zakázáno vyžadovat od vás informace týkající se vašeho těhotenství (stejně jako třeba rodinných či majetkových poměrů). „Je nepřípustné, aby se zaměstnavatel ptal na těhotenství při výběrovém řízení, pokud pro to nemá věcný důvod a přiměřený požadavek.
Kdyby se mělo jednat o fyzicky náročnou práci, je zřejmé, že zde by požadavek na sdělení těhotenství oprávněný byl. Pokud by se však jednalo například o administrativní práce, pak by se v tomto případě zaměstnavatel měl otázky na těhotenství vyvarovat,“ potvrzuje advokátka Irena Valíčková z advokátní kanceláře Valíček & Valíčková.
Oznámila jste své těhotenství šéfovi, ale charakter vaší práce nebo váš zdravotní stav znemožňuje, abyste dál vykonávala stejnou práci jako doposud? Pokud máte práci, která by ohrožovala vaše těhotenství (například fyzicky namáhavou práci, práci na noční směny, práci s nebezpečnými látkami atd. – seznam nebezpečných prací pro budoucí maminky je uveden v zákoníku práce), nesmíte ji vykonávat ani v případě, že byste s tím vy sama souhlasila.
Stejně tak v případě, že vám lékař vystaví zdravotní posudek, že náplň vaší dosavadní práce by ohrožovala vaše těhotenství. Váš zaměstnavatel je ze zákona povinen přeřadit vás na jiné pracoviště, které nebude vaše těhotenství ohrožovat.
Nesmí vás nutit, abyste dala výpověď ani abyste si zažádala o neschopenku (i když řada zaměstnavatelů to bude jistě zkoušet). Argumentem není tvrzení, že pro vás nemá adekvátní náhradní pracoviště. V takovém případě se jedná o překážku ze strany zaměstnavatele a vy máte nárok zůstat doma, ale se stoprocentní náhradou platu.
Jestliže vás přeřadí na pracovní pozici, kde byste šla platově níž, než jste byla doposud, máte nárok na takzvaný vyrovnávací příspěvek, kterým vám výšku dosavadního platu dorovná. Totéž platí, ať už jste zaměstnaná ve státní firmě nebo u soukromníka. Zákoník práce se vztahuje na všechny stejně.
Výjimkou jsou ženy, které pracovaly na základě Dohody o pracovní činnosti nebo Dohody o provedení práce. Ty na vyrovnávací příspěvek v těhotenství nemají nárok. V případě, že do náplně vaší práce spadají i služební cesty, zaměstnavatel vás na ně sice může vyslat, ale pouze v případě, že s tím vy sama souhlasíte.
A stejné je to v případě, že pečujete o děti ve věku do osmi let. Podobný případ nastává i v situaci, kdy by vás chtěl zaměstnavatel přeložit mimo obvod obce svého pracoviště nebo vašeho bydliště. Je to možné, ale pouze s vaším souhlasem.
Jako těhotná můžete požádat zaměstnavatele i o kratší pracovní dobu a on je povinen vaší žádosti vyhovět, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody. Stejně tak můžete, například z důvodu silných ranních nevolností, požádat o přesunutí začátku pracovní doby.
„Zaměstnankyně často požadují kratší úvazky, případně jiné začátky a konce směn. Zákonnou povinností zaměstnavatele je vyhovět požadavku zaměstnankyně, která kojí, dále zaměstnankyně pečující o dítě mladší patnácti let či právě těhotné zaměstnankyně, pokud požádají o kratší úvazek nebo jinou vhodnou úpravu pracovní doby,“ potvrzuje Irena Valíčková.
„Zaměstnavatel by nemusel vyhovět tehdy, pokud mu v tom brání vážné provozní důvody. V současné době se připravuje novelizace zákoníku práce, kdy podle nové právní úpravy bude muset zaměstnavatel v případě, že zaměstnankyni nevyhoví, sdělit tyto důvody písemně.“
* Podle čeho se řídí přeřazování na jinou práci, pokud těhotná žena nemůže svou dosavadní práci vykonávat?
Zaměstnavatel je povinen převést zaměstnankyni na jinou práci, která odpovídá zdravotnímu stavu, schopnostem a pokud možno kvalifikaci. Znamená to tedy, že kvalifikaci (vzdělání apod.) by měl zaměstnavatel zohledňovat, pokud však takovou práci nemá, pak je jeho povinností zohlednit pouze zdravotní stav a schopnosti zaměstnankyně.
Zaměstnavatel je povinen převést zaměstnankyni na takovou práci, aby mohla dosahovat stejného výdělku jako před převedením. Pokud tohoto výdělku bez svého zavinění nedosáhne, bude jí poskytován vyrovnávací příspěvek.
* Jak dlouho je povinen zaměstnavatel „držet“ ženě na rodičovské dovolené pracovní místo?
A musí ji zařadit na stejnou pozici? Zaměstnankyně se po návratu z mateřské dovolené vrací na původní pracoviště. Pokud tedy zaměstnavatel měl pět zaměstnankyň na pozici HR asistentky, ale každá vykonávala jiné činnosti, musí se zaměstnankyně vrátit skutečně na své původní pracoviště s původně přidělenou agendou.
Pokud se však zaměstnankyně rozhodne čerpat dovolenou rodičovskou, tedy nejdéle do tří let věku dítěte, pak je zaměstnavatel povinen zařadit zaměstnankyni „pouze“ podle pracovní smlouvy.
Těhotenství poskytuje v podstatě dokonalou ochranu pro všechny těhotné ženy. Nacházíte se v takzvané ochranné době, to znamená, že vám zaměstnavatel může dát výpověď jen v naprosto výjimečných případech, například z důvodu hrubého porušení pracovní kázně nebo pokud byste byla odsouzená pro úmyslný trestný čin.
Výpověď je neplatná i v případě, že byste ji dostala v době, kdy jste ještě sama nevěděla, že jste těhotná, a tudíž to nevěděl ani váš šéf. Pokud bude zřejmé, že v době, kdy jste výpověď dostala, jste již těhotná byla, rozvázání pracovního poměru neplatí.
Jestliže jste otěhotněla poté, co jste už výpověď dostala, výpovědní doba se prodlužuje o onu ochrannou dobu. To znamená, že pracovní poměr skončí teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, což je těhotenství, a dalších ochranných dob – mateřské a rodičovské dovolené.
Věci, na které máte nárok jako maminka malého dítěte. STÁLE KOJÍTE a požádala jste o převedení z noční práce na denní? Zaměstnavatel vám musí vyhovět. VRÁTILA JSTE SE DO PRÁCE dřív s tím, že si s sebou berete dítě, které kojíte? Podle zákona máte nárok na přestávky na kojení. Ty se započítávají do pracovní doby a náleží vám za ně mzda.
O DÉLCE RODIČOVSKÉ dovolené rozhodujete vy sama a pokud nepřesáhne tři roky, šéf vám musí vyhovět. Pokud máte zájem o čtyřletou rodičovskou, musíte se se svým zaměstnavatelem dohodnout. PŘI ŽÁDOSTI o rodičovskou dovolenou budete muset doložit denní vyměřovací základ od zaměstnavatele.