Maminka.czDovolená s dětmi

Na jaký prázdninový zážitek s dětmi nikdy nezapomenete?

redakce 21.  8.  2018
Prázdniny znamenají i spoustu nevšedních zážitků. Zeptali jsme se čtenářek Maminky, které prázdninové okamžiky s dětmi se jim vryly do paměti a byly pro ně opravdu ty nej.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

První moře

Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy naše Anežka poprvé uviděla moře. Byly jí čerstvě dva roky a my dlouho váhali, jestli se s ní na tak dlouhou cestu vydat, nebo ještě rok počkat. Nakonec jsme to zkusili a bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsme mohli udělat. V letadle byla vzorná, ale co nás opravdu dostalo, bylo její nadšení z vody. Do té doby znala vlastně jen vanu v našem bytě, na plavání jsem s ní nechodila a na koupaliště v Česku jsme se do té doby taky nějak nedostali. Když jsme ji první den vzali na pláž, nejdřív se jen užasle zastavila a celou věčnost jen doslova s pusinkou dokořán zírala na tu obrovskou vodní plochu. Měli jsme trochu strach, jestli se nebude vody bát, ale bylo to přesně naopak. Od první chvíle se jí nemohla nabažit. Samozřejmě si poprskala, když si poprvé lokla slané vody, ale jinak jsme ji nemohli dostat z moře ven. Nejvíce se jí líbilo u tatínka v náručí, dělal s ní různé blbinky, skákal, houpal, vůbec nevadilo, že neumí plavat a jen se nosí. Je to dva roky zpátky a pořád na to vzpomínáme, loni jsme nebyli, ale letos to snad zase vyjde.

Míša, 35 let

Dovolená pod stanem

Nikdy bych to do sebe neřekla, protože jsem odjakživa městská holka a v životě jsem nebyla na čundru. Pod stanem jsem spala jen před dávnými lety ještě na střední škole a nějak jsem neměla potřebu si to zopakovat. Jenže pak se nám narodili postupně dva kluci a manžel od začátku trval na tom, že jakmile budou oba v dostatečném věku, jede se v létě pod stan. Moje pokusy přenechat jim akci jako čistě pánskou jízdu neprošly, a tak předloni, když byly mladšímu synovi tři roky a staršímu pět, došlo na věc. Prosadila jsem si aspoň kompromis – sice jsme stanovali, ale v kempu, kde byla možnost se normálně osprchovat teplou vodou. A bylo to super! Pro mě samozřejmě náročné třeba kvůli vaření, ale když jsem viděla, jak si to ti dva prckové užívají a jsou nadšení z takového dobrodružství, nevadilo mi nic. Ani že skoro každý den večeří buřty z táboráku a o nějakém režimu nemůže být řeč. Od rána do večera jsem se nad nimi dojímala. Až tak, že mě příští rok manžel zlomil a jeli jsme pod stan "doopravdy", tedy úplně do přírody. Abych to upřesnila – vyrazili jsme autem do Norska, cestovali a spali pod stanem, kde nás napadlo, protože tam se to víceméně všude smí. Překonalo to všechna naše očekávání a letos jedeme zas!

Andrea, 38 let

S miminkem pod stan. Ano, nebo ne? Přečtěte si zkušenosti maminek

Spaní pod hvězdami

Nemám asi jen jeden opravdu nej zážitek, z prázdnin a léta s dětmi mi v hlavě nejvíc zůstávají všechny zážitky, které jsou zdánlivě obyčejné, a přitom vlastně nevšední, protože pro dnešní generaci docela vzácné. Bydlíme v Praze v bytě, do přírody se snažíme vyrážet co nejčastěji, ale za rohem ji zkrátka nemáme. Jedno léto, když už několik dnů panovalo vedro a i v noci byly teploty kolem dvacítky, jsem pro děti vymyslela "noc pod hvězdami". Půjčili jsme si od bratra karimatky a spacáky a já, manžel, syn i dcera jsme nocovali na terase. Máme zhruba čtrnáct čtverečních metrů, takže jsme se tam krásně všichni vešli a připadali si jako v jedné velké posteli. Nejdřív jsme se tam všichni společně najedli, pak si jen odběhli vyčistit zuby a nakonec jsme jen tak leželi, povídali si a pozorovali hvězdy – i když v přesvětlené Praze to je docela těžké. Děti byly nadšené, ze spacáků jim svítily oči a ráno hned hlásily, že tohle chtějí zažít znovu. Od té doby to k našemu létu patří, letos se navíc děti cítí už velké a chtějí na terase prvně nocovat bez nás rodičů. Tak uvidíme.

Hanka, 40 let

Sledujte nás na Instagramu 

Sjíždění řeky

Já i můj muž jsme zapálení vodáci, ostatně na vodě jsme se před lety i seznámili. Sjeli jsme spolu už kdeco u nás i v cizině, vyzkoušeli si i rafty na divokých řekách, takže bylo jasné, že naše dítě poputuje do lodě, jakmile to jen trochu půjde. Ale ačkoli jsem byla přesvědčená, že vodu pojedu klidně i s miminkem, nakonec jsem byla úzkostlivější, než bych do sebe řekla, a se synem jsme se tak poprvé vydali na vodu až loni, když mu byly čtyři. Myslím, že to bylo dobré rozhodnutí, protože z toho i on od začátku něco měl, což by se o miminku říct nedalo. Vybrali jsme si poklidnou Berounku a zcela pohodově putovali tři dny od kempu ke kempu. Adámek byl zlatý. Plavat už trochu uměl z kurzů v bazénu, dostal vestičku, helmu a do ruky nezbytný vláček, který s ním cestuje všude, a na řece budil pozdvižení. V lodi si vyloženě lebedil, mával na všechny okolo, vykřikoval, klidně si i zdříml a rozhodně se nenudil. V kempech pak odpadl pár minut poté, co jsme přistáli, ve stanu se mu dle jeho slov spalo líp než doma. Letos nás na konci srpna čeká opět dovolená na vodě a nevím, kdo z nás se na ni těší víc.

Iva, 37 let

Dát dítěti na plavání rukávky? Pokus o zabití, říká vodní záchranář

Návrat z tábora

Na co vzpomínám v souvislosti s dětmi a prázdninami nejvíc? Asi nemám úplně typickou odpověď, ale pro mě byl jedním z nejsilnějších momentů návrat syna z jeho prvního tábora. Honzík byl totiž odjakživa strašně nezávislé dítě, neužilo ho na mazlení, pusy, objímání, až mi to bylo někdy líto. Když byl poslední rok předškolák, vyjel se svojí školkou začátkem prázdnin na školu v přírodě. Bylo to deset dní, strašně moc se těšil a při loučení mi jen zamával a tvářil se jako největší suverén. O to větší překvapení bylo následné vítání při návratu.  Z autobusu mi doslova skočil do náruče a dobrou minutu mě jen objímal, a jakou silou! A celou cestu domů mi vyprávěl, jak byla ta školka v přírodě sice super, ale že vůbec nepočítal s tím, že se mu bude tak moc stýskat. Do té doby totiž bez nás nikdy sám nebyl, s výjimkou jediného víkendu u babičky. Tetelila jsem se blahem, že mě můj syn tedy přece jen nemá úplně "na háku". A dokonce mu to vydrželo! Jako by se tam nějak "přepnul", od té doby mi začal svou náklonnost dávat mnohem víc najevo.

Martina, 37 let

Pozor na skluzavky, houpačky a trampolíny! Jaká hrozí zranění?

Prázdniny u babičky a dědy

Nejhezčí prázdniny s dětmi pro mě nejsou jeden konkrétní zážitek, ale jedno konkrétní místo. Jako malá jsem jezdila skoro na celé léto k babičce a dědovi na venkov, a když o mnoho let později zemřeli a táta se strejdou se rozhodli dům na vesnici prodat, byla jsem z toho smutná. Jako dospělá jsem na své dětství často vzpomínala a říkala si, že je škoda, že moje děti zřejmě takové zážitky už mít nebudou. Naštěstí jsem se dobře vdala :-), můj muž má velmi vitální rodiče a ti žijí na venkově dodnes. Navíc si s nimi skvěle rozumím, a tak jsme k nim jezdili "na prázdniny" ještě jako bezdětní, pak jsem tam trávila léto s jedním i druhým dítětem na mateřské a dnes už tam můžeme obě dcery "odkládat", protože babička i děda jsou v důchodu a rádi si je tam vezmou klidně na měsíc. A to je, jak vidím ve svém okolí, dnes už velká vzácnost! Dcery znají slepice nebo králíky i jinak než z televize, vyřádí se tam jako nikde a zejména děda jim vymýšlí program, za jaký by se nemuseli stydět na žádném skautském táboře. Snad holkám to nadšení ještě pěkných pár let vydrží, jednou na takové dětství budou vzpomínat se stejnou nostalgií jako kdysi já.

Zuzana, 36 let

5 rad, které se osvědčily švédským rodičům

Chystáte se s dětmi pod stan? Víme, co si sbalit a kde najdete nejlepší kempy
7 nejčastějších letních dětských nemocí. Pozor na úpal, zánět uší nebo „letní“ angínu
Také řešíte, kam s dětmi o prázdninách? Tohle se osvědčilo nám
Témata: Dovolená s dětmi, Kam s dětmi, Babička, Cestování, Maminka cestuje, Ověřeno rodiči, Rodičovská na cestách, Velká postel, Celé léto, Největší s, Maminka, Norsko, První chvíle, Nejhezčí prázdniny, Berounka, Skautský tábor, Dlouhá cesta, Slepice, Děda, Dobré rozhodnutí, Nik, Švédský rodič, Česká republika, Raft, Teplá voda

Video