[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Touha po dítěti dovede mnohé neplodné páry k adopci nebo pěstounské péči, ovšem existuje i jiné řešení a tím je takzvané surogátní mateřství (náhradní). Jak říká primářka Milada Brandejská, vedoucí IVF programu kliniky GENNET v Praze, jde o postup, který rozšiřuje spektrum léčebných možností reprodukčního problému a umožnuje mít potomka s vlastní genetickou výbavou i těm ženám, které si z medicínského důvodu nemohou těhotenství dovolit.
„Nikdy v životě bych svého muže nepřesvědčila, abychom si dítě adoptovali, i když ta možnost tu byla. Osobně bych bez problémů akceptovala ‚cizí‘ dítě, kterému dáme domov. Manžel je ale proti, takže jediná možnost, která nám momentálně zbývá, je náhradní mateřství,“ říká osmatřicetiletá Sylva z Prahy.
„Už mám tři děti a všechna těhotenství proběhla bez komplikací. Taky jsem už věděla, že další dítě mít nechci. Před rokem a půl mi moje kamarádka řekla, že nemůže mít děti, protože se narodila s vrozenou vadou dělohy. Byl to pro mě šok, právě ji jsem si vždycky jako mámu uměla představit. Tak jsem brousila po internetu a zjistila jsem, že existuje náhradní mateřství.
Moc dlouho jsem se nerozmýšlela, promluvila jsem si se svým mužem, pak s kamarádkou, a nabídla se jí jako náhradní matka. Že bych jí pak dítě po porodu nedala? Neměla jsem s tím problém, moc dobře vím, že to mateřské pouto si sice vytváříte i během těhotenství, ale to ‚nej‘ vzniká až po porodu, kdy dítě krmíte, hladíte a konejšíte. Jednoduše: nelituji ani na okamžik, že jsem své kamarádce pomohla.“
Miriam (42)
Náhradní mateřství je de facto institut, který je poslední nadějí pro bezdětné páry. Ale jak říká Kateřina Veselá, ředitelka brněnského centra Repromeda, tahle možnost je eticky, právně i sociálně velmi složitá a měla by být chápána jako metoda rezervní. „Pokud je jiná cesta, která by vedla k úspěchu, je třeba ji využít. Nicméně jde o metodu, která má v medicíně svoje místo, a celé věci by velmi prospělo, pokud by institut náhradního mateřství byl plně legalizován,“ dodává Kateřina Veselá.
Je to bohužel tak: český právní řád náhradní mateřství nijak neřeší, ale taky ani nijak neupravuje. „Jde tedy o oblast právem nezakázanou, ale také nijak neregulovanou,“ říká právnička Daniela Kovářová. Není to totiž vůbec jednoduché a například podle právničky Kláry Samkové nelze surogátní mateřství nijak ošetřit, protože zákon jednoznačně říká, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila.
„U nás však soudy žádný precedenční spor neřešily, patrně si budeme muset na nějaký počkat a možná pak dojde k legislativní změně. Na druhé straně to znamená, že s tímto institutem žádný zásadní problém (včetně finančního či vynutitelnosti smluv a plnění) není, což je docela dobrá zpráva. A moudré pravidlo říká: neměň nic, co funguje. V dnešní době, kdy právem regulujeme kdeco, je to nejspíše dobře,“ dodává Daniela Kovářová.
Ačkoli ještě před lety bylo právě kvůli výše popsaným důvodům náhradní mateřství spíše strašákem, dnes ho využívá stále více žen a více než jedna polovina ze 43 českých center asistované reprodukce tuhle metodu bezdětným párům nabízí.
Čtyřicetiletá Jana přišla před pár lety o dělohu, vajíčka si však předtím nechala zmrazit. Co kdyby. Věděla ale, že vlastní dítě bez dělohy nikdy donosit nemůže. Přesto zoufale toužila po tom, aby měli s manželem svého vlastního potomka. Když jí pak kamarádka, která žije v Americe, vyprávěla o možnosti „pořídit“ si náhradní matku, která by za ni dítě donosila, okamžitě se o tuto metodu začala zajímat i napříč českými klinikami.
Oslovili tehdy jednu, která tuto službu dokonce nabízela na svých stránkách, a poté, co si zjistili všechny podrobnosti o průběhu a postupu, rozjeli akci „hledání“ náhradní matky. „Moc dlouho jsme ale nehledali, překvapivě se sama nabídla moje mladší sestra, která už měla dvě děti. Vůbec jsem nebyla schopná slov, když mi to řekla. Tekly mi slzy dojetím, co všechno pro mě byla ochotná udělat. Už jsou to dva roky a s manželem máme nádhernou dcerku. Ano, nebylo to snadné, celý proces byl velmi psychicky náročný nejen pro mě, ale i pro náhradní matku, ale jsem jí neskonale vděčná,“ vypráví Jana svůj příběh. Přesně jak říká Jana: proces náročný nejen psychicky, ale taky se svými pravidly.
Pokud si myslíte, že si jen tak přijdete na vámi vybranou kliniku a řeknete „najděte nám náhradní matku, chceme dítě“, pak jste na velkém omylu.
MUDr. Kateřina Veselá ředitelka Centra reprodukční medicíny a preimplantační diagnostiky Repromeda, Brno
„Důvodů, které přivádějí páry s žádostí o náhradní mateřství, je několik a vždy souvisejí se zdravotním stavem ženy, která fyziologicky není schopná počít dítě nebo dítě donosit. Nejčastějším důvodem jsou vrozené vývojové vady dělohy, operace či úrazy, jež vedou k odejmutí dělohy.
Velkou část tvoří i pacientky po onkologické léčbě, kterou úspěšně zvládly. Z pohledu onkologického jsou již v pořádku, ale jejich děloha není schopna uhnízdění embrya či donošení plodu. Část tvoří také ženy s chronickým onemocněním, které je díky léčbě kompenzované, ale těhotenství by vedlo k zásadnímu zhoršení nemoci.“
Celý proces má podle Davida Rumpíka, ředitele zlínské Kliniky reprodukční medicíny a gynekologie, velmi přísná pravidla a existuje kolem toho i řada rizik, o nichž by měli všichni zúčastnění vědět. Pravda, po medicínské stránce se nedá říct, že by to bylo tak složité. „Proces v podstatě kopíruje léčbu s darovanými vajíčky. Důležitá je synchronizace cyklů genetické a surogátní matky. Složitost je opravdu spíše v právním postupu a hlavně ve výběru náhradní matky,“ říká Milada Brandejská. Tu si totiž opravdu hledá bezdětný pár sám, nikoli klinika. A to není vůbec snadné.
„Výběr náhradní matky by měl splňovat některé podmínky, například předpoklad plného fyzického i duševního zdraví. Další otázkou je důvěra mezi náhradní matkou a zájemci o náhradní mateřství, která je velmi křehká a zároveň stěžejní a lehce zranitelná. I tato část procesu institutu náhradního mateřství by měla být do budoucna právně jistější a přehlednější, zejména ve vztahu k zájemcům,“ vysvětluje Kateřina Veselá.
Pokud třeba právě teď hledáte náhradní matku, měli byste vědět, že existují určitá právní úskalí. O těch by vás měli informovat na klinice, kde metodu nabízejí, respektive byste měli být podrobně poučeni právníkem.
Co když se totiž náhradní matka po porodu rozhodne, že dítě nedá a nechá si ho?
Podle zákona je ona matkou, nikoli vy jako „žadatelka“ a dárkyně vajíčka. Mohou se objevit mateřské pudy, se kterými nic nenaděláte. Chráněná není ani náhradní matka, ani ta, která služeb náhradního mateřství využila. Bohužel, jakmile se náhradní matka rozhodne, že si dítě ponechá, neexistuje u nás žádná právnická možnost, jak ji přimět k jinému rozhodnutí. Celý proces je tedy postaven na dohodě dvou stran, ale smlouvu na dítě podepsat nemůžete.
Náhradní mateřství, stejně jako darování oocytů, nesmí být spojeno s finanční odměnou za tuto službu. Jistě je však přijatelné, aby náhradní matce byly kompenzovány přiměřené výdaje na cestovné v souvislosti s léčbou a zdravou stravou v těhotenství, náklady na ošacení, náhrada ušlé mzdy či další náklady související s graviditou.