[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vybavuji si je přesně. Předpoklady, jak se bude moje dítě chovat – tři hodiny bude spát, pak se probudí, nají, přebalím ho, pomazlím a zase usne. Postupné odlišnosti od teorie – kratší spánek, delší kojení, odložení do postýlky a srdcervoucí pláč. Šok – ale tohle se přece nedá zvládnout, když ho dokola uhoupáváme vlastně až do dalšího kojení, po kterém se do deseti minut ozve bolavé bříško? Kde je teorie? Co dělám dnes špatně? Proč včera něco platilo a dnes je všechno jinak? Kdybych tehdy raději než délku spánku oproti minulému dni řešila jen daný okamžik! Spousta nesmyslného uvažování by mi nezatěžovala hlavu. A JEN bych tak pozorovala, co mi chce brouček vlastně sdělit.
Zásadní je jedna věc: sotva narozené miminko nemůže být náladové. Prochází „čtvrtým trimestrem“. Tahle doba by se dala specifikovat asi takhle: dítě se chce mít přesně tak, jak mu bylo v děloze. Vy mu to máte zajišťovat a zároveň po lžičkách denně ubírat, aby umělo žít ve velkém světě. Náplň prvních týdnů tak může být různá a jsou i děti, které se chovají jako v mých teoretických představách. Je jich ale méně než těch ostatních: ty potřebují kromě tepelného komfortu a pocitu sytosti také pevné objetí, náruč a zavinovačku, jemné houpání, blízký dech mámy nebo táty, šum.
Proč je každý den s miminkem jiný a pravidla se v tom hledají postupně a pomalu? Dítě se dramaticky vyvíjí, má nárok na své „aprílové chování“ – ostatně ani vy nejste přece stabilní ve všech svých potřebách za všech okolností. Může se mu zpozdit trávení, může být přehřáté, nebo je mu zima. Má třeba víc utaženou plenku, než je příjemné. Polohu, která je mu už nepříjemná a samo ji zatím neumí změnit. Sucho v pusince nebo třeba koliku. Proměnných je tolik! A až přijdete na to, co pomohlo tentokrát, rozhodně to neznamená, že zítra máte vyhráno.
Co by tedy mělo být hlavním mottem, abyste přežila první překotné týdny, kdy nevíte dne ani hodiny, co a jak dnes bude? Nechat plynout čas a své dítě co nejvíc pozorovat. Pak zjistíte, co přesně se vám snaží s různou kadencí „říct“. Další mateřské pravidlo do prvních týdnů? Už nikdy potom se nebude bezvýhradně opakovat: zcela vyhovět. Vyhovět neznamená rozmazlovat, před čímž vás budou možná varovat babičky. Vyhovět miminku znamená včas reagovat na jeho potřeby. A zabránit tak třeba několikahodinovému pláči. Dítě zatím neví, jak se má chovat mimo vaše tělo. Společně ho to učíte. Ale ne tím, že se nechá křičet a bude to tedy považovat za normu.
Když včas zachytíte jeho základní a biologické potřeby, ať už je to poptávka po náruči, vzájemné komunikaci, houpání, ukojení hladu nebo jen vytržení z pocitu samoty, zorientuje se ve velkém světě rychleji. A pochopí, že když dá najevo, že něco potřebuje, je tu rychle máma nebo táta. Je to norma, je to pocit správnosti a řádu a bezpečí, je to permanentní a spolehlivé ujištění, že tu jsem vítané a že se se mnou tady počítá. Jenom takhle se dá ověřit a uvěřit, že velký svět mimo dělohu je dobré místo pro život.