[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nejedna nastávající maminka si ke konci těhotenství přeje, kéž bych porodila dřív, nejlépe hned! Když se to ale stane a miminko se na svět prodere dříve, než mělo, rozhodně to není žádná úleva.
Své o tom ví naše webeditorka Markéta Novák Matějková, které se syn Adam narodil o šest týdnů dříve. „Porod byl rychlý, Adámek vážil 2500 gramů, a protože měl potíže s dýcháním, ihned putoval na jednotku intenzivní resuscitační péče.
Když jsme ho tam s manželem poprvé viděli, jak je napojený na dýchací přístroj, plakali jsme. Naštěstí byl syn relativně velký, a tak jsem hned druhý den mohla začít klokánkovat. Jen jsem Adámka nesměla kojit, protože by ho to příliš vyčerpávalo, proto dostával odstříkané mléko stříkačkou. Největší stres jsme měli z toho, aby všechna vyšetření, jako jsou CT, kardiologie nebo vyšetření očí, dopadla dobře.
Nakonec se ukázalo, že syn má mezeru mezi pravou a levou síní na srdíčku, a tak musíme docházet na kardiologii a vše pečlivě sledovat. Co se týká vývoje, byl Adámek lehce zpomalený, a tak jsme celý první rok kombinovali rehabilitace Vojtovou metodou s baby jógou a musím říci, že to ohromně pomohlo. Dnes jsou synovi tři a půl roku a své vrstevníky už ve většině věcí dohnal.“
Nedonošené neboli předčasně narozené miminko je takové, které se narodilo před dokončeným 37. týdnem těhotenství. A někdy bohužel přijde to narození opravdu o hodně dříve. Naštěstí dokáže v dnešní době moderní medicína opravdové zázraky.
„Díky současné úrovni porodnické a neonatologické péče lze s úspěchem zachránit děti narozené už v období 22.–23. týdne těhotenství. Pojem zachránit s úspěchem vnímáme tak, že jde nejen o záchranu života, ale především další vývoj dítěte bez trvalých následků.
Je však třeba zdůraznit, že u těchto novorozenců je právě riziko trvalých následků stále nezanedbatelné,“ říká MUDr. Milan Hanzl, Ph. D., primář neonatologického oddělení a perinatologického centra intenzivní péče Nemocnice České Budějovice.
Organismus předčasně narozených dětí není ještě zcela vyvinut, proto je zapotřebí miminku připravit takové podmínky, ve kterých bude moci co nejlépe dozrát.
„Základním předpokladem je šetrná a minimálně invazivní poporodní stabilizace dítěte už na porodním sále. Na ni pak zpravidla navazuje pobyt v inkubátoru na novorozenecké jednotce intenzivní péče,“ upozorňuje MUDr. Milan Hanzl, Ph. D.
„Prostředí neonatologických pracovišť by se mělo co nejvíce přibližovat poměrům v děloze. Všechny ošetřovatelské a léčebné aktivity se musejí vyznačovat minimální invazivitou a vyloučením zbytečné manipulace s takto křehkým pacientem.
Důležitá je také šetrná podpora dýchání, omezení hluku a intenzivního osvětlení. Za veledůležité považuji vyloučení nebo odpovídající tlumení bolesti a zásadní je také brzké zapojení samotných rodičů do ošetřovatelské péče.“
Rodiče jsou v moderní neonatologii skutečnými členy ošetřovatelského týmu, ale hlavně zdrojem přirozených podnětů. A to i ve chvíli, kdy si ještě dítko nemohou vzít do náruče. Právě takové podněty jako hlas a vůně maminky nebo dotek jsou velice důležité pro dlouhodobý správný neuropsychický vývoj předčasně narozených dětí.
Metoda kůže na kůži je velmi prospěšná pro každé miminko, pro ty nedonošené je ale jedním z nejzásadnějších úkonů vůbec. Miminko je během ní přiloženo na holou kůži maminky, ale i tatínka, přikryto dekou a takto zůstává několik minut, ale i hodin za den. Klokánkování má pozitivní vliv na fyzický i psychický vývoj dítěte, ale i samotných rodičů, kteří si s dítětem vytvoří silné pouto.
Podle lékařů se dětem, které jsou často klokánkovány, lépe vyvíjí mozek, jsou méně ohroženy infekcí, protože je jejich kůže přirozeně osidlována mateřskými bakteriemi, a lépe prospívají.
Protože je sání mléka od matky pro nedonošené děti velmi namáhavé, jsou v prvních dnech po porodu krmené nitrožilně a sondičkou přímo do žaludku. Jakmile je ale dítě schopno polykat, dostává mateřské mléko z pohárku či lahvičky a nakonec je přiloženo k prsu.
Právě mateřské mléko je pro nedonošené děti stěžejní potravinou, která je přímo přizpůsobena jejich stavu, chrání je před infekcí a dalšími problémy. Čím lépe miminko prospívá, tím blíže je svému propuštění do domácí péče. Doba propuštění závisí především na stupni nezralosti nedonošeného miminka, na jeho zdravotních komplikacích a také na dosažení určité váhy.
„Pro bližší představu lze říci, že většina specializovaných pracovišť propouští nedonošené děti nejdříve při dosažení aktuální váhy kolem 1900 g. Samozřejmě jde o děti z hlediska základních životních funkcí naprosto stabilizované, s vyřešenou výživou, děti, které bez problémů udrží svoji tělesnou teplotu při běžném ošetřování v domácím prostředí a není u nich reálné nebezpečí závažných akutních komplikací, jako jsou například poruchy dýchání,“ říká primář MUDr. Milan Hanzl, Ph. D.
Po příchodu domů z porodnice není příliš velký rozdíl v péči o donošené a nedonošené miminko. Důležité je, aby prostředí nebylo příliš chladné, ale ani přetopené. Optimální teplota je kolem 22 °C a místnost by měla být dobře větraná.
Adaptace na okolní svět bude pro miminko příjemnější, pokud mu navodíte pocit, jako by bylo ještě v bříšku. Ideální je k tomu takzvaný bílý šum a také uložení do „hnízdečka“ kopírujícího tvar mámina těla.
Nedonošené děti je zároveň potřeba přebalovat co nejčastěji. Jejich pokožka je ještě velmi citlivá a snadno dojde k opruzeninám. Stejně tak se nedoporučuje časté koupání, voda totiž kůži nadměrně vysušuje.
Odpověď na tuto otázku je velice individuální. Obecně se jedná o několik měsíců až let. Pro rodiče je z tohoto pohledu důležité nesnažit se srovnávat vývoj jejich nedonošeného dítěte se stejně starými donošenými dětmi.
Vyhnou se tak zbytečnému stresu. „Rodičovská veřejnost by rozhodně neměla vnímat narození nedonošeného novorozence jednoznačně pesimisticky. Na druhou stranu, zvláště u extrémně nedonošených dětí není na místě ani bezbřehý optimismus, se kterým se občas setkávám,“ uzavírá MUDr. Milan Hanzl, Ph. D.
POTÍŽE DÝCHACÍHO SYSTÉMU: Může ho postihnout syndrom dechové tísně a bude odkázán na dechový přístroj. Je zavedena intubace nebo v závažnějších případech je nutná léčba surfaktantem. Nedonošené děti mají také větší dispozice k rozvoji astmatu a bronchopulmonální dysplazie. SNÍŽENÁ FUNKCE SRDCE: Ta vede k nízkému krevnímu tlaku.
STŘEVNÍ POTÍŽE: Často trpí záněty střev a jejich proděravěním.
INFEKCE: Může se jednat o infekce orgánů, jako je zápal plic, ale i o infekci celého organismu, jíž se říká sepse.
KREVNÍ POTÍŽE: Chudokrevnost, tedy snížená koncentrace červeného krevního barviva.
NEUROLOGICKÉ POTÍŽE: Ty nejnižší formy nemusejí zanechat žádné trvalé následky, ty nejtěžší mohou naopak způsobit trvalé tělesné i mentální postižení.
SMYSLOVÉ OBTÍŽE: Zejména zrakové problémy.
OSTATNÍ OBTÍŽE: Poruchy imunitního systému, řídnutí kostí nebo kolísání krevního cukru. Jsou ale postižení, která se projeví až postupem času, například dětská mozková obrna, mentální postižení, smyslová postižení zraku a sluchu a také závažná růstová opoždění.