Maminka.czVýchova

Dítě král aneb Jak nenechat potomka, aby si všechno "vydupal"

Martina Háchová 12.  12.  2023
Na výšku má sotva metr, ale terorizuje všechny okolo. Rodinný koloběh se točí kolem jeho vrtochů. Poznáváte ho? Taky máte doma takový „dáreček“?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Jak se stalo, že z vašeho roztomilého andílka je malý diktátor, který kdekoho komanduje? A kdy se to stalo, ptáte se při pohledu na vztekajícího se Pepíčka, ječící Zuzanku či Honzíka bušícího pěstičkami do stolu. A v obavách před dalším „hysterákem“ plníte s odevzdaným povzdechem, cokoli si usmyslí. Anebo vydupe – po dobrém, či po zlém. Já vám řeknu kdy. Právě teď. Když poprvé ustoupíte dítěti jen proto, aby byl takzvaně klid.

Náš malý císařpán

Rozmazlené, panovačné dítě si nikdo nepřeje, přesto je jich kolem dost a dost. Proč si to děláme? Proč si vyrábíme z potomků malé despoty, kteří s přibývajícími roky doslova tyranizují nejen mámu a tátu, ale mnohdy dokonce rozvrátí celý rodinný život? Už Jan Amos Komenský říkával, že dítě je „klenot dražší nad zlato, stříbro a drahé kamení“. A měl pravdu. Jenže je to surový nerost, nevybroušený, neopracovaný, jehož krása vynikne (či nikoli) až tím, jak si s ním poradí rodiče. A s tím se potýkáme každý po svém. Snažíme se svým dětem dát to nejlepší, vychovávat je, jak nejlépe dovedeme. Jenže někdy se snažíme tak moc, že jim – a následně i sobě – paradoxně ubližujeme. Francouzi pro to mají termín „l'enfant roi“ neboli dítě král. Typickým obrazem je drobné stvoření skákající doma na gauči v prostředí chaosu a vedle něj zoufalý, rezignovaný rodič. Když se potomek stane ústředním bodem celé rodiny, který vše řídí jako malý císařpán, bývá to většinou fatální pro obě strany. S takovým rozdělením rolí se nežije dobře ani dětem, ani rodičům.

 

Rodina není jen servis pro nezletilé. Své místo tu mají i potřeby dospělých.

 

Král jsem já!

Když se narodí, všechno se začne točit kolem něj – vašeho milovaného, zbožňovaného děťátka. A tak je to v pořádku. V prvních měsících života potřebuje miminko sto procent vašeho času, energie i lásky. Řeči o rozmazlování jsou v tomto období nesmysl. Jenže s přibývajícím věkem se to mění. Když budete i nadále skákat, jak dítě píská, zavaříte tím jemu i sobě a potažmo celé rodině. „Dítě se chová tak, jak mu to dospělí dovolí,“ tvrdila známá dětská psycholožka českého původu Jiřina Prekopová ve své knize Malý tyran, v níž hledá kořeny nezdravě narůstající panovačnosti dětí. Když byla v roce 1988 poprvé publikována, vzbudila neuvěřitelnou vlnu ohlasů a rozdělila veřejnost na dva tábory. Jedni se v rodičích tyranizovaných svými potomky dokonale poznávali, jiní názory psycholožky označovali za naprosto nepřijatelné a nebezpečné. Prekopová přitom vycházela ze své vlastní praxe, během níž se na ni obraceli zoufalí rodiče, jejichž děti jim neustále poroučely a diktovaly si podmínky.

V pokračování pro předplatitele také najdete

Zvládání dětských "hysteráků"

Co už je moc?

Vlastní zásady jsou zásadní!

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.

Vyzkoušet za 1 Kč Více informací
Témata: Časopis Maminka, Rodina, Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Batole, Rodiče, psycholožka, týrání, Láska, Děti, Jan Amos Komenský, Potomek, Koloběh, Zuri, Česká republika, Vrtoch, Zuzanka, Malý tyran, Jiřina Prekopová, Stříbro, Pepíček, Toníček, Český film