[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Začátky jsou vesměs růžové. Manželský sex začíná svatbou, která se v ideálních případech uzavírá ještě v období zamilovanosti. V této fázi vztahu v mozku kralují fenyletylaminy, zvláštní mozkové drogy příbuzné opiu, které vyvolávají příjemné pocity. Zamilovanost zásadně zkvalitňuje sexuální prožitek a zesiluje slast. Člověk tak prožívá neskutečné sexuální štěstí, i když samotná kvalita sexu může být průměrná, či dokonce podprůměrná. Za tento překvapivý fakt může rozmnožovací pud, tedy příroda, díky níž na počátku vztahu funguje všechno téměř samo od sebe.
Aniž by se novomanželé museli snažit, jejich sexuální život je krásný, takže si oba naivně myslí, že to tak bude dál a vše se bude ještě zlepšovat. Jenže právě v tom se zásadně mýlí. Po vysokém očekávání totiž přichází rozčarování. Do dvou až tří let prvotní zamilovanost většinou vyprchá, růžové brýle spadnou a odhalí se všechny reálné nedostatky.
Právě tehdy se naplno projeví veškeré nesrovnalosti v sexuálním životě, kterých si zamilovaný pár dosud nevšímal. Prvním nesouladem je většinou odlišná potřeba četnosti styků, která je také daná přírodou. „Muž má největší sexuální náboj kolem dvacátého roku života, pak už stále klesá, což je způsobené mizejícím hormonem testosteronem, který je motorem mužské sexuální touhy. Později se karta obrací, sexuální iniciativu přebírá žena, zatímco muž je zdrženlivější,“ říká Radim Uzel.
Další komplikace manželského sexu přichází po porodu, kdy žena ztrácí chuť na sex. Není to náhoda. Při kojení se totiž do krve vylučuje hormon prolaktin, který tlumí zájem o sexuální život, sexuologové ho v nadsázce nazývají hrobařem sexu. Řadu žen tudíž přestává sex po porodu zajímat. Plně prožívají lásku k dítěti, což v prvních měsících vnímají jako jakýsi mystický zázrak a sex jim přijde živočišný, nechutný a vlastně nedůležitý. Jako by se tělesná vášeň a rozkoš nehodily do tohoto posvátného období. „Po porodu mě přestal sex bavit. Přestože jsme se dříve milovali třikrát týdně, najednou bylo po všem. Vůbec jsem na to neměla chuť a jen občas, když manžel hodně naléhal, jsem se překonala,“ říká třicetiletá Kamila, která krizi nepřekonala a dva roky po porodu se rozvedla.
Podle výzkumu sexuálního chování je nevěra v českých podmínkách naprosto běžnou záležitostí. Čísla jsou opravdu vysoká: 63 % ženatých mužů a 42 % vdaných žen přiznalo mimomanželský pohlavní styk (část žen navíc podle odborníků nevěru i v anonymních výzkumech tají). Nevěrní muži přitom uváděli v průměru šest a půl mimomanželských partnerek, ženy průměrně čtyři. Muži vyhledávali spíše kratší vztahy, zatímco ženy tíhly k trvalejším mimomanželským vztahům.
Odborníci připomínají, že muži mají k nevěře o něco blíže než ženy. „Muž je geneticky naprogramován na výměnu partnerky, je mu uloženo, aby rozšířil svůj genetický vklad na co nejvíce potomků. I z tohoto důvodu bylo na mnohých místech světa běžné oficiální mnohoženství,“ komentuje problém nevěry Radim Uzel. V evolučním vývoji se totiž prosadily geny, které vedou své nositele k tomu, aby je dále šířili. Proto jsou muži od přírody promiskuitní. V muži je prostě zakódován dobyvatelský prvek. Navíc nevěrníci se více rozmnožují a mají hodně potomků – jejich geny jsou dominantní.
Také žena má své období, kdy je náchylnější k nevěře. Sexuologové mluví o pomateřském syndromu, kdy žena nastoupí do práce a po pár měsících podlehne prvnímu muži, který s ní flirtuje. „Už když jsem byla doma s dítětem, cítila jsem se strašně sama. Přestože jsme s manželem vedli normální sexuální život, jako by to ztratilo šmrnc. Byli jsme spolu pět let a ničím mě nemohl překvapit. A pak jsem nastoupila do práce a zakoukala jsem se do kolegy. Nejednou bylo všechno jako v bláznivém snu. Milovali jsme se na místech, kde jsem to nikdy předtím nezkusila, a způsoby, o kterých se mi jen zdálo. Vypadalo to, jako bych našla prince, ale nakonec to prasklo a já jsem zůstala s manželem a dítětem,“ říká pětatřicetiletá Martina.
Pokračování >>>