Maminka.czChování a vztahy

Natálie Kocábová: Děti zvládly rozvod lépe než já

Michaela Čentešová 25.  8.  2016
Zpěvačka a spisovatelka Natálie Kocábová (32) měla posledních pár let dost krušných. Po třech letech dokončila desku, zažila krach manželství a rozvod, přestala jíst cukr a zhubla, aby byla sama se sebou spokojená. To vše s ní prožívaly také její děti, dvanáctiletý Vincent a čtyřletá Mia.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

V téhle složité době vás nezaměstnávaly jen emoce, ale také deska Ellis Island, která vyšla na konci dubna. Bylo těžké ji dokončit?

Musím říct, že to bylo šílené období, ale paradoxně práce na desce byla jedinou věcí, kterou jsem v období rozvodu zvládala. A stejně tak si myslím, že to emoční přepětí mi pomohlo desku dokončit. Kdybych byla ve spokojeném vztahu, tak bych to ani nedala. Ale abych byla upřímná, dost mě to vyždímalo a teď mám období, kdy mi to úplně nejde.

Na desce jste začala pracovat v roce 2013. S jejím dokončením jste si tak dala trochu na čas...

Mně desky vždycky trvají dlouho… Ale u téhle to tak nějak vyšlo, protože Míša Poláková, se kterou jsme ji dělaly, nežije v Čechách, a tak jsme musely pracovat ve fázích. Řekly jsme si, že nebudeme na desku spěchat, dlouho jsme vybíraly finální písně a myslím, že nakonec je ta práce slyšet. Není to zkrátka žádná rychlokvaška.

Děti přestaly po rozchodu paradoxně tolik zlobit, a zvládly to dokonce lépe než já.

 



Říkala jste, že vám nejde psát…

Psát mi vůbec nejde. Dneska to budu muset zase zkusit (pousměje se úspěšná spisovatelka). Ono psaní potřebuje určitý klid a já toho stresu teď měla opravdu hodně. Ale myslím, že to zase začne fungovat.

Námět už máte?

Téma nosím v hlavě dlouho, ale na román se zatím necítím. Když píšete, nosíte v hlavě celý román a nic jiného vás nesmí moc zaměstnávat. Proto se musím odpoutat od hudby a také dát čas svému životu, aby si tak nějak sedl. Spíš bych se ráda pustila do divadelní hry. Na tu si teď troufám víc.

Obdivuji, že dokážete se dvěma dětmi psát knihy, pouštět se do divadelních her a nahrávat desky. Neměla jste někdy pocit, že vás děti třeba brzdí v kariéře?

Vůbec! Spíš právě naopak. Já jsem si hrozně přála, abych takzvaně „nezkejsla jako matka“, proto jsem vynaložila mnohem víc úsilí a energie, než bych byla vynaložila jako bezdětná. Stejný příval energie, který se mi okamžitě kumuluje do tvorby, byl, i když se mi narodila Mia. Jak ale děti odrůstají, já postupně lenivým. Navíc, co je to vlastně kariéra zpěvačky? Nikdy jsem netoužila po Slavících a takových věcech. Jediné, co bych mohla říct, je, že mě mrzí, že jsem nežila jako student v zahraničí. Určitě by to bylo fajn, ale není to důležité.

Syna jste měla v devatenácti, dceru až po osmi letech. Vidíte ve své výchově nějaké zásadní rozdíly?

Určitě. U Vincenta jsem měla pocit, že je můj souputník a prostě se mnou prožívá moje mládí. Neřešila jsem dopady své výchovy a přiznám se, že jsem necítila ani takový ten příšerný strach. Ne že bych se nebála, to ne, ale nebyla jsem v panice. Prostě jsem nějak žila, nějak se chovala a on vedle mě vyrůstal. Možná proto měly ženy v minulosti děti tak brzy, protože je to asi tak nastavené, že netrpíte tím neurotickým strachem, kterým pak děti ovlivňujete.

Když jsem byla těhotná podruhé, najednou jsem začala řešit všechno. Četla jsem si všechny diskuze, a dokonce to došlo tak daleko, že když jsem v devátém měsíci jela autobusem, který v jednu chvíli drknul, začala jsem si hned googlit, co se v tu chvíli může stát. Takovou věc bych v devatenácti neřešila. Co se týká výchovy, tam jsem u syna určitě dělala chyby, ale myslím, že každé dítě je zcela jiné a co je u jednoho chyba, může u druhého fungovat.

Rozhodla jsem se, že se budu soustředit na sebe. Nechtěla jsem být rozvedená, a ještě navíc tlustá.

 


Sama pocházíte ze smíšené, česko-americké rodiny. Jak vás vlastně rodiče vychovávali?

Širší rodina tvrdí, že jsme byli vychováváni volně, ale spíš to jen nebylo tak striktní, jak tady tehdy bylo zvykem dělat. Rodiče se spíš snažili, aby vše bylo o domluvě a komunikaci.

Inspirujete se tím?

Taky se snažím, abych nerozkazovala, ale spíš domlouvala, mluvila s nimi a šla vzorem, aby ke mně měly důvěru a nebály se říct si o pomoc. Ráda se s dětmi bavím na dospělé úrovni a místo, abych je komandovala, snažím se je nenápadně přelstít. Navíc nesnáším režimy, že přesně v tolik a tolik se jí a v tolik se jde spát... Ale uznávám, že lidi, co to aplikují, to mají s výchovou asi jednodušší.

Vašemu synovi je teď dvanáct let, to s ním brzy začne mávat puberta. Bojíte se, až to přijde?

Pořád čekám, kdy to přijde, ale myslím, že spíš do ní vklouzla mladší Mia. Nikdy jsem nevyrůstala s holkama, tak nevím, jestli je tohle normální, nebo není. Ale ona se neustále vzteká. Všechno je špatně, pořád kvůli něčemu ječí a je dost náročná. Kluci mi tak na výchovu přijdou nějak jednodušší.

Vidíte u dětí už nějaký talent?

Syn není tak vyhraněný, jako jsem byla já. Osobně ho vidím jako spisovatele nebo psychologa, protože těch máme v rodině hodně. Mia je zatím ještě malá na to, abych něco rozpoznala.

A nemáte nějakou touhu a sen o povolání vašich dětí?

Sen žádný nemám. Zdráhala bych se na ně nějak tlačit a snažit se je do něčeho vpasovat. Ono být k něčemu nějak určen je strašně náročné na psychiku, takže já bych na děti nechtěla tlačit.

Natálie, dokážete si představit, že založíte novou rodinu a budete mít další dítě?

Umím… Ale až za dlouho. Nezanevřela jsem na vztahy. Sice se někdy vysmívám lidem, kteří se berou, ale dokážu si představit, že takový vztah ještě v budoucnu přijde.

Témata: Děti, Slavní rodiče, Časopis Maminka, Chování a vztahy, Rozvody, rozvod, Vražda, Zásadní rozdíl, První věc, Nový život, Milující rodič, Island, Natali, Nat, Komando, Cigarety, Spisovatelka, Nať, Mazec, Michael Kocáb, Ellis, Antidepresiva, První pár, Natalie, Natálie Kocábová