Naučte se zpívat za víkend

Když jsem se ve svých 25 letech začala učit lyžovat, nedivil se nikdo. Když jsem ale o pět let později přišla s tím, že bych chtěla umět zpívat, překvapilo to všechny. A ještě víc je udivilo, že by mi na to mohly stačit jenom dva dny.

Sama jsem o tom upřímně řečeno docela pochybovala.

Přesto jsem se na víkendový kurz pro nezpěváky přihlásila. Podotýkám, že jsem od přírody pěvecký antitalent.

Alespoň jsem si to vždycky myslela. A moje okolí mě v mých domněnkách jen utvrzovalo. Jako malá jsem například chtěla zpívat s kamarádkou ve sboru. Paní učitelka v tehdejší lidové škole umění mě nechala zazpívat několik tónů, které mi předtím zahrála na klavír, a pak mi oznámila, že co se týče zpěvu, je to se mnou marné. A to byl můj začátek konce.

Od té doby jsem se styděla na veřejnosti vydat jakýkoli zvuk, byť jen zdánlivě připomínající zpěv. Že máte podobnou zkušenost? Není divu. Asi jen málo učitelů a učitelek hudební výchovy bývá opravdu osvícených a hodnotí na svých žácích i něco jiného než bezchybně zazpívanou melodii.

Člověk by totiž měl mít ze svého zpěvu především radost, nikoli stres. A přesně tohle je také přístup lektorky Dany Houdkové, která si kurzy zpívání pro nezpěváky sama vymyslela. Když už jsem se rozhodla, tak to přece nevzdám, říkala jsem si v pátek při odjezdu. V půl páté odpoledne tedy přijíždím na místo. Bydlet a především zpívat budeme v odlehlém penzionu v malé vesničce. Krásně zrekonstruovaný rodinný penzion slibuje přinejmenším dva dny strávené v příjemném prostředí. Před pátou hodinou se všichni scházíme. Je nás třináct plus Dana a její asistentka Kačenka.

Osazenstvo je opravdu různorodé, všechny možné věkové kategorie, různé profese od novinářek až po řidiče kamionu, muži i ženy. Mezi účastníky jsou také dvě kamarádky – maminky – které si po celou dobu kurzu pochvalují, že se po dlouhé době konečně stará naopak někdo o ně. Doma totiž každá nechala malé dítě. Jedna dokonce přiznává, že je to po čtyřech letech poprvé, co si dopřála víkend jenom sama pro sebe. A co je podle lektorky Dany cílem kurzu?
„Aby lidé alespoň na chvíli zapomněli na své starosti a hlavně se jednou provždy přestali bát zpívat,“ říká.

Zpívání jako součást života

Dříve bylo zcela přirozené, že si lidé při práci na poli nebo při draní peří zpívali. Vikingové si na svých lodích zase při veslování pomáhali rytmickým zpěvem podporovaným údery bubnů. A ani různé indiánské rituály se neobešly bez zpěvu. Jenom my jsme na něj jaksi pozapomněli.

Přitom jde o jednu z nejpřirozenějších věcí, které člověk může dělat. Je to podobné jako s mluvením nebo chůzí. A že někdo nemá hudební sluch? Podle Dany je to nesmysl. Pokud zpíváte a slyšíte, že je to falešné, máte napůl vyhráno. To je totiž přesně to, čemu se říká základ hudebního sluchu.

První hlas

Po úvodním seznámení přichází na řadu rozdělování do skupin podle hlasů. Měla jsem strach, že budu muset zpívat sama. Podobné obavy měli i ostatní, soudě z jejich pohledů. Dana nás ale uklidňuje, že zpívat budeme všichni najednou: „Jen pár tónů. Já vás všechny obejdu a rozdělím do hlasů.“ Po několika ostýchavých „ááá“ to jakž takž jde. Dana se u každého z nás zastaví a chvíli poslouchá.

Někomu určí skupinu okamžitě, k jinému se po chvíli vrací. Osobně se ve skrytu duše cítím lépe ve vyšších tónech, ale nechci se řadit do kategorie „uječených hlasů“. Nakonec první hlas beru jako osobní výzvu. Během víkendu se postupně ukáže, že to byla dobrá volba a žádná „uječená“ ženská se nekoná. Jen zpívám v poloze, která je mi přirozená. A je to tady.

Začínáme se učit první písničku. Je to lidovka, pro mě ale i tak dost složitá. Po pátém opakování se ve svých „výškách“ prvního hlasu začínám cítit docela dobře. První dvě hodiny práce jsou za námi a jsme „vysvobozeni“ večeří. Meditace Po večeři je nepovinná hodinová meditace.

Nikdy by mě nenapadlo, jak může být příjemné mít zavřené oči, broukat tóny, rukama pohybovat v „kruhu dávání a kruhu braní“ a pak jen tak ležet a být sama se sebou. Dana s námi potom rozebírá naše pocity, které jsou vesměs velmi příjemné. Cítím se zklidněná, dobře naladěná, a proto si ještě ráda jdu s Danou a ostatními zazpívat do restaurace v penzionu, tentokrát jen tak, pro radost.

Od dechu ke zpěvu

K samotnému zpěvu je důležité i správně dýchat. Dechová cvičení totiž pomáhají otevřít hrudník, díky čemuž pak člověk vydává hezčí a čistší tóny. Některé „dechovky“ jsou docela náročné a já si v duchu gratuluji, že s nimi díky józe nemám problém. Žádná speciální průprava ale potřebná není. Pracovat s dechem se může naučit každý. Chce to prostě trpělivost a trénink.

Technika Danina asistentka Katarína Kahounová má vystudovanou speciální pedagogiku, obor logopedie, a na pražské DAMU mimořádné studium hlasové výchovy, uměleckého přednesu a zpěvu, jsme tedy v opravdu dobrých rukou. Katka nás na kurzu provádí základy hlasových cvičení, artikulace, modulace tónu, intonace a dalších důležitých technik. Po výčtu těchto odborných pojmů byste se možná dost divili, jaká při nácviku techniky zpěvu může být zábava a legrace!

Já opravdu zpívám

Nikdy bych nevěřila tomu, že se mi během pouhých dvou dnů může změnit pohled na sebe samu. Nebo alespoň na svůj hlas.

Ještě v sobotu odpoledne jsem byla ke svým pěveckým výkonům dost skeptická. V neděli ráno se však něco změnilo. Postupně totiž zjišťuji, že mi to přece jenom docela jde. A při nácviku trojhlasné kantáty dokonce cítím, že začínám vydávat čisté tóny. Dojalo mě to skoro k slzám. Já opravdu zpívám! Kdo nezažil, nepochopí.
Je to asi jako když neplavec po mnoha hodinách marného plácání se ve vodě konečně udělá několik pořádných temp. A pak dalších a dalších, pořád lépe a lépe. Danina nevyčerpatelná energie a optimismus z nás prostě dostávají to nejlepší. Hraje na kytaru, zpívá postupně se všemi hlasy a ještě nás při tom stihne povzbuzovat a udržovat příjemnou atmosféru.

Cédéčko, jako mají profesionálové

Na internetových stránkách bylo uvedeno, že si o víkendu nahrajeme i své první CD. To asi těžko, říkala jsem si, když jsem se na kurz hlásila. Jak bychom mohli my, nezpěváci, nahrát cédéčko? A kdo by to chtěl poslouchat? Neuvěřitelné se ale v neděli stalo skutečností. A my opravdu natočili CD. Dana nás ubezpečovala, že to bude krása. A skutečně byla. Dokonce jsme všichni i to sólo zazpívali. A taky krásně. Když nad tím přemýšlím, kurz vlastně vůbec není jenom o zpěvu. Kromě pocitu, že zpívat může – a měl by – opravdu každý, jsem si odvážela větší sebevědomí a odpočatou mysl (tělo moc ne, zpěv je totiž pěkná dřina!).

Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Za klienty cestujte, vyplatí se vám to nejen finančně. Skrze Lunu dobře reagujete na rozumné autority a samy máte dostatek inteligence,…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci