Nechcete klasickou školku? Zkuste lesní, montessori nebo cizojazyčnou

Montessori

Podíváte-li se na děti vedené pedagogikou montessori, vyrazí vám dech, jak jsou soběstačné, trpělivé a klidné. „Je to tím, že montessori ctí koncentraci a polarizaci pozornosti každého dítěte. Může dítě naučit dotahovat věci do konce, což může být zpočátku složité pro aktivnější děti, ale po několika setkáních si každé najde nový systém,“ říká Ivana Procházková, zakladatelka brněnského montessori zařízení Maloušci.

Vše kolem dětí je v montessori školce dětem přizpůsobené. Nejen sanitární zařízení, ale třeba i funkční kuchyňka, protože montessori děti jsou si už kolem dvou let schopné natočit vodu z kohoutku, donést ji na stůl na přesně dané místo, přinést si jídlo a také si po sobě vzápětí uklidit.

Brzy zvládají sebeobsluhu, nikdo na ně netlačí, aby, sotva si začnou malovat, všechno uklidily a šly třeba tančit. V rámci pravidel totiž mají děti spoustu volnosti, kterou v klasické školce, kde je všechno plánované, nenajdou. „Montessori říká ‚Pomoz mi, abych to mohl udělat sám‘ a také respektuje takzvané senzitivní fáze dítěte.

Senzitivní fází přitom rozumíme podvědomou touhu dítěte se něco v daném období učit. Přirozeně, rychle. Jsou tu velká období, na čtení, psaní, ale také maličká, jako je například zapínání zipu,“ říká odbornice a pokračuje: „Velmi dobře to poznáme, protože dítě si vybere jednu aktivitu a tu je schopno dělat pořád dokola, dokud nenabude pocitu, že už ji ovládá. Montessori tato období respektuje a je si vědoma toho, že u každého tyto fáze mohou probíhat jindy. Proto je třída rozdělená do koutků zaměřených na různé aktivity a každé dítě se může věnovat právě tomu, co ho láká.

Stane se tak, že jedno přinese každý den ze školky domů osm obrázků, pokud je jeho senzitivní fází tvoření/malování, a jiné dítě nedonese půl roku obrázek ani jeden,“ vysvětluje Ivana Procházková. Montessori pedagogika navíc vyvinula spoustu didaktických pomůcek, speciálních hraček, které svými jednoduchými principy přirozeně posouvají děti stále dál a dál. Otázkou pak samozřejmě je, jak takové dítě přejde na klasickou českou státní školu. Může tam být problém?

„Jsem přesvědčená, že pokud do dítěte vložíte základní životní hodnoty, sebeúctu a úctu k druhým, respekt, ohleduplnost vůči okolí, zodpovědnost v období do šesti let věku, pak takové dítě zvládne i přechod do běžné školy,“ je si jistá Ivana Procházková.