[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Batolata ještě nejsou dostatečně velká a vyspělá, aby si organizovala setkání, program, střídala se ve hře, hrála čestně, byla milá a hodná na návštěvě… Potřebují chránit jedno před druhým, koordinovat jejich činnosti, aby si každé dělalo to, co se mu chce, a navzájem si nepřekážela. Okolo tří let se situace mění, začínají kontakty. Děti, které si až dosud hrály na pískovišti, hřišti nebo v mateřských centrech vedle dalších dětí, projdou proměnou zapojení se do společných her, aniž byste si toho výrazně všimli. Není-li potomek zvyklý na kolektiv, mohou nastat problémy. Musí se naučit respektovat druhé, půjčovat věci, střídat se v činnostech, dát prostor také ostatním. Dokázat ustoupit, nevydupávat si hned teď všechno. Nejen pozornost, ale i předměty.
Ty, které už jsou v kolektivu „mazáky“, dokážou dát jasně najevo, kde jsou meze jedince, který se zapojit do společných her ještě neumí, který nezná pravidla. Nepřijmou ho, mohou být i zlé.
Rada: Snažte se potomkovi pomoci zapojit se mezi děti včas. Zjistěte, v čem je problém, a pokuste se ho dítěti vysvětlit, naučit ho, jak se k ostatním chovat. Když budete důslední a vytrvalí, ratolest se přijatelnému chování může naučit poměrně rychle.
Může být následkem toho, že váš potomek prožívá stres. Narodil se mu sourozenec a on žárlí. Nejradši by ho zmlátil, tak si zlost a úzkost z opuštění vybíjí na dětech na hřišti. Bojí se, že není dostatečně milovaný, tak bere ostatním hračky, chce alespoň něco vlastnit, když to není rodičovská láska. Maminka s tátou na sebe křičí, otec je agresivní ke svému okolí? Nedivte se, že dítě přebírá stejný model chování. Tyranizuje děti ve školce? Nechce na sebe upoutat pozornost rodičů? Vrátit jim příliš panovačné chování k němu samému?
Rada:Ruku na srdce, napište si plusy a minusy vaší výchovy, rodinné atmosféry a zkuste zvážit, co by se dalo změnit, co je vlastně spouštěčem problémového chování vašeho potomka.
To je zásada, kterou by dítě mělo postupně vzít za svou. Pomáhejte mu v tom každodenními příklady a vysvětlováním. Snažte se, aby pochopilo, že vyhrát hru může jen jeden, stejně jako zvítězit při závodech v běhání. Že není žádná ostuda být druhý nebo poslední, že kvůli prohře nemusí mít záchvaty vzteku. Naopak. Tím dětem sympatické nebude, spíš nepříjemné. Stejně by vaše zlatíčko mělo pochopit, že i ostatní vrstevníci mají city, mohou být bojácní, ostýchaví. To rozhodně není důvod se jim vysmívat. Vždyť má podobné pocity mezi neznámými dětmi i váš potomek.
Stejné pravidlo platí v případě, že vaše dítě ublíží „parťákovi“ a rozpláče ho. Příště bude zase plakat ono, když se mu stane totéž. Nečekejte, že pochopí hned všechny zásady komunikace, které se snažíte předat. Rozhodně děti nenechávejte bez dozoru, ochraňte je před vlastní agresí obě (nebo všechny, které si hrají). Stejně tak musíte zajišťovat bezpečí, předejít zraněním nejen citovým, ale i fyzickým. Nečekejte, že děti budou na klouzačce dodržovat bezpečné rozestupy, že nebudou šermovat meči při vášnivém souboji. Zasahujte, ale citlivě. Vysvětlujte, ale když jedno dítě poruší pravidla, neoznačujte viníka a hru ukončete.
Překvapující zjištění České školní inspekce Podle předběžného průzkumu ve 421 mateřských školách se zvyšuje agresivita malých dětí. Je pravda, že pod tímto pojmem si každý může představit něco trochu jiného, ale oslovené ředitelky musely řešit situace, v nichž docházelo i na fyzické napadání učitelek ve třídách. Samozřejmě nejde o projevy, které by je ohrožovaly na zdraví, ale je alarmující, když dítě učitelku kopne, bouchne pěstičkou nebo kousne. Roli mohou hrát třeba předimenzované třídy, učitelka pak nemůže tolik výchovně působit na své svěřence. Možné je i to, že jsou děti od útlého věku doma vedeny k větší asertivitě, že na ně rodiče nemají dostatek času nebo jsou doma sami agresivní a potomci jejich chování přebírají jako model. Bohužel, už u školkových dětí se objevují případy šikany. Maminčin odborník Mgr. Tereza Beníšková psycholožka, pracuje v pedagogicko-psychologické poradně v Kadani, zaměřuje se na diagnostiku dětí a dospělých
Některé děti se vychovávají snadno, téměř samy, u jiných je výchovné působení rodičů složitější. Proto pokud máte výchovně náročnější batole, nezoufejte, vydržte. S vyzráváním nervové soustavy dítěte se obvykle zlepšuje i jeho sebeovládání. Obrňte se trpělivostí a vysvětlujte a vysvětlujte, jaké chování je pro vás žádoucí. Ad agresivita: Děti opravdu často napodobují to, co vidí doma, je to přirozené a obvyklé. Na druhou stranu to neznamená, že když se vaše ratolest chová agresivně, že se k sobě doma chováte také agresivně. Agrese je jedním z původních mechanismů reakce člověka na ohrožení.
Pračlověk reagoval buď útokem, tj. agresí, nebo útěkem. Proto je možné, že je vaše dítě disponováno spíše k útoku než k útěku. Snažte se mu však ukázat, že agresí nic nevyřeší, a zkoušejte jej vést k domluvě, k dodržování pravidel. Když je váš potomek agresorem, agresivitu zastavte – například mu chytněte ruku, ohraďte se proti jeho chování. Pokud se někdo jiný chová agresivně k vašemu dítěti, a to se nedokáže samo účinně bránit, také zakročte. Vaše ratolest potřebuje vědět, že má v rodičích zastání, že svět okolo ní je pro ni bezpečný. Pokud to jde, vybírejte dítěti spíš vrstevníky, se kterými si rozumí.
Anketa
Tereza: Mé dvě děti půjčují ostatním hračky, naštěstí. Učím je, aby se dělily s kamarády, půjčovaly své hračky a řekly si o půjčení od dalších dětí. Horší je to doma, to se občas rvou :-) Jinak v našem okolí jsem zažila několikrát radu jiné maminky: „Nic nepůjčuj, ještě ti to rozbijou“ nebo „Zalez si s tím někam dál, tam na tebe nikdo nemůže.“
Gábina: Dcera půjčuje hračky a moc ráda si hraje s ostatními dětmi. Možná i proto, že je zatím jedináček, tak potřebuje kolem sebe vrstevníky. Je družná a rozhodně děti netrápí ani se nad ně nepovyšuje.
Iveta: Mám dva kluky a každý je úplně jiný. Jeden se druží, ochotně by si hrál a půjčoval, hladí ostatní děti a chce je nosit po hřišti, druhý se straní, auto nepůjčí, nechce, aby si od něj děti něco braly. Nevím, co s tím, snažím se mu to vysvětlit, ale zatím bez úspěchu.