Nechtějí děti: výpovědi žen,které se rozhodly pro život bez plínek

hegy 24. 8. 2012 10:10
Mám taky nějaké kamarádky, které měli kdysi stejný názor, jak tyto ženy, které podle mně vůbec neví, o čem mluví. Každá z těch mých kamarádek nakonec dítě má a když se jich zeptám na to, co kdysi taky hlásaly (že děti nechtějí pro to či ono), tak všechny do jednoho mi řeknou: "Byla jsem tak blbá, vůbec jsem nevěděla o čem mluvím". A já vidím, jak jsou šťastné, že se nakonec rozhodly to dítě mít. S dítětem se dá dělat i kariéra i jezdit na dovolenou...není to povinnost ženy mít dítě, ale když se některá rozhodne ho dobrovolně nemít, je a vždy bude to pro mne nepochopitelné. Sama je mám a nikdy bych už nechtěla být bez nich.
Vašek 21. 7. 2017 16:31
To si jen namlouváte. Ví, o čem mluví.
aja 24. 8. 2012 13:15
když se někdo rozhodne nemít dítě je to jeho rozhodnutí, má na to právo. A v případě těch, které se rozhodly dítě nemít proto, že cítí, že by si je pořídily s nesprávným partnerem nebo spíš kvůli okolí než kvůli sobě, myslím, že se rozhodly dospěle a zodpovědně. Trochu jiná situace je "děti nemám ráda, ony mě taky ne, nepořídím si tedy díte" Vlastní dítě je něco jinýho než děti cizí. Mně děti obecně dost lezou na nervy, nechápu je a nevyhledávám. V případě některých dětí můžu klidně přímo říct, že je nemám ráda. Přesto vlastní dítě miluju a od té doby co jej mám se i na ty ostatní dívám shovívavěji a laskavěji. (byť se stejnou nedůvěrou a nedostatkem nadšení jako dřív)
25. 8. 2012 09:21
Neodsuzuju nikoho za to, že nechce mít děti......no a co? je to věc každého člověka...a ať už má žena jakýkoliv důvod, že je nechce, tak si je holt nepořídí a je to....To je to samé, jako když já mám syna, tři a půl roku, a další neplánuju, a spousta lidí si myslí, že je to divné, mít doma jedináčka...a já na to říkám: "no a co?"
Magda 2. 1. 2013 18:44
Pro mě je zas nepochopitelné, jak někdo může najít v dítěti štěstí. Nechala jsem se umluvit přesně takovými bludy, jaké jsou tady (kdo jednou má, nelituje, vlastní jsou jiné) a lituju, hořce lituju. Kdyby to šlo vrátit, nikdy bych si dítě nepořídila. Bohužel, tohle vrátit nejde. Ale momje chyba. Byla jsem blbá, měla jsem se řídit svým instinktem a ne řečmi o tom, jak nevím, o čem mluvím, a jak se mateřská láska probudí.
Petra 30. 3. 2017 16:07
Být Vaše dítě, tak jdu rači do dětského domova nebýt milován vlastní matkou a být to čeho ona lituje, bych vážně nechtěla. Takový lidi si vážně dělat děti nemají.
pita 3. 4. 2017 13:43
Jsi nechutně sobecká ....... , která nikdy dítě mít neměla. Lituji tvého potomka.
Iva 7. 4. 2017 19:46
Ne, je uprimna a nemusite ji nadavat proto, ze si az pozde uvedomila svoji chybu. Kdo jste bez viny, a tak dal, ze? Jakym pravem ji urazite? Rekla, ze se stara o sve dite spatne nebo mu ublizuje? Ne, rekla jen, ze toho lituje a na to ma pravo. Moje mama taky nechtela dceru, chtela jen syny, ale postarala se o me a jsou mnohem horsi rodice nez ti, kteri si priznaji, ze udelali chybu, ale holt se s tim nejak vyporadaji. Ja jsem se nikdy nenechala k diteti ukecat okolim, ale kazdy ten tlak proste nezvladne. A vite co? Taky mi uz lidi rekli, ze jsem sobecka. Ale ne proto, ze bych si poridila dite, ktere nechci, ale proto, ze jsem si neporidila dite, ktere nechci. Takze clovek se nezavdeci
Vašek 21. 7. 2017 16:30
lituji Vás. s takovou omezeností se asi špatně žije...
Helga 10. 4. 2017 10:54
Libi se mi Vase uprimnost.
Adela1989 21. 4. 2013 13:54
Já vím jistě že bych se zbláznila, kdybych zjistila, že jsem v tom ,bych to ze sebe asi vymlátila, nic takového v sobě nechci, děti jsou mi odporné už odmalinka, přítele chce, ale nechci to udělat,kvůli někomu jinému,vím že by to pro mě dopadlo špatně,nebyla bych štastnej člověk... jsem divná, nevadí,ale nechci se do ničeho nechat nutit..
Jana H. 3. 4. 2017 21:23
Možná by sis měla uvědomit, že dítě jsi byla i ty
Metinka 4. 4. 2017 22:58
Možná byla dítě i ona, ale prostě když je někomu tento pocit odporný tak je to jeho věc a jeho život, nebyla to její volba se narodit, ale je na ní jestli ona porodí
Vašek 21. 7. 2017 16:29
no a co? hledá se argument! pozor
Lída 28. 5. 2013 13:25
Já řeším to samé. Už mám věk na děti a přítel to bere jako samozřejmost a při mém náznaku, že já si tim tak jistá nejsem se tvářil, že by mu to hodně vadilo, tak radši mlčim. Ale čerstvá mimina mi přijdou odporná, stejně jako obří těhotenské břicho. K životu potřebuju ticho a klid a ne neustálej řev, později breptání a všelijaké pitomé zvuky a neustálou pozornost. A když se pár dní málo vyspím, stojím za prd a nejsem k použití, což si s dítětem vůbec nedokážu představit. Jenže jak tohle mám někomu vysvětlit? Jsem ráda, že je nás víc takových a nejsem jediná, jsem si jistá, že kdybych se nechala ukecat, jako některé jiné nešťastnice, byla bych na několik dlouhých let ten nejnešťastnější a psychicky nejvyšťavenější člověk pod sluncem. Děti nemám ráda a když po mě někdo chce, abych jim věnovala nějakou pozornost, např. když přijedou bratranci a sestřenice, zdrhám od nich co nejdál. Mám z nich hrůzu.
Iva 7. 4. 2017 19:39
Presne moje slova. Deti jsou omezeni osobni svobody po vsech strankach. Je mi 42 a nikdy jsem je nechtela. Miluju svuj zivot a nastesti mam tez partnera, ktery take deti nechce. Ma dve dospele deti z predchoziho vztahu a pote se nechal sterilizovat. A tehotenstvi mi pripada jako kdybych mela nosit vetrelce z filmu Alien Jsem stastna, ze dneska si alespon Evropska zena muze vybrat, jestli deti chce nebo ne.
Vašek 21. 7. 2017 16:34
hlavně si děti nedělejte jen z důvodu, že je chce přítel. z dlouhodobého hlediska je lepší rozchod. ale dle data příspěvku jste to musela již nějak řešit
Irena 3. 4. 2017 12:47
Ja zadnou z tech zen neodsuzuji,je to jejich pravo. Prve dve jsou vsak jeste mlade a maji cas,dalsi dve uz si jsou asi jistejsi. Me by spise zajimaly nazory zen,jez jim je treba 60 a vice jak to vnimaji sve rozhodnuti deti nemit. Maminky Vas,ktere jste si ditka na natlak okoli poridily a nemate je rady a jste nestastne,je mi Vas uprimne lito. Nejste stastne ani Vy a co hur ani ta ditka,doufam,ze alespon ostatni pribuzni se pokusi jim tu chybejici lasku vynahradit. Ja sve dite strasne miluju,nekdy mam takovy ten pocit,ze bez nej bylo vse snazsi,lehci a moznejsi,ale za nic bych nemenila ...
Xxx 6. 4. 2017 16:44
Děti jsem nikdy moc nechtěla. Teď je mi skoro 28 a o miminko se snažíme půl roku a nic. Planuju operaci, po které by se to mohlo podařit...
Cizí děti ráda nemám, vadí mi jak brečí, ječí a halekaj. Vlastní miminko bych ale chtěla. Když mám na ruce synovce, jsem šťastná a strašně bych chtěla vlastní. Uvedené ženy tak trochu chápu, ještě nedozraly... Vždycky jsem říkala, že děti mít nebudu... no a bohužel to možná bude pravda...
Lída 9. 4. 2017 11:11
Ale prdlačku, to není o žádném dozrávání. Někdo v sobě pudy má a někdo ne. To je celé. Znám 40 leté, rozumné a velmi inteligentní ženy a chcete mi namluvit, že jsou nedozrálé? Jen proto, že nemají pudy ohledně dětí?
Iva 9. 4. 2017 15:34
Je mi 42 a jsem stastna, ze jsem si za svym rozhodnutim nemit deti stala. Miluju svuj svobodny zivot
Reny 9. 4. 2017 20:47
Tak u tohohle článku jsem čekala samé odsuzující komentáře a koukám, že převládají neutrální a chápající komentáře, to je překvápko Je mi 31 a taky děti neplánuji. Nejen proto, že jsem ukončila dlouholetý vztah a vím, že je hodně těžké najít muže, se kterým by stálo za to mít děti, ale taky proto, že ty biologické hodiny prostě nezačaly ani tikat. Pořizovat si dítě jen kvůli tlaku okolí (klasické stigma společnosti že žena je tady od toho aby byla stroj na rození dětí...), nebo kvůli věku je nesmysl. Pak takové "rodinky" vidím a je mi z nich na blití. Děcka se zbaví tím, že mu šoupnou tablet a když si s nima chce hrát a mluvit, tak je to samé neotravuj, běž pryč atd... to raději fakt děti nemít (to dítě se musí cítit hrozně, nemilované! ). To musí člověk cítit, toužit po něm a nedokázat si představit život bez dítěte- znám jen 2 rodiny, které mají vytoužené a vymodlené děti, kterým věnují oba maximum času a lásky, ale to je zázrak, prostě výjimka. Spíše mě střety s maminama více a více odrazují, je mi z nich někdy až zle, že si pořídí dítě a pak na něj nemají čas, dávají mu najevo, že je otravuje, nemají případně ani peníze a to dítě nemůže jezdit ani na školní výlety, chodit do kroužků...to mi přijde o dost horší, než dítě nemít. Nikdy neříkám nikdy, možná, pokud bych cítila, že bude nový partner opravdový muž, u kterého si budu jistá, že se postará tak si myslím, že by to přišlo i biologicky. Dokud budu mít ale z mužů pocit, že by byl jen další přerostlé dítě a starala bych se o všechny já, díky nechci. Jednou stačilo Rozhodně, pokud to tak necítíte, nepodlehněte tlaku okolí. Oni totiž to dítě vychovávat nebudou, nebudou na něj finančně přispívat, nebudou vám ho hlídat...tak je jim to Vašeho rozhodnutí, ať už kladného, nebo záporného, šumák!
22