Nehraj to na mne!

Dětská vynalézavost opravdu nezná mezí – malí školáci dokážou přesvědčit nejednoho rodiče, že je bolí bříško a kvůli tomu nemohou do školy. Ale velmi často nejsou vůbec nemocní, prostě jenom simulují.

Takové chování je u nás dospělých považováno za formu flákačství, a pokud se na to přijde, hrozí vám dokonce vyhazov ze zaměstnání. Ovšem jak je to u pětiletých a šestiletých mrňat?

Lze zamezit tomu, aby si děti vymýšlely a nemoc jenom předstíraly? Pozná to rodič vůbec? „Můj šestiletý syn se mi přiznal k ‚úžasné‘ vychytávce, jak na digitálním teploměru zvýšit teplotu z 36,5 na 38,5 oC. Prostě ho zapnul a přiložil k rozsvícené lampičce, až přímo k žárovce. A teplota byla hned nahoře,“ vypráví Eva (34) z Prahy.

A to není jediný „zlepšovák“, který děti mají. Někdy se jim ale simulování nevyplatí. „Když mi bylo asi sedm a nechtěla jsem jít do školy, vymyslela jsem si, že mě hrozně moc bolí břicho. Máma mě pak odvezla do nemocnice, kde zjistili, že mám zvětšené slepé střevo, a řekli, že tam musím do druhého dne zůstat a potom se uvidí.

Naštěstí jsem na tu operaci nemusela, ale od té doby si radši nevymýšlím,“ říká dnes už osmiletá žačka Rebeka z Kolína.

Proč to vlastně dělají?

Podle psycholožky Mgr. Terezy Beníškové naše ratolesti většinou nesimulují v pravém smyslu slova – ony vědomě nepředstírají něco, co není. „Malé děti ty bolesti skutečně pociťují, i když nemají organický podklad. A ve chvíli, kdy přestane pro ně nepříjemná situace, to ‚zázračně‘ přejde.

Čtěte také: Jasně, že to zvládnu!

Takové psychogenní bolesti jsou pro ně běžné. Ke skutečné simulaci dochází většinou až u starších dětí, školáků (dělají, že je bolí zuby, břicho atd.), kteří příznaky jenom předstírají a přehrávají a ve chvíli, kdy dosáhnout svého, přestanou,“ říká psycholožka. Zřejmě je to pravda, ovšem viděla jsem na vlastní oči zajímavé video, kde rodiče nahráli svého asi tříletého synka, který se vždycky svalil na zem a začal neskutečně řvát a vztekat se.

Jakmile ale zašli za roh, utišil se, vstal, a když je znova spatřil, udělal totéž – okamžitě sebou švihl na zem a řvoucí scénka se opakovala. Pozor ale také na vaše dospělácké „simulování“ a komentování byť pouze obyčejné bolesti hlavy. „Když děti vidí, že jejich rodiče často utíkají do nemoci a tím se vyhýbají stresujícím věcem, tak je to pro ně pak přirozená reakce na zátěž všeho druhu,“ dodává Tereza Beníšková.

Předstírání nemoci je pro ně ta nejjednodušší cesta, jak situaci vyřešit způsobem, jakým ony chtějí. „Pokud si ověří, že to funguje, tak je pravděpodobné, že příště, až se jim někam nebude chtít, je opět začne bolet bříško a bude jim špatně,“ říká psycholožka.

Nevycházejte ve všem vstříc

To, že dítě simuluje, napoprvé asi nepoznáte. Je zcela normální, že jestliže vám říká, jak ho bolí bříško a je mu špatně, jako správný rodič budete chtít pomoct a od bolesti mu ulevit. „Změníte program, vše potomkovi přizpůsobíte. Když však vidíme, že bolesti hned přešly, ačkoli jindy trvají déle, je to varovný signál. A pokud se to začne stávat častěji nebo bolení bříška dokonce začne být pro naše dítě obvyklým způsobem řešení zátěžových situací, měli bychom s tím zkusit něco udělat,“ radí psycholožka Beníšková. Nevíte si rady, jak rozlišit skutečné bolesti od simulantství? „Všímejte si neverbálních signálů, mluvy těla, kontextu, chvíli svou ratolest sledujte. Zkuste navrhnout, že to, co nechtěla, se neuskuteční. Přešly bolesti?

Když jsou opravdové, člověk nemá chuť k jídlu, většinou se mu nechce nic dělat, nemá z ničeho radost, chodí opatrně, aby situaci nezhoršil, nemá chuť plánovat něco do budoucna. Pokud odlákáme potomkovu pozornost a on si běží s chutí pro čokoládu a pak nadšeně vymýšlí, jak odpoledne pojede do Dinoparku, tak to asi nejsou organické bolesti břicha, ale spíše se jednalo o jejich psychogenní variantu. Když máme podezření právě na toto, pak je dobré nepoddávat se tomu,“ radí Tereza Beníšková. Pro vás rodiče to znamená, že nebudete měnit program a posilovat v dětech vzorec, že útěk do nemoci se jim vyplatí.

„Například jestliže ratolest ráno bolí bříško a nechce kvůli tomu do školky nebo školy, přesto ji tam odvezte. Když přistoupíte na to, že se kvůli bolestem něco odřekne, někam se nemusí, tak by zároveň dítě mělo být bráno za nemocné se vším všudy, co k tomu patří, s patřičným léčebným programem,“ dodává psycholožka. Což se zřejmě „zdravým“ dětem, které jen simulují, líbit nebude.

Bolí potomka údajně bříško tak strašně, že nemůže do školy? „Dobře, nepůjdeš tam, ale budeš mít teď dva dny dietu, žádné sladkosti, aby to přestalo, a nebudeš běhat venku s kamarády, protože marodi by měli ležet,“ říká Tereza Beníšková. „Tohle u nás vždycky zabralo. Bolí tě něco? V pořádku, lehneš si do postýlky a budeme tě v ní pěkně léčit…

Moc dobře jsem časem vypozorovala, kdy mu něco skutečně je a kdy jen simuluje,“ říká Ivana (41) z Prahy. Ono někdy prostě stačí vylíčit, co by následovalo, kdyby dítko bylo skutečně nemocné, co všechno by nesmělo a muselo, a nemoc přejde. „Někteří rodiče volí jako test rozpoznání skutečných organických bolestí od psychogenních nabídku, že zajdou k doktorce, zvláště pokud ví, že tam jejich capart nechodí rád, nebo se trochu bojí, někdo pohrozí i injekcí. Jestli je ochotný tam zajít, popřípadě se lékařky sám dožaduje, tak je mu asi opravdu špatně. A když si nejsme jistí, je lepší zajít k pediatrovi,“ radí psycholožka.

Čtěte také: Jasně, že to zvládnu!

Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Váš názor je dnes výrazný stejně jako myšlenky, na poradách ostatním dokážete do myšlení vnést množství pozitivních nápadů. Konec…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci