[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nevím, možná bych se z nich tuto spásnou radu, mantru všech rodičů dvojčat, taky dozvěděla, ale vlastně si nejsem tak moc jistá. Kamarádka si totiž jednu takovou knihu koupila a položila si ji na noční stolek, že si z ní bude před spaním číst. Daleko se ovšem nedostala. Třetí večer otočila stránku a přečetla si nadpis nové kapitoly: Nejčastější vývojové vady dvojčat… a definitivně ji odložila.
Radu, které s manželem vděčíme za zachování zdravého rozumu a za jakýs takýs pořádek v tom chaosu, který vládne našemu domovu, jsme dostali od paní, od které jsme kupovali kočárek. Já byla tehdy v osmém měsíci těhotenství, zatímco její „odrostlé“ holky už poskakovaly kolem.
Řekla nám tehdy: „Nejdůležitější je zavést oběma dětem hned od narození stejný režim. Ve stejnou dobu je dávat spát, ve stejnou hodinu budit, stejně je krmit. Neexistuje, aby jedna chodila spát v 11 a druhá třeba až po obědě. To byste se z toho zbláznili.“ A přidala historku o své známé, která nedbajíc tohoto pravidla, svá dvojčata stejnému režimu lehkomyslně nenavykla. Jak to s ní dopadlo? Nejdřív se k nim do domu nastěhovala její maminka, a když ani to plynulý chod domácnosti nezajistilo, musel seknout s prací a zůstat doma i její manžel. Všichni tři dospělí se pak věnovali výchově dvou dětí a měli to na plný úvazek. Trochu mě z té historky zamrazilo a umínila jsem si, že i když u nás by to nebylo z důvodu nedostatku místa a rovněž z finančních důvodů možné, nechci skončit jako ona známá.
Dle mého názoru, by se féroví autoři knížek pro rodiče dvojčat měli omezit pouze na tuhle radu. Měli by ji vytisknout obřími písmeny na první a zároveň poslední stránku svých publikací a neunavovat nás žádným balastem okolo. Prokázali by tím jednak úctu k našemu času (pokud stále nějaký máme, měli bychom ho trávit smysluplně) a jednak vlastní takt a inteligenci (který rodič v očekávání si chce číst o možných vývojových vadách svých dětí?).
A jestli můžu přidat ještě jednu radu za sebe: Nekomplikujte si zbytečně život. Chápu, že chcete dát svým zlatíčkám to nejlepší, ale musíte myslet i na sebe. Uspávat pravidelně jedno dítě na ruce není žádný med, ale vynásobte to dvěma! Připravovat dvojité porce k jídlu je samo o sobě náročné, ale připravovat dvě různá jídla (jednomu chutná to, druhému zase ono) je už vážně na hlavu. Běžet hned k miminu, když pláče, je vcelku normální, ale pokud jsou dvě a řvou najednou (a věřte, že budou), jedno holt musí počkat…
Hlavně se ale nenechte stresovat tím, jak to dělají vaše kamarádky s jedním dítětem, a moudré rady od lidí, co se v životě nestarali o dvojčata, berte vůbec spíš vlažně.