[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Půl těhotenství jsem slýchala poučku, že jako prvorodička musím mít pravidelné a silné stahy minimálně po osmi minutách a minimálně dvě hodiny, aby vůbec stálo za to zvednout zadek, nahodit si na záda batůžek a odjet do porodnice.
Přenášela jsem několik dní a při páteční kontrole jsem se dozvěděla, že nic nenasvědčuje tomu, že by se mimino chystalo ven, a pokud tedy nechci, aby ve mně oslavilo své první narozeniny, budou mi po víkendu muset porod vyvolat. Vzala jsem to na vědomí a vyrazili jsme si udělat hezký den s procházkou a pozdním obědem v zahradní restauraci.
V podvečer jsme se já a mé obří břicho složily na sedačku ke knížce a hodlaly jsme tak setrvat několik dalších hodin. Pobolíval mě lehce žaludek. O dvě hodiny později bolesti břicha trošku zesílily, což jsem vyhodnotila tak, že ten odpolední steak nejspíš nebyl úplně nejčerstvější. A najednou jsem měla regulérní kontrakce po třech minutách. Než jsem se odbelhala do auta, jejich interval se ještě citelně zkrátil a manžel se připravoval na situaci, kdy porodím na Nuselském mostě a on bude muset pupeční šňůru překousat. V porodnici už mě stihli jen odvézt na sál, za půl hodiny byl syn venku a tato příhoda vešla do rodinných análů pod názvem „tupec na porodním sále“.
Dali jsme pro vás dohromady přehled těch největších a nejčastějších mýtů, které se o porodu tradují. Kolika z nich věříte vy?
Všichni známe dramatické záběry z filmů, kdy perfektně nalíčená hlavní hrdinka najednou překvapeně vyjekne, objeví se pod ní louže a tím je porod považován za zahájený. Pokud ovšem budete čekat s odjezdem do porodnice až do okamžiku, kdy vám praskne voda, je dost možné, že budete rodit doma na schodech.
Samovolné „prasknutí“, respektive odtok plodové vody, je mnohem méně častý jev, než se většina žen domnívá. Lékařské statistiky udávají, že samovolným prasknutím plodové vody odstartuje jen deset až patnáct procent porodů. Jestliže frčíte na televizních seriálech, můžete také snadno nabýt dojmu, že jakmile vám praskne voda, objeví se pod vámi obří louže, aby to bylo jasné i méně chápavým divákům. Jenže odtok plodové vody může mít spoustu podob. Od jednorázového, kdy máte pocit, jako byste se počurala, až po postupný únik malého množství tekutiny. Navíc se hodí zdůraznit, že odtok plodové vody nemusí být vůbec spojen s kontrakcemi. Stejně jako můžete mít kontrakce bez odtoku plodové vody, může vám i prasknout voda bez kontrakcí.
K tomuto mýtu mám mnohé co dodat opět z vlastní zkušenosti. Zatímco staršího syna jsem porodila téměř ve výtahu, porod dcery odstartoval prasknutím vody v šest ráno a do svého vítězného finále dospěl po dvaadvaceti hodinách a za pomoci kleští. Nebyla to kratochvíle, na kterou bych ráda vzpomínala, a kdykoli slyším, jak někdo tvrdí, že stačí zakašlat a druhé dítě je venku, probouzí se ve mně sklony k fyzickému násilí.
Je samozřejmé, že délka porodu je velmi individuální záležitostí, ale obvykle se uvádí, že průměrná délka prvního porodu je osm hodin u prvorodiček, zatímco u žen, které už někdy rodily, je porod přibližně o dvě hodiny kratší. Nicméně to rozhodně neznamená, že je automaticky jednodušší nebo méně bolestivý. Naopak, spousta žen, například v internetových diskusích uvádí, že jejich druhý porod byl sice rychlejší, ale o to bolestivější. Délka porodu je ovlivněna řadou faktorů (mimochodem podle výzkumu z roku 2012 trvá porod současných matek o dvě až tři hodiny déle, než tomu bylo před šedesáti lety), jako je například věk rodičky, použití epidurálu i psychické rozpoložení matky. Proto se rozhodně nedá spoléhat na to, že druhé dítě porodíte „za housku“.
Je nám líto, ale v tomto případě vás musíme zklamat. Tomuto tématu se rozhodli věnovat například autoři výzkumu, který byl proveden v roce 2015 na Harvardově univerzitě, a bohužel zjistili, že žádná souvislost mezi šířkou boků a snadnějším, rychlejším nebo bezbolestnějším průběhem porodu neexistuje. Respektive široké boky vám nezaručí bezproblémový porod. Navíc je ještě potřeba rozlišovat mezi širokou pánví a výraznějším pozadím v důsledku nadváhy. Řada výzkumů totiž ukazuje, že obézní ženy mají mnohem více komplikací při porodu a zároveň i vyšší riziko, že se jim narodí dítě se zdravotními komplikacemi.
Představa, že obejdete bolest spojenou s klasickým porodem tím, že si necháte udělat císařský řez, je úplně zcestná. Sice svůj dluh bolesti nesplatíte hned v okamžiku porodu, ale rozhodně si to neodbudete bezbolestně. Rekonvalescence po císařském řezu je mnohem delší než po klasickém porodu a ženy se častěji potýkají s bolestmi i zdravotními komplikacemi. Například australský výzkum z roku 2010 zjistil, že po císařském řezu si ženy častěji stěžují na bolesti břicha, častěji se potýkají s vaginálním krvácením, záněty i bolestmi při pohybu. Čím je matka starší, tím je riziko komplikací po císařském řezu větší.
I když zní tato hypotéza jako z říše povídaček o upírech a vlkodlacích, její zastánci mají reálnější vysvětlení. Odvolávají se na gravitační sílu Měsíce, která stojí například za střídáním přílivu a odlivu. Tvrdí, že pokud tohle měsíc dokáže způsobit s mořskou hladinou, má podobný vliv i na lidské tělo, které je více než z poloviny tvořeno vodou, dokáže tedy vyprovokovat a urychlit porod. Nicméně vědecké důkazy nic podobného nepotvrzují. V roce 2005 analyzovali vědci v Mountain Area Health Education Center v Severní Karolíně šest set tisíc porodů a zkoumali jejich možnou souvislost s lunárními fázemi. Žádná spojitost mezi úplňkem a větším množstvím porodů se ale neukázala.