[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Mohou mu říkat šťastné dítě, vlastně i dostal jméno Chance, což v překladu znamená Šance nebo Naděje. Tu mu jeho maminka skutečně dala. A díky ní teď žije a v září loňského roku oslavil první narozeniny.
Když byla svobodná matka Jemma z Brightonu těhotná, zažila při screeningu ve 20. týdnu těhotenství šok. Lékaři jí oznámili, že její miminko má těžkou nemoc ledvin. A doporučovali ukončení těhotenství. Chlapci nedávali žádnou naději, tvrdili, že bude po narození hned potřebovat transplantaci ledviny, což je u tak malého dítěte vyloučené.
"Říkali mi, že pravděpodobně zemře už v mé děloze nebo bude žít den, dva, maximálně měsíc po narození," vzpomíná na toto šílené období Jemma. Stále tomu nechtěla věřit, vydala se proto na specializovanou kliniku, kde bohužel diagnózu potvrdili. "Byla jsem znovu požádána, abych zvážila interrupci. Říkali mi, že je sobecké porodit dítě, o kterém vím, že zemře," vzpomíná matka tří dětí. Kromě malého Chance vychovává ještě šestiletého syna Tylera a pětiletou Sashu.
Měla jsem plánovat jeho budoucnost, ne pohřeb...
"Opouštěli jsme nemocnici v slzách, ale něco mi stále říkalo, že musím v těhotenství pokračovat," vypráví Jemma. Rozhodla se, že syna porodí. Nekupovala žádnou výbavičku, jen jeden obleček na pohřeb. "Dokonce jsem vybírala písně na pohřeb a vše do detailů plánovala: malou bílou rakev, medvídka od mojí mámy," vzpomíná. Teď ví, že to byla chyba. "Měla jsem plánovat jeho budoucnost, ne pohřeb!"
Chlapec se narodil v 38. týdnu těhotenství a vážil 3,30 kg. "Je krásný, nemyslím si, že by s ním bylo něco špatně," oznámila mi porodní asistentka. "Máte pro něj jméno?" zeptala se. "Ano, mám, jmenuje se Chance (Šance)," řekla jsem jí.
Po dvou týdnech na dětské jednotce intenzivní péče v Královské nemocnici Sussex v Brightonu se Chance mohl podívat domů. Stále bude docházet do nemocnice, kde budou kontrolovat polycystické onemocnění ledvin. Možná bude potřebovat dialýzu nebo transplantaci, ale může si užívat života. "Jsem strašně šťastná, že jsem poslouchala své srdce a ne lékaře," dodává Jemma.