Maminka.czVaše příběhy

Nemůžeme si dovolit bohatého Ježíška. Děti jsou nespokojené

20.  12.  2019
Věřím, že pro někoho jsou Vánoce jedním z nejkrásnějších období v roce, obzvlášť pokud má malé děti. Pro mě jsou ale tyhle svátky spojené hlavně se stresem, úzkostí a obavami. Nemůžeme totiž dětem dopřát takového Ježíška, jakého by si představovaly.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Vím, že teď někdo namítne, že Vánoce nejsou o dárcích a hmotných věcech. Za sebe naprosto souhlasím. Ale vysvětlujte to malým dětem, které kolem sebe mají vrstevníky zahrnované spoustou dárků během celého roku, natož pak o Vánocích.

Dokud byly ještě malinké, byl pro mě Štědrý den taky nádherný. Malé miminko pod stromečkem, pak batole, které se zabavilo hlavně s balicím papírem a mašlemi, a i ty sladké roky kolem tří čtyř let, kdy jim ke štěstí stačila nová modelína, pastelky a jedno pořádné autíčko a panenka.

Jenže už poslední rok ve školce začali syn i dcera postupně vnímat, že některé děti dostávají dárků tak nějak víc. Že si o nich pak po Vánocích vyprávějí a vytahují se, kdo dostal víc autíček, víc panenek a co všechno umějí.

Kolik dárků na Vánoce je akorát? Když jich je moc, děti si je stejně neužijí

Péťa i Lucka brzy poznali, že v takovém soupeření nemají vůbec šanci. A samozřejmě se začali vyptávat.

Jsme zkrátka rodina, která si nemůže vyskakovat. Začalo to tím, že manžel začal před lety podnikat a jeho společník ho podvedl. Bohužel takovým způsobem, že jsme dodnes zadlužení a splácíme to, co napáchal někdo jiný. Byly roky, kdy jsem počítala každou korunu a bála se, že nebudeme mít na splátku úvěru a na dveře nám zaklepe exekutor.

Když už jsme mysleli, že jsme z nejhoršího venku, manžel měl úraz a skončil v částečném invalidním důchodu. Ne že by vůbec nemohl pracovat, ale možnosti má omezené a tomu odpovídají i nabídky práce. Poslední dva roky má aspoň stálé místo, kde mu vycházejí velmi vstříc, ale plat samozřejmě není nic moc.

No a já pracuju jako učitelka na základní škole v malém městě, takže si asi umíte představit, kolik vydělávám. Díky své profesi mám navíc jasnou představu, jaké nároky mají dnešní děti a co všechno už některé z nich mají a jak dovedou být přezíravé až zlé vůči těm, které takové možnosti nemají.

Vyber si! Lego pro tebe, nebo dárek pro rodinu? Reakce dětí vás dojmou

A pro úplnost ještě dodám, že moji rodiče už nežijí a manžel má pouze matku, která je ale pochopitelně dávno v důchodu a spíš ještě pomáháme my jí, než aby ona mohla nám.

Taková je tedy výchozí situace a vím, že minimálně dokud nesplatíme celý dluh, což bude nejdřív tak za osm let, nic se k lepšímu nezmění.

Proč nemůžu mít tablet jako ostatní?

S nástupem do školy a také zjištěním, jak to s dárky od Ježíška vlastně je, děti definitivně „prozřely“ a začaly se nás ptát, proč jich dostávají tak málo, případně takové „obyčejné“. První druhé Vánoce se nám s manželem ještě dařilo všechno nějak přijatelně vysvětlit a přesvědčit je, že i jejich dárky jsou přece hezké. Ale s každým dalším rokem je to o něco těžší.

„Mami, proč Pavel dostal tablet, a já ho mít nemůžu? Už je mi deset, všichni ve třídě ho dávno mají!“ stěžoval si Péťa loni. Lucka zase řeší, že musí nosit „no name“ oblečení, místo aby si pořídila nějaké značkové. O tom, jaké mají mobily, ani nemluvě.

Mami, kde bydlí Ježíšek? Děti nadpřirozeno potřebují, říká psycholožka

Vánoce jsou nejhorší, je mi smutno

Vysvětlovala jsem jim, že my zkrátka máme méně peněz než jiné rodiny a tomu musíme přizpůsobovat i nadílku. Ale nějak to nechtějí přijmout. Samozřejmě že kdybychom si denně utrhovali od úst, tak jim na ten tablet nebo drahé džíny taky našetříme. Ale oba s manželem zastáváme názor, že budeme raději žít ve všední dny tak nějak „normálně“, aby děti pokud možno co nejméně poznaly, že zkrátka peníze nemáme. Díky tomu vždycky dáme dohromady peníze na školní akce včetně lyžáku, můžeme jim dávat kapesné (i když skromné) a čas od času jim něco malého koupit „jen tak“. A dokonce aspoň ob rok jet autem do Chorvatska k moři.

Zpomalte! Na Vánoce nemusíte mít všechno perfektní

„Aneta možná dostává hromadu dárků, ale tráví celé dny sama, protože její rodiče jsou pořád v práci,“ říkám dceři už asi posté. „Takhle bys to chtěla? My se sice netopíme v drahých věcech, ale zase jsme víc spolu,“ snažím se. Jenže dvanáctileté holce v pubertě je tohle pochopitelně málo. Ač jako učitelka mám zkušenosti s řadou různých dětí, s těmi vlastními si už nějak nevím rady a dochází mi nápady. Můj muž je racionálnější, krčí rameny s tím, že se s tím Péťa i Lucka prostě musejí smířit a že za pár let pochopí, že hodnota lidí se neposuzuje penězi a tím, co mají.

Ale já právě vzhledem k tomu, co denně ve škole vidím, jsem v tomhle skeptik. Dokud si děti nezačnou vydělávat samy, budou mít pocit, že jejich postavení mezi vrstevníky jim kazíme jen a jen my. A mě to moc mrzí a právě na Vánoce je mi z toho nejvíc smutno. Nevím, jestli víc z toho, že jim nemůžu dopřát, co by chtěly, nebo z toho, že to dneska mezi dětmi (i dospělými) takhle chodí.

Andrea, 39 let

Témata: Děti, Vaše příběhy, Rodina a vy, Základní škola, Vánoce, Tablet, Vánoce 2018, Stálé místo, Dnešní dítě, Džíny, Malé miminko, Dluh, Malé dítě, Manžel, Drahá věc, Dov, Dárek, Úvěr, Ježíšek, Jasná představa, Poslední rok, Chorvatsko, Lyžák, Nejkrásnější období, No Nam, Tablety na Heureka.cz