[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Citové vydírání je velmi těžké rozpoznat, a to hlavně proto, že nejčastěji se ho dopouštějí lidé nám nejbližší,“ říká psycholožka Milena Nováková. Zasáhnout naše nejhlubší emoce dokážou nejvíc právě oni a přitom zrovna od nich bychom to nečekali, protože před svými nejbližšími jsme nejvíc zranitelní a nejvíc bezbranní.
Proto je podle odbornice citové vydírání potřeba nejen rozpoznat, ale hlavně si otevřeně připustit, že se skutečně děje, a především od koho přichází. Lidé nám nejbližší totiž bývají většinou velmi věrohodní, důvěřujeme jim, jsme ochotni naslouchat jejich názorům. Proto pro nás jejich hodnocení situace nebo nás samotných není lehké zpochybnit a už vůbec ne zcela odmítnout.
Připustit si, že vás vydírá partner, rodiče nebo přátelé, bude podstatně jednodušší, budete-li dobře znát sami sebe. To vyžaduje pravidelné schůzky sám se sebou, na kterých si ujasníte, kdo jste, kam v životě směřujete a co od sebe očekáváte. Jen tak si ve své hlavě můžete vytvořit pevné hranice a správný cit pro pochopení situací, jež se vám dějí.
Pokud si nejste jisti, jaké chování je ještě normální a co už je citové vydírání, poptejte se svých známých, co si o tom myslí, nebo se jděte poradit s odborníkem. Když budete mít jasně nastavené hranice, těžko vás někdo přesvědčí tím, že ve vás vyvolá vinu, i když jste nic neprovedli, a těžko vás také zastraší, protože mu dříve dokážete jasně říci ne.
Nikdo nemá patent na to, aby stoprocentně věděl, co je správně. Neexistuje absolutní pravda. Kolik lidí, tolik názorů. „Pokud vás někdo příliš hodnotí nebo vám vnucuje svou verzi situace jako jedinou možnou, buďte ve střehu.
Váš názor a hodnocení má úplně stejnou hodnotu jako názor druhého člověka,“ říká psycholožka Milena Nováková a dodává: „Věřte si a stůjte si za tím, že druhý člověk nemůže dosahovat štěstí a spokojenosti na základě toho, že vy se chováte, jak chce.“ Tím není myšleno, že svým nejbližším nemáte vycházet vstříc. Ale mělo by to pramenit z vašeho vlastního rozhodnutí, ne z toho, že cítíte strach či vinu, a tak raději uděláte, co se od vás čeká.
Citoví vyděrači se tak často chovají, protože jinak „nemohou“. Neumějí ovládnout své strachy a nevědomé potřeby, z nichž manipulace vyvěrá. Neuvědomují si, jaké příkoří vám způsobují. Proto je dobré si o tom s nimi promluvit. Většina lidí má v takové chvíli tendenci nadávat. To možná přinese krátkodobou úlevu, ale v důsledku nic nevyřeší.
Mnohem lepší je vysvětlit dotyčnému jeho chování tak, že popíšete vlastní pocity. „Nebojte se vyjádřit svůj názor, máte na to právo,“ říká Milena Nováková. Čím častěji se necháte manipulovat a nebudete se bránit, tím víc stoupá pravděpodobnost, že se z jednání takového člověka stane pravidlo a vy ztratíte svou sebeúctu.
Článek vyšel v časopisu Moje psychologie 7-8/2013