[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Je to dilema. Náš devítiletý syn jezdí závodně na kole. Je v cyklistickém týmu a dost často mívám pocit, že je vlivem nějaké genetické odchylky s kolem srostlý. Bohužel to znamená, že jsme čtyřikrát týdně na tréninku a každý (a myslím tím opravdu každý) jarní a letní víkend na cyklistických závodech. I když naše dítě kolem žije a nesmírně ho baví, stejně je to kolotoč zničující – ráno do školy, ze školy rovnou na trénink, napsat úkoly, navečeřet se a spát. Volný čas se najednou smrskne na desítky minut a všechno běží podle předem daného plánu.
Popravdě řečeno, nejčastěji mám pocit, že nejpřetíženější je v naší rodině matka, ale samozřejmě řešíme, jestli toho na syna není moc. Jak najít rovnováhu mezi koníčkem, který ho extrémně baví, a běžným životem, hrami s kamarády nebo pouhým nicneděláním. Nechat rozhodování na něm, nebo jeho aktivity usměrňovat? Podobné dilema přitom řeší celá řada mých kamarádek. Snaží se dopřát dětem maximum podnětů. Rozvíjet je. Umožnit jim všechny kroužky a aktivity, po kterých jen zatouží. Zároveň je jim ale jasné, že by děti měly mít i volnost, možnost hrát si se svými kamarády nebo jen tak lenošit. Jak tedy poznat, že už je dítě přetížené a je čas zařadit zpátečku? A co přetíženým dětem hrozí?
Najít rovnováhu mezi aktivitami a volným časem dítěte není vůbec jednoduché. Kromě toho, že jde samozřejmě o individuální záležitost, protože každé dítě je založené jinak, problém je i v rychlém životním tempu a nedostatku času obecně.
„Samozřejmě že ideální variantou by bylo, kdyby se čas dítěte mohl rozvrhnout mezi povinnosti a čas, který stráví s kamarády, hraním si venku, četbou a podobně,“ říká psycholožka Zdeňka Dušková. „Jenže ve skutečnosti je to většinou tak, že rodiče na své děti stejně nemají tolik času, kolik by si představovali. A děti se zase často neumí samy zabavit, takže volný čas není vyplněn idylickým hraním si, ale sezením u počítače či mobilu. Takže rodičům ve finále připadá jednodušší a smysluplnější zaplnit jim téměř veškerý volný čas koníčky, kroužky, zkrátka řízenými aktivitami.“
V první řadě tedy buďte sami k sobě upřímní a odpovězte si na otázku, proč zapisujete dítě do dalšího a dalšího kroužku. Skutečně je to proto, že strašně moc chce hrát na flétničku, nebo spíš proto, že je to kroužek při škole, který se vám hodí časově a „zaplácnete“ s ním jedno odpoledne? Je samozřejmé, že reorganizace času tak, abyste se dětem mohli věnovat a mohli jste společně strávit čas, je mnohem složitější. Nicméně odborníci zdůrazňují, že společné prožitky (ať už s vámi nebo s kamarády) jsou zejména v digitálním jednadvacátém století naprosto nedocenitelné.
V rámci upřímnosti se také zamyslete nad tím, jestli jde o ambice vaše, nebo vašeho dítěte. Baví ho to, co dělá, nebo z něj chcete mít tenisového šampiona a tajně doufáte, že vám jeho výdělky z Wimbledonu budou vylepšovat důchod? Podsouváním vlastních, často nesplněných ambic dítěti ale nijak neprospíváte, protože mu úplně berete možnost, aby si vybralo a vybojovalo vlastní cestu.
Je to takový začarovaný kruh. Nemáte na děti čas (ať už ve smyslu, abyste se jim věnovali nebo abyste jim dělali zpovzdálí dozor, když jdou ven s kamarády) a snažíte se, aby měly náplň volného času a nenudily se, tak je zapíšete na další kroužek. Jenže podle psychologů ani občasná nuda dětem nevadí a rozhodně by ji měly zažít.
„Určitě není nutné mít zorganizovaný program z hodiny na hodinu a zavalovat děti nejrůznějšími řízenými aktivitami. I umění sám sebe zabavit a hospodařit se svým časem je potřeba naučit se. Pokud si dítě zvykne, že je všechno do posledního detailu rozplánované, nic ho nenutí, aby se naučilo zabavit se a vůbec být samo se sebou,“ říká psycholožka.
Naproti tomu skupina psychologů z neziskové organizace Child Trends vydala v roce 2008 zprávu „The Overscheduling Myth“, ve které zdůrazňují, že oproti obecnému přesvědčení není naplněný program dětí zdaleka tak špatný. Podle nich jsou děti, které mají několik mimoškolních aktivit, sebevědomější, lépe interagují se svými vrstevníky, mají lepší verbální i matematické schopnosti a v dospívání se méně často přikloní k drogám či alkoholu. Samozřejmě tu ale není řeč o přetížených dětech, odborníci pouze zdůrazňují, že není důvod se mimoškolních aktivit zříkat úplně. Jen je potřeba najít mezi nimi a volným časem rozumnou rovnováhu.
Signály toho, že je vaše dítě přetížené, jsou velmi různorodé. Přetížené dítě může být nervózní a podrážděné, ale stejně tak i úzkostné, jak se snaží vyhovět nárokům, které na něj kladete, a má strach ze selhání. Může si stěžovat na bolesti hlavy, břicha, ale i na spoustu různých, neurčitých bolestí, které mají psychosomatický základ.
Často mívají přetížené děti problémy s dospělými autoritami a rebelují proti nim, protože vlastně většinu svého času musí poslouchat jejich pokyny a příkazy. Někdy na velký psychický tlak reagují přejídáním. Velké psychické vypětí, ve kterém se nachází, se může projevit záchvaty vzteku nebo třeba výraznými konflikty se sourozenci.
Pokud si chcete být jisti, že se přetížení vašeho dítěte netýká, zkuste si na papír rozepsat jeho denní program. Každý den by se v něm měl objevit čas, který bude mít dítě samo pro sebe a který nebude vyplněn žádnými řízenými aktivitami. Nebojte se prázdných „oken“ v průběhu dne. Dítě musí mít možnost rozhodnout se i samo za sebe, co bude právě dělat. A stejně tak je v pořádku i to, pokud se rozhodne nedělat vůbec nic. Samozřejmostí je i dostatek spánku, který dětem dopřejete. Možná vám to připadá samozřejmé a spánkovou deprivaci máte spojenou spíše s vystresovanými dospělými, jenže tenhle problém je bohužel aktuální i u dětí.
Kolik hodin spánku děti potřebují? Podle věku!
Výzkum provedený na Harvardu, jehož výsledky byly publikované v magazínu Academic Pediatrics, dokázal, že spánková deprivace se týká už i zcela malých dětí a má velmi závažné následky. Spánkově deprivované děti nedokážou udržet pozornost, mají problémy s pamětí, nedokážou se soustředit, zpomalují se jejich reakce a přidružuje se spousta dalších problémů. Ideálně by přitom ve věku od šesti měsíců do dvou let měly děti spát zhruba dvanáct hodin denně. Pro tří- a čtyřleté děti se doporučuje jedenáct hodin denně a děti od pěti do sedmi let deset hodin denně. Myslete na to při organizování denního programu dětí.