[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ještě před takovými osmdesáti lety byl u nás porod doma naprosto běžným jevem. Těhotenství a narození dítěte bylo zcela přirozenou součástí života nejen pro ženu, ale i pro jejího partnera a ostatní příbuzné. Dnes jde o jev velmi vzácný – v porodnicích přijde na svět 99,8 % dětí.
Diskuse o návratu porodů do domácností je ale čím dál živější. Souvisí to s pocity mnoha žen, které rodily v porodnici a více či méně si myslí, že jim moderní zdravotnictví tento vrcholný zážitek ukradlo.
„Na porod jsem se velmi těšila. Plánovala jsem, jak to zvládnu, jak se moje miminko narodí v klidu a pohodě a jak budeme od prvních vteřin spolu. Přestože jsem porodnici dlouho a zodpovědně vybírala, nakonec jsem měla smůlu na autoritativní a nerudnou sestru, která se mnou jednala jako s kusem hadru a moje pocity ji vůbec nezajímaly. Prostě mi jen dávala pokyny, kdy a co mám dělat. V té vypjaté situaci jsem vůbec nedokázala vzdorovat, a tak jsem se jen tupě poddávala její „péči“ a při tom mi tekly slzy.
Myslela si, že pláču bolestí, proto volala doktora, aby mi dal utišující lék, když jsem ho odmítla, vynadali mi do hysterek,“ popsala jeden z takových zážitků čerstvá maminka na internetové diskusi jednoho serveru.
Právě nedůstojné podmínky, nepřijatelné chování zdravotnického personálu a autoritativní přístup lékařů i sester k nastávajícím matkám stojí velmi často za rozhodnutím žen rodit napříště jinde – v klidu a bezpečí domova, kde vás nikdo nevzbudí v pět ráno kvůli tomu, abyste si okamžitě změřila teplotu, kde nebudete muset opouštět své starší potomky a budete moci jíst, co a kdy se vám zachce. Taková představa se jistě líbí nejedné z nás.
Nesmyslná nepřijde ani známé herečce Michaele Badinkové. „Vážně jsem o tom uvažovala a zajímala se o to. Mně se ta myšlenka líbí. Moje babička rodila první dvě děti doma a teprve další dvě v nemocnici, není to tak vzdálené, co domácí porody byly běžné,“ řekla v jednom rozhovoru pro magazín Ona Dnes. Nakonec svou dcerku přivedla na svět v pražském Motole, protože myšlenku domácího porodu nepodpořil její partner, herec Jan Teplý. A byla spokojená.
Lékaři se porodům v domácím prostředí brání především z důvodu toho, že se obávají možných komplikací, které není možné dopředu předvídat. Velmi často jde doslova o vteřiny, které mohou mamince a dítěti v ohrožení chybět. Uvažovat o tom, že svého potomka přivedou na svět doma, by měly pouze ty ženy, jejichž zdravotní stav je výborný a těhotenství probíhá bez problémů, statistiky jsou ale neúprosné: akutní ukončení porodu císařským řezem či vybavení plodu (nebo placenty po porodu) kleštěmi čeká na každou osmou až desátou zcela zdravou matku, jejíž gravidita absolutně nenasvědčovala jakékoli blížící se komplikaci.
„Porod je mnohahodinový děj, kdy nelze předvídat, jestli skončí přirozeně, či zda bude nutná intervence včetně porodnické operace. Může se bohužel zkomplikovat v kterékoli své fázi. Je zcela jasné, že výhřez pupečníku, akutní tíseň plodu z nedostatku kyslíku, odloučení lůžka, roztržení děložního svalu či akutní krvácení nemůžete úspěšně vyřešit v domácím prostředí.
Čtěte také: Zkusíte alternativu?
Například v roce 2004 byly u 3,5 % porodů zaznamenány závažné komplikace. K roztržení dělohy došlo při jednom z asi 1400 porodů, k výhřezu pupečníku při jednom ze zhruba 800 porodů,“ vysvětluje gynekolog MUDr. Jan Řičánek. „Získali jsme bohužel pocit absolutního bezpečí hraničícího téměř s nesmrtelností.
Můj osobní názor je, že za fyziologický porod lze považovat pouze takový, který nevyžaduje absolutně žádné zásahy zvenčí a vede k porodu zdravého novorozence. Nemám nic proti tomu, že porod doma považují jeho zastánci za ,přirozenější‘. Přirozený je ale i přírodní selekční tlak, který eliminuje slabé jedince. Jinými slovy: slabí nepřežijí.
Moderní medicína tento tlak do značné míry odstranila. Bylo by jistě optimální, kdybychom budoucí rodičky, které porodí fyziologicky, uměli odlišit od těch, v jejichž případě bude nutný lékařský zákrok v průběhu porodu. Předporodní vyšetření nám však umožňují pouze identifikovat skupinu žen, v níž je pravděpodobnost komplikací nižší,“ dodává gynekolog.
Na druhou stranu doktor Řičánek chápe snahy o zpříjemnění prostředí v porodnicích. „Proto budoucím rodičkám radím: diskutujte se svým gynekologem a poté s porodníkem o svých obavách a představách. Vypracujte si porodní plán. Nejste objekt, jenž má vypudit plod na tento svět, proto se nebojte komunikovat s personálem porodního sálu hned od přijetí,“ říká.
„Osobně se domnívám, že lze respektovat osobnost rodičky a vyhovět jejím přáním, byť se mohou jevit jako pošetilá. V praxi už dnes vy ženy rozhodujete o tom, zda se podrobíte klyzmatu, jestli budete oholeny, po celou dobu s vámi může být blízká osoba nebo dula, volíte úlevové polohy, porodní polohy a místa, nástřih hráze se neprovádí paušálně, pupečník může přestřihnout otec, na porodním sále může hrát vaše oblíbená hudba, novorozence předáváte do péče sester, kdy chcete…
Pořád ještě máte pocit, že doma je to lepší?“ dodává gynekolog s úsměvem. Zároveň ale upozorňuje na to, že je rovněž nutné respektovat osobnost porodní asistentky a lékaře, k čemuž v řadě případů ze strany rodiček nedochází.Některé ženy přicházejí k porodu s velmi naivními představami, od kterých pak nechtějí ustoupit.
Existuje i skupina žen, která nebude spokojena nikdy a dá to hlasitě najevo. Doktor Řičánek například zná případ, kdy si čerstvá matka stěžovala na zkažený porod, protože asistentka používá nepříjemně vonící parfém.
Mohu potvrdit, že některé maminky se ke zdravotnickému personálu chovají velmi nevybíravě. Při mém druhém porodu žena rodící ve vedlejším boxu nadávala porodní asistence i lékaři tak, že jsem zapomínala na své stahy a červenala se až za ušima.Nutno podotknout, že když se po narození dítěte poněkud nejistě omlouvala, personál motolského porodního sálu ji ujistil, že si nic (na rozdíl ode mě) nepamatuje.
V České republice není porod doma zakázán – ostatně těžko by šlo takový zákaz vymáhat. Stát pouze nařizuje rodičům, aby mu o narození dítěte dali vědět. Rozhodnutí je tedy jen na vás. K tomu, abyste si zvolili správnou možnost, potřebujete dostatek informací o zdravotním stavu svém i miminka a také o možných rizicích, která můžete probrat se svým ošetřujícím lékařem.
Přestože někteří reagují při vyslovení slovního spojení „porod doma“ jako býci na rudý hadr, osvícený zdravotník vás nebude urážet, ale poskytne vám své argumenty. Debata o domácích porodech se u nás bohužel zatím vede v poněkud vyostřeném duchu, což nikomu neprospívá. Přitom jestliže se podíváme blíže na důvody, které budoucí maminky k úvahám o porodu doma vedou, možná by leckterá z nich ráda rodila v porodnici, kde by se cítila dobře.
Stačilo by, aby tam rodička nebyla považována za nesvéprávnou hysterickou bytost, které je potřeba hned na příjmu jasně ukázat, kdo porod povede. Kdyby lékaři a další personál porodnic přistupovali k maminkám s úctou, kterou si nepochybně zaslouží a jíž se jim vrchovatou měrou dostávalo v dobách, kdy přivést miminko na svět doma bylo zcela běžnou záležitostí, možná by se domácí porody staly zcela neužitečnou variantou. Možnost volby by ale vždy měla být respektována.
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.