[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Mělo to být úplně normální posezení u vína, jakých jsme s Janou a Tomášem absolvovali spoustu. Jenže pak začali řešit výchovu. Tomáš si stěžoval, že Jana synům úplně všechno dovolí, je nedůsledná a rozmazluje je.
„Vychováváš z nich bábovky. Všechno jim povolíš! Stačí, když na ni hodí psí oči a hned je po zákazu,“ rozčiloval se Tomáš. Jana si to ale nenechala líbit: „Kdyby bylo po té tvojí spartánské výchově, mají děti samé povinnosti a místo hraček si hrají s šiškami a kamínky.“ Bylo to poněkud nečekané. Jana s Tomášem jsou pro všechny naše kamarády prototypem idylického páru. Jen každý z nich vyrostl v úplně jiných poměrech a občas se jim nedaří najít stejnou řeč v otázce výchovy dětí. Možná máte stejný problém se svým partnerem nebo možná bojujete v této oblasti s prarodiči. Zjišťovali jsme, kudy vede cesta ven.
V první řadě je důležité uvědomit si, že to, že máte se svým partnerem jiný názor na výchovu dětí, není konec světa ani to nijak nevypovídá o kvalitě vašeho partnerského vztahu. „Není možné a ani přirozené, aby rodiče byli ve všem naprosto jednotní. Už proto, že matka a otec mají vzhledem k výchově a péči různé úkoly a role. A také se zpravidla různě k dětem chovají,“ říká vztahová poradkyně Eva Labusová.
„Matka je zvláště na počátku života už vzhledem k biologickému propojení, tedy těhotenství, porodu a kojení, primární pečovatelkou. Úkolem otce v tomto křehkém čase je především zajišťovat bezpečí a zázemí. Matka obvykle více hlídá dětské potřeby a jejich uspokojení a pečuje o niternou pohodu. Otec dítě zdravě vyzývá a přivádí do situací, které ho rozvíjejí směrem ven. Řečeno obrazně: Matka je mostem do duše dítěte, otec mostem do společnosti. Což nevylučuje, že si rodiče někdy role vymění.“
Každopádně každý z vás si s sebou nese jiné zkušenosti, jinou rodinnou historii a rodiče ho nejspíš vychovávali poněkud odlišným způsobem. I v případě, že z toho všeho pramení zásadní rozpory v tom, jak vnímáte ideální výchovu dětí, uvědomte si, že oba máte společný cíl. Oba se snažíte o to, abyste svým dětem dali to nejlepší a připravili je co nejlépe do života. Nejste rivalové, ale partneři a jako takoví byste měli k výchově svých potomků přistupovat.
Zásadní by tedy pro vás měla být komunikace, resp. tolerantní postoj. Nastiňte svůj pohled na konkrétní výchovný problém, ale buďte zároveň připraveni vyslechnout názor druhého rodiče. Pokuste se oprostit od neměnnosti vlastního názoru a hledejte, jaký přístup bude mít pro vaše děti větší přínos.
Samozřejmé potom je, že to, na čem jste se s partnerem domluvili, budete oba důsledně dodržovat. Dohodli jste se například, že vašim dětem nebudete povolovat víc než jednu sladkost denně? Jenže vy neodoláte dětskému žadonění a otevřete jim sáček bonbonů, kdykoli se s nimi ocitnete o samotě? Potom podkopáváte autoritu nejen svému partnerovi, ale zároveň tím mezi řádky sdělujete dětem, že pravidla jsou tu od toho, aby se porušovala.
Samozřejmostí je i to, že nebudete partnerovy názory na výchovu před dětmi kritizovat. Jestliže s některými z nich nesouhlasíte, vyříkejte si to mezi sebou a nepomlouvejte toho druhého před dětmi. Poznámkami typu: „To víš, já bych ráda, ale váš tatínek vám prostě nikdy nic nedopřeje,“ stavíte děti do situace, kdy po nich chcete, aby se přiklonily na vaši stranu a svým způsobem si vybraly mezi matkou a otcem. Tedy situace, která je pro ně traumatická a neřešitelná.
Americký psycholog Martin Seligman v knize Optimistické dítě rozpracoval Desatero rodičovského hádání a jedním z jeho bodů je právě varování: „Nikdy dítě nenuťte, aby si vybralo stranu, ke které se přidá. V okamžiku, kdy bez přítomnosti žertu vznikne koalice rodič–dítě proti druhému rodiči, má to co do činění s těžkou rodinnou krizí i s lámáním dětského charakteru.“
Častým tématem sporů mezi rodiči bývají i případné fyzické tresty. Podle výzkumu agentury NMS Market Research z roku 2016 tělesné tresty schvaluje pětaosmdesát procent Čechů, přičemž mezi jejich příznivci převažují muži. Ženy jsou ve výchově mírnější. I v tomto ohledu se však snažte najít kompromis. Můžete například stanovit pravidla, podle nichž budou tresty přípustné pouze v jasně definovaných situacích.
„To, že někdejší necitlivou autoritářskou výchovu mnohde nahradila tzv. volná výchova, postrádající jakákoli pravidla, neznamená, že se bez fyzických trestů nelze obejít. V současnosti jsou oba způsoby výchovy, autoritářský i bezhraniční, považovány za zanedbávající.
Žádoucím ideálem je výchova respektující a vědomá, zahrnující láskyplné, přirozeně autoritativní vedení rodičů, usilujících o rovnováhu mezi přiměřeným ukázňováním dítěte a zároveň podporou jeho osobnosti. Hlavním motivačním faktorem by pro dítě měl být sám vztah s rodiči a jejich příklad, nikoli strach nebo zmanipulování. Většina rodičů, s nimiž pracuji, přiznává, že děti fyzicky trestají hlavně ve vlastním afektu a že z toho nemají dobrý pocit,“ vysvětluje Eva Labusová.
Šestiletá holčička vypráví o tom, jak je těžké být rodičem
Vůbec se ve výchově dětí snažte vyhnout jakýmkoli extrémům. Hledání a nalezení kompromisů přitom nebude prospěšné pouze pro váš partnerský vztah, ale hlavně pro vaše děti. Ukážete jim tak, že rozpory a konflikty jsou normální součástí mezilidských vztahů a lze je vyřešit. Buďte připraveni zodpovědět jejich otázky a vysvětlit jim, že i přes dočasný rozpor se na vašich vzájemných citech nic nemění. Potom existuje velká naděje, že i vaše děti se budou v budoucnu umět vypořádat se svými vlastními partnerskými konflikty.