Neshody ve výchově mezi partnery mohou narušit psychiku dítěte

Narodilo se vám dítě a najednou máte pocit, že se s manželem neshodnete vůbec v ničem? Všechno, co uděláte, je špatně, a co řekne on, považujete za špatné zase vy? Pak máte problém - nesoulad mezi partnery jsou jednou z největších chyb, které můžete ve výchově udělat.

Znáte situaci, kdy matka něco řekne svému dítěti, a otec vzápětí tvrdí něco jiného? Vy ratolesti zakážete, aby dělala to či ono, a tatínek to za pár minut povolí? Bohužel, tyto „výchovné“ metody jsou v rodinách poměrně časté. Pokud ale dítě slyší z úst svých rodičů pokaždé něco odlišného, bude zmatené a nikdy nebude jejich slova brát vážně. Nedůslednost a nejednotnost ve výchově je skutečně to nejhorší, co můžete svým potomkům předat.

Na druhou stranu je zcela přirozené, že neshody mezi rodiči k výchově patří. „Maminka a tatínek jsou dvě samostatné bytosti s různými názory, postoji, přístupy ke světu, mají trochu jiné cíle, vadí jim jiné věci… není ani možné, aby na všechny problémové situace, které s výchovou přicházejí, měli stejný názor,“ říká psycholožka Tereza Beníšková. Důležité ale je, aby se shodovali v zásadních věcech! „Nebo si alespoň rozdělili kompetence, o jaké oblasti bude který z nich rozhodovat.

Dále by měli respektovat již učiněná rozhodnutí toho druhého a sami ho neopravovat. Pokud například matka o něčem rozhodne a otci se to nelíbí, tak není vhodné, aby zakázanou věc dítěti dovolil. Měl by jít za matkou a bez přítomnosti dětí to společně s ní probrat. Zákaz, který dala maminka, by případně měla rušit zase jen ona. Dítě by mělo vidět, že rodiče se ve svých rozhodnutích vzájemně respektují. Že před ním jeden druhého neshazuje, nesnižuje váhu rozhodnutí druhého,“ vysvětluje psycholožka.

Drobné neshody nevadí

Pokud máte rád válečné filmy a manželka zase romantické slaďáky, pak je to normální a nejsou to žádné neshody, kvůli kterým byste museli podávat žádost o rozvod. Takové věci k životu patří - a ve finále, dítě se také potřebuje naučit, jak se diskutuje, argumentuje a vyjednává. Bude se totiž muset naučit jednat i se svými brášky či sestřičkami, vrstevníky, bude se muset umět dohodnout, na co si budou hrát a co budou dělat třeba po obědě.

„Když se však rodiče neshodují v základních věcech nebo jeden mění rozhodnutí druhého, potomek ztrácí bezpečné a jisté domácí prostředí. Cítí se zmatený, není si jistý, co doma platí a kterého z rodičů má respektovat. Většinou si vybere variantu, která je pro něj výhodnější, a naučí se držet s tím, kdo mu dovolí více, kdo anuluje rozhodnutí prvního. Trvalá koalice jednoho z rodičů s dítětem proti tomu druhému je vždy nezdravá a v důsledku nevýhodná pro všechny. Jesltiže by se vytvořilo například stálé spojenectví dcery s maminkou proti tatínkovi, může to na holčičce zanechat trvalé stopy v jejím budoucím vztahu k mužům, které bude vnímat jako špatné či neschopné,“ varuje psycholožka.

Dítě může začít i více zlobit, aby si vyzkoušelo, kde vlastně jsou rodinné mantinely, co mu rodiče ještě dovolí, a co už ne. „Budou-li se neshody mezi tatínkem a maminkou opakovat a prohlubovat, dítě bude nejspíše hůře výchovně zvladatelné. Může si začít dělat, co chce, nebrat na nikoho ohledy, protože si časem začne uvědomovat, že rodiče stejně nevědí, co chtějí, mění svá rozhodnutí, vidí to každý jinak. Nebude respektovat běžná výchovná opatření, protože bude ze zkušenosti vědět, že rodič nakonec třeba ustoupí,“ dodává Tereza Beníšková.

Jak minimalizovat neshody

„Můj manžel si už od narození syna představuje, jak z něj jednou vyroste slavný fotbalista. Myslím, že kdyby syn řekl jako první slovo míč, asi by se zbláznil radostí. Já si ale nepřeju, aby chodil 5x týdně někam na tréninky, ani aby trávil víkendy na zápasech, raději bych byla, kdyby měl normální dětství,“ vypráví třicetiletá Magda z Mladé Boleslavi. I já sama mohu potvrdit, jak se v tomto směru mohou rodičovské priority lišit. Chápu, že děti by se měly hýbat, ale nechápu, proč by měly trávit celý volný čas jen sportem - jsou i jiné zájmy a směry, kterými by se měly ubírat. A tak jsme doma došli ke kompromisu - děti sice sportují, ale chodí jen na jeden sport, a ostatní aktivity si vybírají samy, samozřejmě s naším souhlasem. Zatím to funguje. Jak říká psycholožka Beníšková, rodiče by si měli spolu ujasnit zásadní směřování ve výchově.

„Říct si, co je pro každého z nich důležité, jaké jsou jejich priority. Když budou rozumět postojům partnera, lépe se jim budou chápat každodenní výchovná opatření učiněná druhým rodičem. Například maminka, která sama nesportuje, může považovat pravidelný pohyb otce s dětmi za zbytečný a obtěžující, nabourávající její program a odpočinek s ratolestmi. Pokud si ale s tatínkem v klidu popovídá, třeba pochopí, jak moc je pro něj důležité vést své děti ke sportu stejně, jako vedl kdysi jeho otec jeho. Možná pak bude chápavější k jejich dalším sportovním výpravám a nebude se tolik zlobit, že jí nabourávají rodinný relax.

ČTĚTE TAKÉ: Jak ženy tvoří své muže

Rodiče by si také měli dohodnout, v čem a do jaké míry chtějí dítě direktivně vést a v jakých oblastech mu dají svobodu. Domluvit se, o čem může rozhodovat potomek a v čem budou mít hlavní slovo oni. Když se spolu shodnou na základních přístupech a na respektování již učiněného rozhodnutí druhého, mají položeny základy pro jednotnou výchovu,“ dodává psycholožka Beníšková.


Co dělat, a co ne?

  • V zásadních věcech by měli rodiče postupovat společně nebo se domluvit dopředu
  • Rodiče by měli respektovat již ohlášené výchovné opatření druhého a neměnit ho
  • Pokud jeden neví, zda danou věc již druhý nezakázal, je dobré celou věc s partnerem zkonzultovat, a tímto způsobem to dítěti říct

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Jako asistentky, sociální pracovnice nebo recepční se uplatníte kvalitně. Díky Jupiteru máte totiž smysl pro zdvořilé chování a…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci