[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Podle některých studií nejsou často novopečení rodiče dostatečně připraveni na nové problémy a výzvy, které je nevyhnutelně čekají spolu s narozením ratolestí. Vědci tvrdí, že mnohdy máme tendence odkládat řešení zásadních životních situací „na neurčito“, bojujeme s nízkou sebedůvěrou, nedorozumění zametáme pod koberec, děláme ukvapená rozhodnutí a neumíme hledat potřebné kompromisy. S čím vším byste měli být srovnaní a co je potřeba mít vyřešené dříve, než se zhostíte své nové životní role rodiče a vaším největším úkolem bude dobře vychovávat vlastní potomky? Možná vás překvapí, co říkají psychologové.
Očekáváte, že narození potomka zachrání partnerský vztah, který má řadu problémů a skomírá? Jde o jeden z vůbec největších omylů, shodují se odborníci. Pokud vztah nefunguje, partneři se cítí nespokojeni, panují mezi nimi neshody a hádky, odcizují se, miminko a povinnosti i starosti kolem něj jen přispějí k prohloubení rozkolů a potíží. Podle výzkumů až 67 % párů přiznává, že po porodu prvního potomka se kvalita jejich vzájemného soužití zhoršila, vztah prošel velkou zkouškou, často dokonce opravdovou krizí. Takže pokud plánujete, že se pokusíte zachránit manželství a posílit vzájemné pouto prostřednictvím dítěte, věřte, že to není nejlepší nápad.
Jste workoholik? Nejvyšší příčku na vašem žebříčku priorit hraje zaměstnání, kariérní postup, vydělávání peněz? Pokud chcete být opravdu dobrým rodičem, který věnuje svým dětem dostatek pozornosti, péče a času, s budováním slibné „kariéry“ se na nějakou dobu budete muset rozloučit. Rodiče – workoholici, často aniž si to sami uvědomují, nevyhnutelně emocionálně zanedbávají své děti, které se pak často cítí doslova „neviditelné“, odstrčené, stranou jejich zájmu. Což později nevyhnutelně vede k pocitům viny a problémům se zdravou sebedůvěrou.
Zahoďte veškerá očekávání a plány! Perfekcionismus je často způsoben strachem ze selhání, pocitem nedostatečnosti, nízkou sebeúctou a špatnými zkušenostmi v dětství. Rodiče by měli tento psychologický problém včas vyřešit, převzít nad svým chováním kontrolu. Děti vás někdy nebudou poslouchat, nebudou chtít dělat domácí úkoly a pomáhat v domácnosti. Buďte připraveni na nepředvídatelné situace a nejrůznější zádrhele, s malými dětmi nikdy nejde nic přesně podle plánu. Musíte umět předvídat, experimentovat, nacházet flexibilní řešení. Ano, počítejte s tím, že často budete muset jednu věc opakovat desetkrát, několikrát denně převlékat zablácené kalhoty a utírat jídlo z podlahy i ze stěn. A je to tak v pořádku!
Máte už doma dvě či více dětí a pořád vám to nestačí, toužíte po dalším rozšíření rodiny? Ano, můžete mít doslova závislost na dětech. „Už máme čtyři děti, přesto bych si moc přála stihnout ještě aspoň jedno. Chápu, že už jsem na těhotenství a porod trochu stará, nemůžu si ale pomoct, v jednom kuse na to musím myslet,“ svěřuje se Helena (44). Utkvělá touha po tom mít „hnízdo“ plné a starat se o drobotinu může ukazovat na jakousi potřebu a způsob, jak a čím zaplnit určitou vnitřní prázdnotu, jejímž důvodem může být například vlastní nepříliš šťastné dětství, tvrdí psychologové. Chtít stále více a více dětí může být problém, se kterým je vhodné zajít za odborníkem.
Není žádným tajemstvím, že malé děti se učí nápodobou, opakováním a kopírováním toho, co vidí kolem sebe, přejímají vzory, které znají z domova. To znamená, že vaše dítě bude přesně takové, jací jste vy, rodiče. Bude se podobně chovat, mluvit a jednat s ostatními, převezme váš „světonázor“. Je proto více než důležité projevovat se před potomky jako zdravě sebevědomý člověk, který má své touhy, přání a cíle, za kterými si jde. Rodiče, kteří si v jednom kuse na něco stěžují, litují se, pomlouvají ostatní, prezentují se jako „oběti“ a v podstatě neví, jak naložit se svým životem, vychovají s největší pravděpodobně nejisté, zakřiknuté a nesebevědomé dítě s tendencí se podceňovat, které nevěří svým schopnostem a má potíže navazovat zdravé vztahy. V budoucnu pak nebude věřit, že může být v něčem úspěšné a že ho lidé mohou mít rádi takové, jaké je.
Psychologové pro tuto skutečnost mají dokonce odborný termín „infantilismus“, který popisuje člověka, který se i v dospělosti chová a jedná jako „přerostlé“ dítě. Tito lidé mají tendenci nechat se ovládat v první řadě emocemi, nikoli rozumem. Což se s rodičovstvím, které vyžaduje obrovskou vytrvalost, důslednost a sebekontrolu, příliš neslučuje. Každé dítě potřebuje cítit „vedení“ a oporu od emocionálně stabilních a psychicky i citově vyrovnaných rodičů.