Maminka.czBatole

Nutíte batole půjčovat hračky? Chyba! Víme, proč to nedělat

Martina Machová 5.  7.  2019
Malé děti žijí „tady a teď“, hračku často odmítají půjčit, neboť se zcela jednoduše obávají, že o ni definitivně přichází. Co tedy děti vlastně učit a jak?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Já jsem si ale s tou hračkou hrál

Dvouletý Péťa obchází ve velkých kruzích kolem pískoviště. Svými ostražitými pohyby se nápadně podobá malé šelmičce, která však místo kořisti svírá v drobných ručkách milovaný plastový náklaďák.

Petřík je nešťastný! Tak rád by si hrál s autem v pískovišti, ale bojí se, že by po jeho zamilované hračce ostatní děti z pískoviště opět zatoužily. Dobře si pamatuje, jak to dopadlo minule! Nějaký kluk mu sebral auto z „garáže“, a když Péťa plakal a chtěl ho zpět, protože se bál, že si ho ten kluk odnese domů, tak mu maminka řekla: „Ale Petříku, nebuď lakomý a pěkně chlapečkovi auto na chvilku půjč! Vždyť sis s ním ani nehrál.“ Ale hrál!

Malý lakomec: Lze ho naučit půjčovat hračky?

Náklaďák stál přeci na parkovišti a čekal, až mu Petr udělá silnici! Všechno se zkazilo. Cizí kluk měl najednou Petrovo auto a náramně se bavil, máma toho kluka navíc Péťovi vnutila ošklivý kyblík a hrabičky, které vůbec nechtěl, a s úsměvem tvrdila, že to má za půjčení auta. No nenaštvalo by vás to?!

Nechceme vychovávat lakomce

Pochopitelně vás nechceme nabádat k tomu, abyste ze svého potomka vychovávali malého sobečka, egoistického lakomce a později třeba i držgrešli – to naprosto ne! Jen je někdy užitečné si uvědomit, že děti nevnímají svět tak jako my dospělí a že půjčování hraček pro ně může představovat velký problém. 

Nekoukají do budoucnosti, žijí přítomností, aktuálním okamžikem a hrou, do které jsou zrovna vnořeny. Navíc doba, kdy si děti začínají skutečně hrát s kamarády, spolupracovat, pomáhat si, vědomě si půjčovat věci, vyměňovat je, jednoduše následovat společný cíl hry, má své počátky zhruba okolo třetího roku.

Mladší děti obvykle celý proces zápůjčky a vrácení věci nechápou a úměrně svému naturelu na takové „transakce“ reagují. Ty hlučnější a zarputilejší jsou pak pochopitelně často považovány a označovány za „lakomce“.

ČTĚTE TAKÉ: O hračky se vůbec dělit nemusíš, řekla matka synovi na hřišti. Souhlasíte s ní?

7 možných důvodů, proč nerad půjčuje hračky

I v době, kdy již dítě rozumí principu půjčování věcí, se lze pochopitelně setkat s jedinci se sklony k umanuté „hamižnosti“, jaké k tomu mohou vést důvody? A pozor, vůbec nemusí být negativní!

  • Dítě nechce danou věc nikomu svěřit, protože k ní má silný citový vztah a úplně jednoduše se o ni bojí – ať už stála deset korun nebo tisíc. Daná hračka má pro něj hodnotu dle jeho aktuálního vztahu k ní. Ostatně možná máte podobný citový vztah k nějakým svým osobním drobnostem (a také je možná velmi neochotně půjčujete).
  • Může jít o věc, kterou dítě dostalo nedávno; je pro něj tedy nová, neokoukaná…
  • Existuje i možnost, že má dítě s půjčováním špatné zkušenosti, třeba se mu půjčená věc vrátila ve zuboženém stavu nebo dokonce vůbec!
  • Roli hrají i sourozenecké konstelace. Možná prochází nelehkým obdobím, kdy do rodiny přibyl nový člen, mladší sourozenec, a jeho život je přechodně obrácen naruby a svět, jak ho znal, je v troskách. A tak reaguje bouřlivě na situace, které jen lehce „zavánějí“ tím, že by opět o něco přišel, musel se podělit, uskromnit.
  • Nebo je naopak mladším sourozencem, kterému je vše atraktivní záhy (a často za zády rodičů) okamžitě „zcizeno“, a tak si prostě přehnaně chrání každou drobnost, aby o ni nepřišel.
  • Možná jen napodobuje své rodiče a sourozence – za těch pár let, co je na světě, již jednoduše nasál atmosféru své rodiny, kde jsou všichni na své věci více než „opatrní“. (A pozor, čím jsou děti starší, tím je rodičovský vzor zřetelnější!)
  • A konečně je samozřejmě možné, že je od přírody tak trochu „shánčlivý“, jak říkávaly naše babičky.

Učte děti diplomacii

Jak tedy děti naučit, aby se naprosto přirozeně dělily, nebyly lakomé, ale naopak vstřícné k potřebám druhých? Nejprve takoví musíte být vy sami – a to bývá často nejtěžší.

Určitě se též snažte vcítit do situace dítěte – jak byste se v dané chvíli zachovali vy sami, pokud by po vás někdo chtěl danou věc půjčit? Máte-li jasno, můžete od tohoto poznání odvíjet svou pomoc i radu.

Dítě se též může učit „diplomacii“; například nabídnout kamarádovi zapůjčení jiné věci nebo může zorganizovat nějakou výhodnou výměnu. Některým hodným introvertním dětem („věčným dobráčkům“) dokonce prospěje, když se naučí říkat „ne“ a věc prostě nepůjčí.

Podaří-li se vám vést děti citlivě k tomu, aby se drobné konflikty naučily řešit bez použití agrese a s jistou dávkou diplomacie samy bez vaší asistence, jste na dobré cestě k tomu vychovat příjemného člověka – kamaráda, partnera, spolupracovníka apod.

Máte jasno, jak byste se v dané chvíli zachovali vy?

Ve 3 letech nosí plenu. Jak ho konečně naučit na nočník?
Testovali jsme hračky. Které u našich dětí bodují?
GALERIE šílených vánočních přešlapů: Těmito dárky se Ježíšek rozhodně netrefil!

 

Témata: Děti, Batole, Praktické rady, Sourozenci, Kyblík, Velký problém, Sklon, Kořist, Nový člen, Máte-li, Dobrá cesta, Ručka, PETO, Konflikt, Příjemný člověk, Špatná zkušenost, Jistá dávka, Lakomec, Dítě starý, Hami, Nelehké období, Hračky, Hra, Mladé dítě, Petrov