Maminka.czOčkování

Odkládání očkování je zbytečný hazard, říká imunoložka Vančíková

Gabriela Kolinová 23.  5.  2019
Řada rodičů chce očkování svého miminka odložit na pozdější dobu. A často pro to nemá pádný důvod. Podle lékařky Zuzany Vančíkové z Kliniky dětského a dorostového lékařství v Praze svou váhavostí zbytečně ohrožují své dítě. Kdy opravdu očkování odložit? A čeho se rozhodně nemusí bát?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

První dávka vakcíny se podává dětem už v devátém týdnu. Jsou situace, kdy byste doporučila očkování odložit?  

Pro odklad očkování musí být opravdu závažné důvody a jasné kontraindikace. Je to akutní horečnaté infekční onemocnění nebo jiné akutní onemocnění, nestabilní závažné neurologické onemocnění, těžký imunodeficit a těžká alergická reakce na složky očkovací látky. Ve většině zemí včetně USA  očkují i nedonošené děti co nejdříve, v běžném schématu. To by jistě nedělali, pokud by to mělo negativní dopady.

Takže souhlasíte se svými kolegy, že odkládání očkování je zbytečný hazard? A jak s očkováním u nedonošených dětí? 

V novorozeneckém a kojeneckém věku je riziko závažných infekcí i úmrtí na ně nejvyšší. Obranyschopnost není  v tomto věku ještě plně vyvinuta a imunitní systém si s přirozenou infekcí často sám neporadí. Proto je potřeba začít s očkováním co nejdříve. Nedonošené děti mají imunitu ještě méně zdatnou, proto u většiny vakcín potřebují více dávek, nikoliv očkování bez závažných důvodů odkládat. 

Očkování má vedlejší účinky, ale následky nemoci jsou horší, říká lékařka

Obavy z očkování dvouměsíčních miminek tedy nejsou na místě? 

Na celém světě jsou očkovány miliony zdravých dvouměsíčních kojenců bez závažných nežádoucích reakcí. Obavy by tedy měly být spíše z oněch očkováním preventabilních infekcí (například pertuse - černý kašel, který i dnes ve vyspělých zemích může vést i přes veškerou léčbu k úmrtí novorzence či kojence).

S jakými obavami okolo očkování se nejčastěji setkáváte? 

Rodiče se obávají například neurologických komplikací. V minulosti byly přisuzovány očkování proti černému kašli celobuněčnou vakcínou. Později se však ukázalo, že to byl omyl. U většiny dětí, u kterých se po očkování rozvinula epilepsie, se později zjistilo, že mají dědičnou formu epilepsie - takzvaný syndrom Dravetové. Příčinou epilepsie u těchto dětí tedy nebylo očkování. V té době to však nebylo známo a tento omyl v mnoha zemích vedl nejprve k významnému poklesu proočkovanosti a následně ke změně vakcíny, která je bohužel méně účinná.

Další obavou je rozvoj autismu, tento mýtus byl také vyvrácen. Studie doktora Wakefielda byla podvrhem, údaje nebyly pravdivé, její autor byl následně vyškrtnut z registru lékařů a byla mu odejmuta lékařská licence.

Největší mýty o autismu. Kdy máte jako rodič zpozornět?

A co se týče imunity? 

Někteří se obávají rozvoje autoimunitního onemocnění po očkování. Je to však velmi vzácné, většinou je k tomu nutná vrozená dispozice nebo další podněty. Při úvahách o riziku očkování dětí, které mají vlohy k abnormálním imunitním reakcím, je vždy nutné si uvědomit, jak by u nich probíhala přirozená infekce. Následky by byly mnohem horší, než eventuální reakce po očkování. Riziko infekce je přitom zcela reálné.

Jiní se obávají, že očkování imunitu dětí oslabí. To je omyl. Nejenže očkování vyvolá imunitu cíleně proti infekci, proti které je namířeno, mnohé vakcíny stimulují imunitu i celkově, takže děti potom snáze odolávají i jiným infekcím, třeba i běžným virozám.

Zátěž imunitního systému očkováním?

Vakcíny obsahují hlavní složku (antigen), která navozuje imunitní reakci, a pomocné látky nutné pro stabilitu, trvanlivost a bezpečnost. Dnešní vakcíny obsahují jen takové množství antigenů, které je nezbytné k vytvoření dostatečné ochrany. V současnosti je dětem jejich prostřednictvím aplikováno jen několik desítek antigenů. Pro porovnání, v druhé polovině minulého století bylo ve vakcínách obsaženo až několik tisíc antigenů.  Bezprostředně po narození je novorozenec vystaven několika stovkám druhů mikroorganismů. Množství antigenů ve vakcínách tak představuje zcela minimální zátěž pro jejich imunitní systém. Pokud by teoreticky všechny vakcíny současného českého očkovacího kalendáře byly aplikovány v jeden den, bylo by „zaměstnáno“ pouze 0,1 % kapacity dětského imunitního systému.

A doporučila byste očkování rozložit, nebo očkovat současně s hexavakcínou?

Některé vakcíny je možno podávat současně - dvě až tři najednou. Při takovém postupu o něco vzrůstá riziko horečnaté reakce. U dětí, které reagují vysokými teplotami je tedy vhodnější očkovat každou vakcínu zvlášť.

A jak u nedonošených dětí, očkovat současně, nebo rozložit? 

U nedonošených dětí naše odborné společnosti doporučují očkovat jednotlivé vakcíny odděleně (např. nejprve hexavakcinu, s 14 denními odstupy potom ev. vakcíny proti pneumokokům, meningokokům, rotavirům). Ve světě však i nedonošené děti očkují více vakcínami najednou, v jednom dni.

Pokud zvažuji jen povinné očkování, přesvědčovala byste mě, abych dala i očkování navíc  například proti pneumokokům? 

Určitě. Meningokok, pneumokok, klíšťová encefalitída, hepatitidy... Sama jsem své děti očkovala i na všechna nepovinná očkování. Očkování proti pneumokokům v té době ještě nebylo, ale určitě bych neváhala. Jsou to závažná onemocnění. Nedávno v České republice i přes veškerou intenzivní léčbu zemřela tříletá, dosud zdravá dívka, na pneumokokový zápal plic.  Znám také případ  adolescentky, kterou ráno maminka omluvila ze školy kvůli teplotám, mysleli, že má chřipku. Dívka byla doma sama, rodiče byli v práci. Život jí zachránil kamarád, který za ní přišel odpoledne na návštěvu a našel ji v polovědomí se skvrnami na končetinách. Okamžitě volal záchranku. Kdyby přišel o hodinu později, byla by mrtvá. Ráno to vypadalo jako chřipka, přitom to byla meningokoková infekce.

Meningokovou infekcí jsou nejčastěji ohrožené malé děti. Co je důležité vědět?

Když zmiňujete adolescenty, má cenu očkovat dospívající nebo dospělé, kteří nebyli očkovaní (například proti pneumokokům) jako děti, když nejohroženější skupinou jsou malé děti a senioři?

Proti pneumokokům očkujeme během celého života ty, kteří spadají do definovaných rizikových skupin. U zdravých jedinců bych zvážila jejich individuální rizikové faktory prostředí, povolání, zatížení.  Například stres, cestování, práce s malými dětmi…Očkování bych doporučila sestřičkám i mladým kolegům, kteří začínají pracovat na dětském oddělení. Nejeden z nich brzy po nástupu onemocní právě pneumokokovým onemocněním - zápalem plic, zánětem dutin. I zdravé děti jsou velmi často osídleny pneumokoky v nosohltanu a šíří je tak do okolí.

Povinné očkování proti pneumokokům zatím není. Vy byste byla pro? 

Byla bych pro. U nás je hrazené v případě že se zahájí v kojeneckém věku, seniorům nad 65 let a rizikovým skupinám. Přesto zájem o něj není takový, aby bylo dosaženo kolektivní imunity (pokud jsou téměř všichni očkováni, bakterie se v kolektivu přestane vyskytovat a nenakazí se tedy ani ti, kteří například z důvodu nízkého věku ještě očkováni být nemohli.

Proč o nepovinná očkování není takový zájem, co myslíte? 

V poslední době rostou počty rodičů, kteří odmítají veškeré očkování. Zčásti je to kvůli nedostatečném povědomí o rizicích vakcínami preventabilních infekcí, zčásti kvůli obavám z nežádoucích reakcí, které jsou však ve většině případů neopodstatněné. Svou roli možná také hraje i rychle dostupná kvalitní lékařské péče o děti u nás. Obavy z vážných nemocí jsou možná menší, pokud víte, že se kdykoliv můžete rychle dostat k lékařskému ošetření.  Pro mnoho nemocí však toto nestačí, protože mohou probíhat a usmrtit velmi rychle nebo proti nim nemáme účinné léky. Mnohé nemoci také přes veškerou léčbu zanechají trvalé následky nebo pacient zemře. Toto jsou pádné důvody, proč se očkuje.

Zmínila jste očkování těhotných, jaký je o něj v České republice zájem? 

V Británii i jiných zemích očkují těhotné ženy proti chřipce, protože mívají těžký průběh s komplikacemi, očkují je také proti pertusi (černý kašel), protože tím ochrání novorozence. Matka po očkování vytvoří protilátky, které přejdou placentou i do plodu, novorozenec je tedy chráněn již od porodu. Naše ministerstvo zdravotnictví a odborné společnosti toto očkování doporučují také, zájem je však minimální.

Očkování nedonošených dětí

Termíny „donošený“, respektive„nedonošený“ novorozenec se opírají o dobu vyjádřenou počtem dokončených týdnů těhotenství. „Nedonošený novorozenec“ je podle definice Světové zdravotnické organizace každý novorozenec, který se narodil dříve než za 37 dokončených týdnů těhotenství. „Velmi nedonošený novorozenec“ je pak takový novorozenec, který se narodil dříve než za 32 dokončených týdnů.

Dle stanoviska odborných společností České neonatologické společnosti, České společnosti alergologie a klinické imunologie, Odborné společnosti praktických dětských lékařů a České vakcinologické společnosti je očkování nedonošených dětí vhodné zahájit po stabilizaci jejich klinického stavu, a to podle stejného schématu jako u donošených dětí, to je podle kalendářního věku. U velmi nedonošených dětí je pro jejich vyšší celkovou nemocnost většinou nutný individuální přístup k zahajování pravidelného očkování.

 

Témata: Novorozenec, Kojenec, Imunita, Nemoc, Očkování, hazard, Imunoložka, Povědomí, Trvanlivost, USA, Vakcína, Van, Pneumokok, Nedonošené dítě, Infekce, Imunologie, ÓČKO, Úvaha, Vanc, Dávka vakcín, Antigen, Očkování dětí, Zuzana Vančíková, Česká republika, Závažný důvod