[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Samozřejmě, že zánět středního ucha má své naprosto objektivní příčiny – nejčastěji bakterie, ale také viry nebo dokonce kvasinky. K častějšímu výskytu v dětském věku pak přispívají i anatomická specifika Eustachovy trubice a třeba i to, že dítě neumí smrkat nebo smrká špatně.
U nás se záněty středouší obvykle léčí antibiotiky, v některých jiných evropských státech zase preferují spíše symptomatickou léčbu a antibiotika se nasazují až při komplikacích. Zajímavý a mnohdy podnětný názor na danou chorobu může mít i pozvolna se prosazující tzv. psychosomatický přístup k nemocem i jejich léčbě, s nímž se zcela náhodou setkala i maminka malé Klárky.
Klárka bývala „zdravá jako řípa“, dokonce ani nástup do školky nijak razantně nepokoušel její velmi odolný imunitní systém. Problémy s oušky začaly náhle v jejích zhruba 3,5 letech. Nejdřív Klárce dvakrát píchali pravé ouško, po několika týdnech zase levé. Pak obě ouška „rozkapávali“, později opět došlo na bolestivý zákrok. Vše se během roku několikrát opakovalo, Klárka měla minimálně pětkrát antibiotika a lékař navrhl odstranit nosní mandli.
Navíc v té době Soňa řešila vážné manželské problémy, neboť se provalila manželova nevěra. Manžel bohužel nebyl schopen (a pravděpodobně ani ochoten) vztah se svou kolegyní okamžitě ukončit. Hlučné hádky, bouchání dveřmi, dramatické odchody, pláč i vyhrožování rozvodem byly takřka na denním pořádku.
To vše musela poslouchat i malá Klárka, která do té doby vyrůstala v klidném, stabilním a láskyplném prostředí. Vše se vždy na chvilku uklidnilo v době, kdy byla holčička nemocná. Klárčina bolest oušek rodiče pokaždé na chvíli stmelila, nutila je chovat se k sobě hezky a věnovat se Klárce a ne svým bolestem a smutkům.
Manželství nakonec krizi ustálo, o razantní konec se kupodivu postarala ona zamilovaná kolegyně, která se rozhodla z práce odejít a udělat za vším tlustou čáru. Podala výpověď a odjela zahraničí. Manželství se s pomocí psychoterapeuta dostávalo z nejhoršího a právě v té době začaly pomalu ustupovat i Klárčiny zdravotní problémy. Tehdy si vše ještě Soňa nespojila…
Čas plynul, rodinná atmosféra se pozvolna uklidňovala, Soňa se snažila odpustit a zapomenout. Velmi jí pomáhal i návrat do zaměstnání, které milovala. Manžel nakonec také změnil místo a v nové, klidnější práci byl spokojený. Soňa však ještě stále docházela k psychoterapeutce, která jí pomáhala se se vším bez hořkosti vyrovnat. A právě tato neortodoxní dáma jí při jedné návštěvě sdělila, že Klárčiny problémy mohou z pohledu psychosomatiky souviset s nelehkou rodinnou situací.
Klárčiny uši byly neustále nucené poslouchat, jak se její dva nejbližší a nejmilovanější lidé hádají, jak si ubližují. Slýchala slova o odchodu, slýchala urážky i nešťastný pláč maminky – slýchala bolest a vztek, které nedokázala zpracovat. Se vším se nedokázala vyrovnat, bála se a ztratila pocit bezpečí. Z toho, co slyšela, ji bolelo nejen srdce, ale i uši.
Toužila je ucpat, toužila nic neslyšet. Navíc později pochopila, že když ji ouška bolí, rodiče se nehádají, věnují jí pozornost, táta nikam neodchází a vše doma vypadá trochu jako dřív.
Klárka samozřejmě nebyla kouzelnice, natož dítko s nadpřirozenými schopnostmi, byla úplně obyčejná nešťastná holčička, která si své nemoci rozhodně sama „nevykouzlila“. Bolest těla jen následovala bolest duše a naznačovala možnou příčinu – tedy alespoň z pohledu moderní psychosomatiky a názoru psychoterapeutky, která se okrajově problematikou zabývala.
Šestiletá holčička vypráví o tom, jak je těžké být matkou