[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Chlapečka, který od příchodu na svět až do svých prvních narozenin nepoznal nic jiného, než nemocniční postýlku, si letos v červnu v pražské nemocnici všimla spisovatelka a blogerka Petra Jirglová, která tam chodila navštěvovat kamarádku. Začala za ním docházet, aby nebyl úplně sám. Osud malého a nemocného miminka, které se narodilo předčasně a má nemocné plíce, jí hluboce otřásl, a tak se rozhodla případ medializovat.
„Na posteli ležel malý chlapeček, oblečený jen v pleně, s přivázanýma rukama ke konstrukci postele. Ležel tam sám, měl tam dvě hračky, na které pochopitelně nedosáhl. Žádnou hrazdičku, žádný kolotoč nad ním, nic. Bylo mu necelých sedm měsíců. Sevřelo se mi srdce. Nejhorší na tom ale bylo, že přišla sestra, v roušce, která na něj ani nepromluvila, nepohladila ho, strčila mu teploměr do zadku, přebalila ho a odešla. Jediný, kdo se o něj trochu zajímá, je babička, která už se stará o tři malé děti, o jeho sourozence,“ popsala Petra Jirglová.
Děťátko pak převezli z pražské motolské nemocnice do nemocnice v Ústí nad Labem a následně se stěhovalo dále, do nemocnice v Děčíně. Zde se podle Petry Jirglové nesetkaly její návštěvy s pochopením, obzvláště, když se žena začala zajímat o to, co s chlapečkem bude a zda někdo případ oznámil odboru sociálně-právní ochrany dětí. Později se, z důvodu zhoršení zdravotního stavu, chlapec přesunul zpět do nemocnice v Motole.
Poté, co celý případ zveřejnila Česká televize a v rámci pořadu 168 hodin upozornila na fakt, že další osud chlapce nikdo neřeší a úřady si ho „přehazují jako horký brambor,“ se věci daly do pohybu a koncem listopadu se klučina konečně dostal do přechodné pěstounské péče.
"Současný chlapeček je mé deváté děťátko. Bylo to těžké, protože v postýlce tam leželo dítě, kterému bude skoro rok. A tím, že víme, jak má vypadat roční dítě… Nebylo to zoufalství, to určitě ne. Představovala jsem si to možná i horší, ten první dojem," uvedla pro Českou televizi pěstounka chlapce. Podle jejích slov dělá chlapec obrovské pokroky doslova ze dne na den.
Obrovskou radost z toho, že se chlapečka ujala pěstounka, má samozřejmě i Petra Jirglová: „Chlapečku můj milovanej, už bude dobře. Nikdy jsi neměl a asi ani mít nebudeš na růžích ustláno, ale ty to zvládneš, já to vím. Jsi v dobrých rukách, ty ruce o tebe budou pečovat a mazlit tě, starat se o tebe a všechno doženeš. Jsem tak šťastná, tak unavená, zlomená, tak moc mi chybíš, strašně moc. Není to konec, je to nový začátek pro nás pro oba. Oba nás čeká ještě dlouhý boj. Je ještě hodně co říct, hodně co změnit. Neboj, ty už jsi udělal víc než dost, o to se teď postarám já. Ty si zvykej na své nové doma,“ poslala mu dojemný vzkaz na sociálních sítích.
V dětských domovech a výchovných ústavech nyní vyrůstá přes 6 000 dětí. Přitom dle průzkumu každý 4. z nás uvažuje o přijetí dítěte do péče. Co nám brání v tom, abychom poskytli dětem nový domov? Seznamte se s nejčastějšími mýty, které kolují naší společností.
Pěstouny se mohou stát pouze manželé
Svatba pro pěstounskou péči není podmínkou. O svěření dítěte do péče může žádat kdokoli – manželé, životní partneři, stejnopohlavní páry i singles. Klíčový je hlavně vztah k dětem a chuť pomoci, ne manželství. U nesezdaných párů soud svěří dítě do péče jednoho z nich, i když se na výchově podílí samozřejmě většinou oba společně.
Nevíte, jaké dítě se k vám dostane
Předtím, než vás krajský úřad zařadí do evidence osob vhodných stát se pěstouny, upřesníte, o jaké dítě chcete a dokážete pečovat. S odborníky budete diskutovat to, jaké dítě jste připraveni do rodiny přijmout i jaké děti pomoc pěstounů reálně potřebují. Máte prostor zhodnotit své limity a konkretizovat, na co se příliš necítíte a v čem byste si nevěřili.
Děti z ústavů jsou problémové a nezvladatelné
Na utváření každé osobnosti a charakteru mají vliv geny, prostředí a také náhoda. Děti v náhradních rodinách se vypořádávají s různými traumaty a těžkými životními zkušenostmi a je pro ně náročné vnímat svět jako bezpečné místo, kde mohou opět důvěřovat lidem. Náhradní rodiče pomáhají svěřeným dětem vyrovnat se s jejich nejistotou a nesnázemi. Projevují cit a vřelost, podporují, aby si dítě vybudovalo zdravou sebedůvěru a našlo své místo ve společnosti. Každé dítě potřebuje být přijímáno takové, jaké je. Musí cítit, že někam patří a že něco dokáže. Na pěstounství nikdy nebudete sami. Poradenství a podporu poskytují doprovázející organizace s psychology a dalšími odborníky.
Pěstounství rovná se osvojení
Osvojení (adopce) a pěstounství spojuje láska k dítěti. To většinou oslovuje své nové rodiče „mami“ a „tati“, avšak pěstounství není to stejné. Pěstouni nemají k dětem vyživovací povinnost, nejsou jejich zákonnými zástupci, je zde snaha o zachování pravidelného kontaktu dítěte s jeho biologickou rodinou. Pěstouni jsou ze strany státu za jejich péči o přijaté děti podporováni dávkami pěstounské péče, pěstounské rodiny jsou také v pravidelném kontaktu se sociálním pracovníkem, popřípadě dalšími odborníky. Adoptivní rodiče se naproti tomu stávají zákonnými zástupci dětí a jsou zapsáni do rodného listu dětí namísto jeho rodičů.
Šance na lepší život
Děti vnáší do našich životů radost a naplnění. Na oplátku očekávají pochopení, lásku a podporující zázemí. Dejte dětem v ústavní péči šanci na lepší budoucnost a staňte se jejich milujícími náhradními rodiči. Pěstounem totiž může být opravdu každý. Pokud teprve uvažujete o pěstounství, prohlédněte si web novipestouni.cz, kde se seznámíte s příběhy skutečných náhradních rodičů a najdete detaily pěstounské péče.