reklama

Osvědčené rituály - jak dát sbohem dudlíku

Dudáček k dětem patří, ovšem pokud ho má dítko ještě ve třech letech, asi byste s tím měli něco udělat. Zahajte proto akci „Pryč s šidítkem“ dřív, než bude pozdě...

Vzdát se ho však může být velmi těžké, zvláště je-li váš potomek už starší. Čím víc mu totiž je, tím snadněji si spojuje dudlík s pocitem uvolnění a bezpečí.

V ideálním případě se děti rozloučí se šidítkem samy, a to tehdy, když se na to cítí připraveny. Ovšem v opačném případě vás kauza dudlík bude stát spousty sil a nervů.

Jakou strategii zvolit?

V podstatě existují jenom dvě - rychle a pomalu. Nic jiného mezitím neznám (vy snad ano?). Jsou děti, které se prostě zčistajasna rozhodnou, že dudlík nepotřebují a jednoduše ho odhodí pryč. Můj nejstarší syn byl takový. Ty druhé děti se svého šidítka jen tak snadno nevzdají a trvá to mnohem déle. Jestliže je to právě váš případ, pak vás čeká vymýšlení nejrůznějších metod a strategií, jak dudlík z blízkosti svého dítěte odstranit. A i když použijete jakoukoli metodu, věřte tomu, že vaše zlatíčko se o své dudu bude prát jako lev. Možná se snížíte k úplatkářství (není divu), ale to není dobrá cesta. Ovšem někdy začít musíte.

Podporujte vlastní odstavení

Většina dětí postupně ztrácí o své hračky zájem. Posilujte toto chování tím, že dudlík odložíte na určité místo, kdykoliv jej potomek nepoužívá. Ujistěte se, že k němu má snadný přístup, pokud by ho náhodou vyžadoval. Postupně si pro něj bude chodit méně a méně často. Pak už jenom stačí šidítko odhodit a dítě se po něm ani neohlédne.

Tedy, v ideálním případě, že? Kolem dvou let by už ratolest nemusela stále něco dudlat, a pokud bez dudlíku nevydrží, snažte se ho omezovat jenom na noc. „Bez dudáčku naše dcerka neusnula. Jakmile jsem přestala kojit, místo bradavky si vzala dudlík a nechtěla se ho za žádnou cenu pustit až skoro do dvou let. Pak ho najednou začala sama vyplivovat, až ho jednoho dne nechtěla vůbec,“ vzpomíná na rozloučení své dcerky se šidítkem dvaatřicetiletá Hanka z Poděbrad.
Ovšem to je šťastná maminka.

Promluvte si s dítětem

Větší batole už poměrně dobře chápe, co po něm vlastně chcete. Jestliže plánujete odstavení od dudlíku, pak si zvolte správný čas, jinak to nedopadne dobře. Především se vyvarujte stresujících období (například stěhování, narození dalšího sourozence, nemoc). Dítě by se mělo odnaučit dudat přes den do jednoho roku a přes noc do dvou let. Pokud to však nejde, nelámejte to přes koleno a nedělejte žádné násilné kroky. Dudlík byste měli používat od narození vždycky jenom jako krátkodobé řešení a připravovat potomka (i sebe) na to, že se s ním jednou bude muset rozloučit.

Myslíte si, že je vaše dítko připravené vzdát se svého silikonového nebo kaučukového kamaráda? Mluvte s ním o tom! Psycholožka Ilona Špaňhelová je zastáncem vědomého odloučení dítěte od dudlíku, tedy rozhodně ne tak, aby ho rodič „jako“ zapomněl někde na dovolené, nebo aby ho schoval a pak tvrdil, že se prostě ztratil, takový postup je pro dítě zbytečně deprimující. Mnohem lepší je třeba odnést dudlík společně s ratolestí k nejbližší popelnici a počkat na popeláře, aby sama viděla, že šidítko už opravdu odjelo.


Osvědčené rituály:

  • Náhlé zmizení: Metoda, při které dudlík někam schováte, aby ho dítě nenašlo. Mně osobně se příliš nezamlouvá, protože si dost dobře umím představit, jak by se moje děti vztekaly a křičely. Ovšem můžete ho ukrýt a společně si zahrát hru na hledání…
  • Zapomenout ho: Pokud na to máte nervy, nechte šidítko třeba u vzdáleného příbuzného, ke kterému skoro nejezdíte. Dítě sice bude trvat na tom, že se tam musíte bezpodmínečně vrátit, ale vy mu musíte vysvětlit, že je to daleko a že to nepřichází v úvahu.
  • Popelářský rituál: Ten máme doma vyzkoušený s třetím synem, který se pravidelně budil, když k domu přijížděli popeláři. Využili jsme toho a dudlík jsme spolu jednou ráno odnesli k popelnici. Rozloučili jsme se s ním rychle a spolehlivě.
  • Dárek pro mladšího kamaráda: Může to být kdokoli, třeba právě narozený bráška nebo sestřička, kteří šidítko potřebují víc než on, miminko v okolí, dokonce i nějaké zvířátko. Potomek se na něj sice bude chodit dívat a je dokonce možné, že mu ho bude brát, ale za pár dní třeba sám zjistí, že ho malé miminko užije mnohem víc.
  • Narozeninový rituál: Spojte oslavu s odstraněním dudlíku. Řekněte dítěti, že pokud chce dostat dárky, musí ho vyhodit do koše. Můžete se také domluvit v hračkářství, kam zajdete s dítětem, které jej odevzdá prodavačce, a ona mu za něj dá vybranou hračku. Druhý rok je zlomový. Po něm šidítko dítěti do úst a ruky rozhodně nepatří.

ČTĚTE TAKÉ: Vaše Adéla: Jsou dudlíky opravdu takové zlo?

Chvalte a nekritizujte!

  • Vyberte si čas, kdy je vaše dítě uvolněné a spokojené.
  • Nekritizujte potomka, nesmějte se mu, ale naopak ho podporujte, chvalte a povzbuzujte. Říkejte mu, jak jste na něj hrdí, pokud usne po obědě bez dudlíku.
  • Řekněte, že si myslíte, že už je moc velký kluk (nebo holka) na to, aby dokázal být bez dudlíku.
  • Zjistěte, proč a kdy šidítko vyžaduje - ve chvílích, kdy je znuděné, unavené, nepozorné, nebo má-li hlad? Snažte se těmto situacím předcházet, nebo se při nich dítěti maximálně věnujte, aby na dudlík nemyslelo.
  • Počítejte s opravdu rozmanitými reakcemi na odstranění šidítka. Nedejte se zaskočit a vytrvejte. Věřte, že to ratolest zvládne.
reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Musíte obecně prezentovat pevnější názory a vnitřní rozpoložení své duše, kterým se snažíte působit na ostatní lidi v okolí, to přinese…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama