[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Zážitky a atmosféru porodního sálu si často i po letech dokážeme vybavit do nejmenších detailů, ale vybavíte si ještě, co jste dělaly v den porodu? Naše čtyři maminky jej prožily poněkud nestandardně…
Na den, kdy jsem porodila Anežku opravdu nelze zapomenout! Seškrabávala jsem totiž smrduté hovězí vnitřnosti ze stropu, oken, lustru, zdí i podlahy – vybuchl mi tehdy starý papiňák, ve kterém jsem vařila maso pro psa (aby měl můj mazánek navařeno, než odjedu).
Díky bohu se mi nic nestalo, byla jsem v koupelně. Kdo ví, jak vypadá kuchyň po explozi papiňáku, je mu jasné, že jsem absolutně zapomněla na porod (i těhotenství). Očista kuchyně mi zabrala skoro půl dne, pak přišel manžel se synem ze ZOO a od práce mě vyhnal – v pravý čas!
Jakmile jsem se zhroutila do křesla, odtekla mi voda a jelo se. Ještě na porodním sále jsem měla v nose hnusný pach, který se vsákl do celého vybavení kuchyně. Ale všechno zlé je k něčemu dobré – aspoň manžel konečně vymaloval! (Tentokrát už neměl na výběr.)
Běh miluji; je mojí vášní i živobytím. Pracuji pro jednu běžeckou školu a učím tělocvik. Vzhledem k tomu, že mé těhotenství bylo bezproblémové a přibrala jsem jen 8 kg, neměla jsem žádný důvod s během přestat. Samozřejmě jsem polevila, více se hlídala a nezávodila.
Ještě v den porodu jsem si šla s kamarádkou lehce zaklusat, abychom pak společně večer „sprintovaly“ do porodnice – přítel byl totiž s dětmi z prvního manželství na prodloužený víkend v Alpách a Jenda se měl narodit až za 14 dní.
S kamarádkou jsme si daly velmi volným tempem příjemných 5 km a dohodly se na společné večeři. Z té ale sešlo. Stihla jsem jen minerálku. Už odpoledne jsem se necítila ve své kůži a pobolívalo mě břicho.
Jenže mám poněkud posunutý práh bolesti a tendence nic nehrotit… Kamarádka je naštěstí opatrnější (a zkušenější), a tak mě přemluvila, abych se jela ukázat do porodnice. Zpětně jsem jí za to neskonale vděčná. Během cesty se mi rozjely pravidelné kontrakce a kamarádka šlapala na plyn, co to šlo.
Sestřička, která mě přijímala ani nevypsala papíry – tak moc Jenda pospíchal na svět. Domů jsem šla po 4 dnech, příteli jsem tu novinku záměrně nenapsala. Bude to překvapení! Dorazili jsme domů ve stejný den, on z hor, já z porodnice. Přítel byl v šoku; dojatý i pobavený a já si vyslechla: „Vždycky jsem věděl, že si zrychlená, ale že až tak!“
Nevím, jestli mi „tlačilo na mozek“ mateřské mléko, nebo za vše může předporodní stres a hormony, ale v den porodu jsem svou rodinu naprosto nechtěně škodolibě nachytala. Ten den jsem měla první termín porodu a šla jsem si na poštu vyzvednout nějaké drobnosti pro malého, paní za přepážkou mi mimo jiné nabídla i stírací los a já neodolala!
Los jsem donesla domů a setřela, jenže jsem špatně pochopila vyhodnocení a hodinu jsem žila v domnění, že jsem šťastná výherkyně devadesáti tisíc korun. Pochopitelně jsem volala manželovi, rodičům i sestrám, kteří to k nám přijeli oslavit. Naše rodina je totiž „slavící“ – slavíme rádi a všechno.
A tak se v den mého porodu u nás sešla polovina rodiny. Kdy muž los prohlížel, ihned pochopil, že jsem nevyhrála vůbec nic! Naštěstí mám skvělou rodinu, nikdo nebyl naštvaný a všichni ze mě měli velkou legraci, rodinné veselí si chtěl pravděpodobně vychutnat i můj nenarozený syn, a tak se během večera začal drát velmi razantně na svět. A zase bylo co slavit!
Od dětství hraji na několik nástrojů, ale nejvíc jsem se zamilovala do trubky, na kterou jsem hrála 8 let v hudební škole a v několika amatérských souborech. Z té doby mám pochopitelně hodně známých muzikantů. Onen „osudný“ den mi po poledni zavolal kamarád, se kterým jsem se neviděla 2 roky, že obvolává trumpetisty a já jsem prý jeho poslední záchrana, mají večer hrát na jakési významné akci a jeden z trumpetistů jim onemocněl.
Slitovala jsem se, a slíbila, že přijdu. Porodu nic nenasvědčovalo, což na ranní kontrole v porodnici potvrdil i lékař. Jenže během hraní mi začalo být divně, bříško mě sice nebolelo, ale tlačilo a tvrdlo.
Fanfáry se moc povedly a navíc jsem byla hlavní atrakcí večera; každý za mnou chodil, kdy prý mám termín, jestli hluk miminku nevadí apod. Po pravdě jsem odpovídala: „Dnes a nevadí!“ Porodila jsem po půlnoci, asistentka mě chválila za skvělé prodýchávání kontrakci a výdrž – kdyby jen věděla, jak poctivě jsem práci s dechem trénovala!