Partnerská komunikace: Jak si ji užít a zbytečně se netrápit?

V mém e-mailu se objevilo několik otázek týkajících se toho snad nejožehavějšího problému, na který lidé ve vztazích (a to nejen těch partnerských) dnes a denně narážejí. Jestli se někdo po přečtení prvního řádku zkusil zamyslet, o jakou zapeklitost se tak asi jedná, a tipnul si, že by to mohla být „ta profláknutá komunikace“, tak se nemýlil!

Mou oblíbenou definicí komunikace je ta, která s trochou nadsázky komunikaci označuje ne za přenos informací, ale za souhrn nedorozumění. Aby k tomu pokud možno nedošlo v tomto článku, rozhodla jsem se zkusit použít ten nejjednodušší komunikační algoritmus: otázka-odpověď.

První otázka tedy zněla: „Zajímalo by nás, proč máme my ženy někdy pocit, že se s muži míjíme v komunikaci.“ Odpověď je snadná: Často nejde jen o pocit, ale o fakt, že se v komunikaci míjíte.

Druhá otázka, respektive postřeh, už byla konkrétnější: „Přemýšlíme, co dotyčný chtěl či nechtěl onou SMS zprávou říci, dumáme, proč nevolá, nepíše, třebaže minule se ozval hned druhý den po schůzce, probíráme s kamarádkami, jestli se mu máme či nemáme ozvat jako první... Zkoumáme zpětně každé slovo - co tím chtěl muž říci a proč řekl zrovna toto. My ženy řešíme a řešíme…“

A je to tady - školácká chyba v komunikaci: Mudrujete, přemýšlíte, vyvozujete, odhadujete, domníváte se, zkrátka děláte všechno možné, jen ne to, co se v komunikaci dělat nejen má, ale chcete-li se s někým dohodnout, pak i musí. Tedy neposloucháte, co ten druhý skutečně říká, a usilovně se snažíte do sdělení propašovat to, co byste chtěli nebo nechtěli slyšet. Často právě obava z toho, co byste slyšeli, vás také odrazuje od toho, se ptát.

Není přece nic jednoduššího, když něčemu nerozumím, než se přímo a „na férovku“ zeptat. Ale postavit se nejistotě čelem vyžaduje dávku odvahy, kterou ve chvílích, kdy jde o hodně, což v případě namlouvacích rituálů zcela jistě jde, příliš neoplýváme. Většina se tady řídí heslem „Hlavně nic neuspěchat“, a tak setrvává v mučivé nejistotě, kterou si krátí fantazírováním.

Z monitoru na mě svítí další otázka. Tazatelku zajímá, jak to s komunikací mají muži. „Také vše kolem vztahu rozebírají, nebo jsou pragmatičtější?“ Fakt je, že muži tolik nemudrují a nefantazírují, snaží se vyjadřovat stručně a jasně a málokdy je napadne, že by někdo nemusel rozumět tomu, co říkají.

V té souvislosti je dobré zmínit, co muži v komunikaci s ženami očekávají. Možná se to bude zdát naivní, ale já si myslím, že muži i ženy od sebe vzájemně očekávají to samé - že se dorozumí. Jen se často tak trochu míjejí v poslouchání. S nadsázkou se dá říct, že ženy poslouchají málo a vyřčené si „doupravují“ a pak očekávají něco trochu jiného nebo něco navíc. Muži zase většinou poslouchají moc, resp. doslova, a pak se řídí pouze tím, co se jim řekne! Ale nenechte se zmást „pohlavní předurčeností“. Za nefungující komunikaci může především to, když si jeden z partnerů (případně oba) prostě mele pořád tu svou.

Jak by to tedy „správně“ mělo být? A jak komunikaci zjednodušit? To „správné“ je prosté: Říkat to, co chci, aby druhý slyšel, jasně a srozumitelně. U sdělení, která považuji za důležitá, je dobré si vlastní srozumitelnost ověřit kontrolní otázkou. A pokud se stane, že se v komunikaci začínám ztrácet, je dobré se zeptat, abych měl zase jasno. Jedno ze základních psychologických pravidel při vedení rozhovoru říká: Nevyvozujeme, ale ověřujeme. Zjišťujeme, zda jsme všemu rozuměli správně.

Ale to nejdůležitější je opravdu poslouchat! V tomhle umění se skrývá tajemství těch, kteří si dokážou komunikaci užívat a ne se jí trápit.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Dnes umíte druhé potěšit svým pracovním přístupem, ale také dát před přáteli najevo, co se ve vás skrývá za skutečnou sílu. Přesto dnes…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci