reklama

Partnerská komunikace: Jak si ji užít a zbytečně se netrápit?

V mém e-mailu se objevilo několik otázek týkajících se toho snad nejožehavějšího problému, na který lidé ve vztazích (a to nejen těch partnerských) dnes a denně narážejí. Jestli se někdo po přečtení prvního řádku zkusil zamyslet, o jakou zapeklitost se tak asi jedná, a tipnul si, že by to mohla být „ta profláknutá komunikace“, tak se nemýlil!

Mou oblíbenou definicí komunikace je ta, která s trochou nadsázky komunikaci označuje ne za přenos informací, ale za souhrn nedorozumění. Aby k tomu pokud možno nedošlo v tomto článku, rozhodla jsem se zkusit použít ten nejjednodušší komunikační algoritmus: otázka-odpověď.

První otázka tedy zněla: „Zajímalo by nás, proč máme my ženy někdy pocit, že se s muži míjíme v komunikaci.“ Odpověď je snadná: Často nejde jen o pocit, ale o fakt, že se v komunikaci míjíte.

Druhá otázka, respektive postřeh, už byla konkrétnější: „Přemýšlíme, co dotyčný chtěl či nechtěl onou SMS zprávou říci, dumáme, proč nevolá, nepíše, třebaže minule se ozval hned druhý den po schůzce, probíráme s kamarádkami, jestli se mu máme či nemáme ozvat jako první... Zkoumáme zpětně každé slovo - co tím chtěl muž říci a proč řekl zrovna toto. My ženy řešíme a řešíme…“

A je to tady - školácká chyba v komunikaci: Mudrujete, přemýšlíte, vyvozujete, odhadujete, domníváte se, zkrátka děláte všechno možné, jen ne to, co se v komunikaci dělat nejen má, ale chcete-li se s někým dohodnout, pak i musí. Tedy neposloucháte, co ten druhý skutečně říká, a usilovně se snažíte do sdělení propašovat to, co byste chtěli nebo nechtěli slyšet. Často právě obava z toho, co byste slyšeli, vás také odrazuje od toho, se ptát.

Není přece nic jednoduššího, když něčemu nerozumím, než se přímo a „na férovku“ zeptat. Ale postavit se nejistotě čelem vyžaduje dávku odvahy, kterou ve chvílích, kdy jde o hodně, což v případě namlouvacích rituálů zcela jistě jde, příliš neoplýváme. Většina se tady řídí heslem „Hlavně nic neuspěchat“, a tak setrvává v mučivé nejistotě, kterou si krátí fantazírováním.

Z monitoru na mě svítí další otázka. Tazatelku zajímá, jak to s komunikací mají muži. „Také vše kolem vztahu rozebírají, nebo jsou pragmatičtější?“ Fakt je, že muži tolik nemudrují a nefantazírují, snaží se vyjadřovat stručně a jasně a málokdy je napadne, že by někdo nemusel rozumět tomu, co říkají.

V té souvislosti je dobré zmínit, co muži v komunikaci s ženami očekávají. Možná se to bude zdát naivní, ale já si myslím, že muži i ženy od sebe vzájemně očekávají to samé - že se dorozumí. Jen se často tak trochu míjejí v poslouchání. S nadsázkou se dá říct, že ženy poslouchají málo a vyřčené si „doupravují“ a pak očekávají něco trochu jiného nebo něco navíc. Muži zase většinou poslouchají moc, resp. doslova, a pak se řídí pouze tím, co se jim řekne! Ale nenechte se zmást „pohlavní předurčeností“. Za nefungující komunikaci může především to, když si jeden z partnerů (případně oba) prostě mele pořád tu svou.

Jak by to tedy „správně“ mělo být? A jak komunikaci zjednodušit? To „správné“ je prosté: Říkat to, co chci, aby druhý slyšel, jasně a srozumitelně. U sdělení, která považuji za důležitá, je dobré si vlastní srozumitelnost ověřit kontrolní otázkou. A pokud se stane, že se v komunikaci začínám ztrácet, je dobré se zeptat, abych měl zase jasno. Jedno ze základních psychologických pravidel při vedení rozhovoru říká: Nevyvozujeme, ale ověřujeme. Zjišťujeme, zda jsme všemu rozuměli správně.

Ale to nejdůležitější je opravdu poslouchat! V tomhle umění se skrývá tajemství těch, kteří si dokážou komunikaci užívat a ne se jí trápit.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Aktivita, které jste věnovala většinu volného času, nedopadla podle vašich představ. Není divu, že se cítíte jako spráskaný pes a vaše…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama