reklama

Patrik Hartl: Můj všední den se synem

Divadelní a filmový režisér Patrik Hartl má rád humor a vtip. Nebojí se ani absurdity a trapnosti, což dokazuje i ve svém novém románu Malý pražský erotikon. A s nadsázkou přistupuje i k výchově.

Vstávám z rodiny první. Vzbudím svého osmiletého syna Hynka a najdu mu na netu dokument, na který se bude dívat během snídaně. Něco testosteronového, nejlépe aspoň trochu poučného, abych ho nějak rozvíjel a příjemně probudil. Třeba historii gladiátorských zápasů ve starověkém Římě. Hynek je spokojený. Zvířata trhají otroky, gladiátoři se sekají meči. Já jsem taky s výběrem spokojený. Dokument zahrnuje i stručné dějiny římské říše a nechybí ani exkurze 

Kapitola první: ráno

Svou ženu o tom raději neinformuji. Tuším, že by měla výhrady, dobře, že spí. Zatímco se Hynek kouká, nachystám mu snídani. Jogurt, který mi byl odjakživa odporný, s láskyplným sebezapřením smíchám s velkými čokoládovými kousky (manželka by měla výhrady, že je jich až nezdravě moc).

Pak Hynkovi nachystám oblečení a několikrát ho upozorním, za kolik minut by měl přestat jíst a začít se oblékat, abychom stihli vyjít do školy včas. Stihne to, i když mě to stojí dost úsilí a bez vyhrožování, že dokument vypnu nebo mu vyrazím všechny zbylé mléčné zuby, se to neobejde.

Hynek se směje a opakovaně prohlásí, ať nehysterčím, že jsem trapnej. Potom ale zjistím, že se během sledování dokumentu sice vysvlékl donaha, ale nesoustředil se a zase si oblékl pyžamo. Začínáme mít tedy skluz. Nakonec mu s převlékáním pomůžu, přestože vím, že manželka by trvala na tom, aby se převlékl sám, je přece dost velkej. Ale takto je to rychlejší.

Dokument na chvíli stopnu a ženu Hynka umýt si zuby. Myjeme si je spolu a pohlavkujeme se při tom, protože to je mnohem větší zábava. Komu ukápne při obdrženém pohlavku z pusy pěna, prohrál. Vítězím. Povolím Hynkovi učesat se u zbytku dokumentu a upozorním ho, že za dvě minuty vyrážíme.

Vtom zavolá manželka z ložnice, že se chce tulit. Ani nedoufám, že se mnou. Vím, že s Hynkem. Hynek tedy běží z obýváku do ložnice, zatímco mu mažu housku máslem. Aby to manželka nezjistila, rychle housku obložím opravdu bohatým množstvím salámu vysočina, který Hynek zbožňuje. Naštěstí se mi svačinu podaří strčit do aktovky dřív, než bych byl obviněn, že bojkotuju manželčiny pokusy živit ho kvalitně a vyváženě. Hulákám do ložnice, že jestli se Hynek okamžitě nepřestane tulit, přijdeme do školy pozdě.

Oba se s manželkou vymotají do předsíně s brbláním, že jsem bezcitný terorista. Jako dominantní rodinný samec jim dám ovšem razantně najevo, že pokud mě budou kritizovat, přestanu plnit všechny své funkce. Funguje to. Ztichnou. Pak táhnu Hynka do školy. Probíráme, která holka se mu ve třídě líbí a proč. 

Moudře mu doporučuju, aby to moc často nestřídal, protože by z toho mohl mít v kolektivu problémy. Před školou šlápne do psího lejna. Rychle čistím botu v kaluži a nadávám. Potom mu vysvětlím, která slova z těch nadávek nesmí ve škole říkat. „Jasný, tata!“ přikyvuje hanácky. (Přestože se narodil v Praze, já pocházím z Olomouce a něco málo z dialektu po mně pochytil.) Zamává mi a já mám konečně klid na práci. 

Kapitola druhá: Odpoledne 

Ve čtyři vyzvednu Hynka z basketu a po cestě domů hrajeme hru, při které poskočíme vždycky, když uvidíme někoho na kole. Kdo vyskočí první a víckrát, vyhrává. Kdo prohraje, je debil. Nevím, jestli je to výchovné, ale baví ho to. Překvapivě zjišťuju, že v Praze je docela dost cyklistů, a nakonec jich několik navzdory své přirozeně soutěživé povaze schválně přehlédnu, abych už nemusel skákat.

Doma si zahrajeme suprovní stolní hokej, který sice stál tři tisíce korun, ale zato se s ním dají provádět fakt dobré finty a kličky. Ječíme u toho, protože jsme oba temperamentní. Já zároveň utkání komentuju, protože představa, že je náš zápas sledován v televizi statisíci diváků, zvyšuje vzrušení na maximum. Prohrávám deset šest.

Pak stavíme z lega funkční střílecí pistoli a snažíme se trefovat do staré fotky Vinnetoua ze sbírky po dědovi. A hrajeme v předsíni florbal. Hynek chytá a já ho učím nebát se velkých ran. Párkrát dostane takovou perdu, až se sám divím, že se nerozbrečí. Ale je to borec. Ani necekne.

Když přijde manželka domů, všimne si na jeho čele velkého rudého obtisku míčku. Mám hodinu volno. (Úkoly s Hynkem dělat odmítám, na to nemám trpělivost.) Čistím akvárium, abych se nějak vnitřně po celém dni vyčistil. 
Potom ovšem dostanu ránu do zad boxerskou rukavicí a jsem vyzván k boxu. Natahuju si tedy rukavice, a dokud mi síly stačí, mydlíme se s Hynkem v jeho pokojíku. Protože má základy karate a aikida, musím si ale dávat pozor, aby mi nezlomil nos. Ten si uchráním, ovšem stejně dostanu takovou bombu do ucha, že mi v něm píská ještě u večerních televizních Událostí. 

Kapitola třetí: večer 

Moje žena je zlatá. Učí se s Hynkem a všemožně ho kultivuje, takže ho nemusím zušlechťovat. Když mají zopakovaná anglická a francouzská slovíčka, přestanu na svém notebooku sledovat sportovní zprávy a Hynek mě přemluví, ať s ním jdu do vany. Baví ho v ní bitvy se stříkačkami. 

Vím, že už je dost velkej na to, abychom se koupali spolu, ale je tak nadšenej představou, že budeme bojovat i s pěnou, že tentokrát výjimečně souhlasím. Potom společně uklízíme kompletně mokrou koupelnu. A taky jeho pokoj, kde je bordel jako v tanku, přestože Hynek tvrdí, že víc uklizeno už ani mít nemůže. Oba se převlečeme do pyžam.

Ještě mu ale musím nabrousit nožem oštěp, který si našel ve škole na vycházce v družině. Slíbil jsem mu to. Tak ho brousíme. Vysajeme z podlahy odřezky a chvíli si zahrajeme na moje elektrické bicí. Hynek je sice totálně nemuzikální, ale tříská do toho jako o život. „To je maso!“ řve. Manželka se nás zeptá, jestli jsme normální, že už bude deset.

A tak syna expeduju do postele. Nalákám ho na to, že si budeme oba společně číst. Ale usnu. Probudí mě Robinson Crusoe. Hynek si ho pustí na cédéčku, když dočte kapitolu Malého Mikuláše. Dám mu pusu. Pochopitelně násilím, sám mi dobrovolně už pusu nedává. A můžu se konečně věnovat svojí ženě. No uznejte, nejsem já táta na roztrhání? 

Poznámka na závěr: 

Aby byla zachována naprostá genderová vyváženost a zároveň rodinná harmonie, musím přiznat, že takto nevypadá každý můj den. Máme s manželkou rozdělené pracovní dny na ty, kdy se víc stará ona, a na ty, kdy já. Pěkně fifty fifty. Vřele vám tento systém doporučuju a mávám všem maminkám!

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Foto: Profimedia.cz

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Máte sklon chovat se jako ostatní lidé líně, je ale pravda, že na všem vidíte pozitivní i negativní stránku, která vás překvapuje.…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama