reklama

"Pervitinový" příběh: "Nad vodou mě drží děti..."

Když vás potká něco takového, projdete si doslova peklem... Všechno se hroutí a vy si říkáte, kde na to všechno ještě vzít sílu. Zkušenost s drogami je zkouškou osobnosti.

<<< První díl článku

ZKUŠENOST MATKY

„Když mě syn pod vlivem drog už poněkolikáté fyzicky napadl, musela jsem radikálně zakročit.“ Milena (53)

V rodině učitelky a strojního inženýra byste těžko hledali nějakou „anomálii“. Třiapadesátiletá Milena a její o rok starší manžel, dcera studující vysokou školu a třicetiletý syn zaměstnaný u jedné cestovní agentury. Obyčejné rodině osud do cesty postavil překážku, o které do té doby neměla ani ponětí. Jejich tehdy 23 letý syn Tomáš už s nimi nebydlel, zrovna rekonstruoval svůj nový domov a byl dost časově zaneprázdněný. Jak říká Milena, právě tehdy unikl Tomáš jejich pozornosti.

A poprvé vyzkoušel, jak „chutnají“ drogy. Zpočátku v rodině nikdo nic nepoznal. Tomáš se vždycky u rodičů jen mihl, pokaždé byl nezvykle aktivní, ale rodiče se tím nijak neznepokojovali. O drogách byl poučen stejně jako dcera ze školy. „Doma jsme o drogách nijak zvlášť nemluvili, Tomáš v té době nekouřil ani nepil alkohol.“ To, že užíval pervitin, nikoho nenapadlo. Ale změnil se. „Rozšířené zornice, rychlý úbytek váhy, stihomam, neustálé osočování mě i manžela, to všechno se u Tomáše začalo objevovat jako časovaná bomba.“ Podezření, že něco není v pořádku, dostávalo reálný rozměr.

Ten utvrdily vpichy od jehel na rukou. „Všechno zapřel, nikdy si prý drogy nevzal. Lhal nám do očí.“ S manželem postupně zjišťovali, že Tomáše zásobovali drobní dealeři z okolí, kde bydleli. Zoufalá matka hned vyhledala pomoc psychologa i odborníky, zabývající se problematikou drogově závislých. V obou případech dostali stejné rady: „Je to dospělý člověk, musí se chtít léčit sám. Vy chraňte sebe, jemu nepomáhejte.“ Tohle ale říkejte matce, jejíž syn si sám se sebou neví rady… Když pak na Tomáše doma naléhali, aby jim řekl pravdu, pochopil, že nemá cenu dál zapírat. Slíbil, že s drogami přestane.

Svůj slib kvůli svému poměrně vážnému stavu a těžké závislosti ale nedodržel. „Tom přestal pracovat a nám se podařilo dostat jej ke krátkodobému, leč nucenému pobytu v léčebně. Bohužel, neměl valný úspěch,“ popisuje tehdejší beznaděj Milena. Od té doby navštívili ještě několik institucí, kde hledali pomoc. Všude slyšeli to samé, co už jim bylo řečeno předtím. Syn zdevastoval domek, který si předtím rekonstruoval, při občasných návštěvách u rodičů se choval agresivně. Rodiče tak byli nuceni opakovaně volat policii, aby je ochránila před synovými útoky. Komunikace s ním byla těžká, kvůli drogám si „vypěstoval“ slušnou paranoiu, neustále byl v zajetí svých chorobných fantazií, které Milena nechce raději ani popisovat…

Rodiče postupně přicházeli o milovaného syna, ten zas nevěděl, co se životem. „Často přemýšlíme, kde jsme udělali chybu. Ano, mohli jsme udělat spoustu věcí lépe, hledat pro něj lepší využití jeho volného času a tak. Všichni odborníci nás ale ubezpečovali, že v nás chyba není. Náš syn se prostě s drogou seznámil a takzvaně mu sedla. Pomohla mu překonat nedostatek energie a sebevědomí.“ Nakonec rodiče vzali Tomáše domů a doufali, že ho nějak přesvědčí (nebo i donutí) k abstinenci. To se však nepodařilo. V současné době je Tomáš ve vazbě za napadení pod vlivem drog…

POHLEDEM DR. IVANA DOUDY:

„Dost typický případ. Vypadá to na pečující rodinu s úzkostnou matkou, která si i po letech dělá starost s tím, co udělala při výchově špatně. Můžeme spekulovat, zda šlo o vrozenou dispozici, snad ovlivněnou výchovou, nebo jsou ve hře ještě další faktory. Pomoc má smysl opravdu až tehdy, když chce dotyčný opravdu přestat brát a neklade si spoustu podmínek vůči případné léčbě. To ale může trvat i měsíce či roky. Bývá ovšem velmi bolestné a obtížné, zvláště pro matku, že má nechat padnout dítě až na dno. Nikdy ale není pozdě! Zažil jsem dost případů, kdy se klient, zcela neovlivnitelný „gauner“, objevil po letech jako spořádaně žijící člověk…“


Máte podobnou zkušenost jako naše čtenářky? Dotýká se vás téma drogy nějak osobně? Neschovávejte nic pod koberec! Třeba jste si všimla, že se chování vašeho partnera či dítěte výrazně změnilo (a tato změna trvá delší dobu). Asi to nebude jen „blbá“ nálada nebo zklamání z neúspěchu v práci či ze špatné známky. Důležité je se svými nejbližšími co nejvíce komunikovat, co nejvíce se ptát (i když to může lézt protějšku na nervy). Jen díky vašemu zájmu můžete včas poznat, že se děje něco, na co už sama nestačíte.
Nestyďte se vyhledat pomoc, zavolat na poradenskou linku, navštívit psychologa. Nikdy není pozdě!



Maminčin odborník:
PhDr. Ivan Douda
Vedoucí psycholog a supervizor Drop In, o. p. s. v Praze,
Poradenská linka: 222 221 431

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Skrze Lunu byste měly být někde na jednání s klienty, kde vás to těší a kam se vás asi ostatní kolegové snaží dostat skrze sílu šarmu.…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama