[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Současný svět se mění; v některých oblastech k dobrému, v některých naopak. A se světem se mění i tátové, těm se ještě na začátku minulého století zpravidla vykalo, což je dnes takřka nemyslitelné! Zatímco předešlé generace otců bývaly především živiteli rodin vedoucí své děti, zvláště syny, přísnou a tvrdou rukou, často bez pomazlení, potulení či společného hraní – dnešní tátové bývají už často jiní. Něžnější, citovější, víc schopnější a snad i odvážnější projevovat svoji otcovskou lásku. Možná na tom má podíl i častá přítomnost otců u porodu, kdo ví. I tak je řada tátů mnohdy nejistých ve svých rolích, nejistých, zda dělají vše, co by správný táta se synem dělat měl. Je to pochopitelné! Řada z nich mívala se svými otci nejtěsnější fyzický kontakt tehdy, když dostávala „na zadek“. Co tedy mohou otcové svým synům nabídnout, aby upevnili pouto dvou „chlapů“ a byli skutečně dobrými táty?
Avšak, drazí otcové, toto vše je dle novináře a spisovatele Johna Sinora sice obdivuhodné, ale v porovnání s náležitou péčí o dcery je toto vše hračka… „Je jistě pro muže obdivuhodné brát svého syna na ryby, v nebi je nicméně speciální místo pro otce, kteří berou svoji dceru na nákupy,“ podotkl v jednom ze svých esejí pan Sinor.