[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Do porodnice jsem před čtyřmi a půl roky přijela s tím, že plodová voda odtekla jen částečně. Nikdo nedokázal přesně určit, kolik jí ještě zbývá. Že nechci podstoupit amniotomii, tedy protržení vaku blan, bylo přesto jedno z mých porodních přání. A fakt, že jsem nakonec zaplavila porodní lůžko přesně ve chvíli, kdy porodní asistentka začala o tomto zákroku přece jen mluvit, mi přijde dodnes naprosto symbolický.
Samotného protržení jsem se až tolik nebála. Potíž je spíš v tom, co se děje pak. Má sloužit k urychlení váznoucího porodu, všechno vzápětí nabere opravdu rychlý spád a je mnohem intenzivnější. Četnost kontrakcí i jejich síla. Vím, o to z podstaty amniotomie jde. Ale tělo ani mysl se na tu rychlost jaksi nestihnou připravit.
Nemluvě o tom, že Světová zdravotnická organizace o amniotomii ve svém dokumentu „WHO recommendations for augmentation of labour“ říká, že je to zákrok, který nelze tak úplně doporučit, protože není jasné, zda má jednoznačně kladné následky. Tedy určitě ne jako rutinní a plošně prováděnou prevenci ve smyslu „raději to uděláme hned, aby se to potom náhodou nezastavilo“ (pardon za zjednodušení). O co tedy při amniotomii v porodnické praxi jde?
„Amniotomie není nijak nový zákrok. Už dávno před námi lékaři jej vlastně používaly porodní asistentky, dříve porodní báby, pro chvíle, kdy se porod zastavil a bylo potřeba jej znovu rozpohybovat,“ říká k tomu MUDr. Jan Sadílek z Gynhelp.cz s tím, že je to zákrok skutečně poměrně četný. „Praktikuje se obvykle u porodu, který zhruba dvě hodiny nepostupuje. Běžný porod postupuje zhruba centimetr za hodinu, tak se otevírá děložní hrdlo v ideálním případě. A tím, jak se provádějí pravidelná měření na monitoru i vaginální vyšetření, je jasně vidět, zda je pro amniotomii důvod, či ne. Orientační jsou zmíněné dvě hodiny, během nichž nezesílí kontrakce ani nepostoupí otevírání děložního hrdla,“ dodává lékař.
GALERIE: Bez příkras! Syrové fotky přímo z porodního sálu
Zákrok samotný trvá u amniotomie neboli dirupce pár okamžiků. Porodní asistentka vyčká na chvíli, kdy vrcholí kontrakce, pak do vagíny vsune ukazovák a prostředník a mezi nimi ostrý nástroj (pracuje se s tzv. americkými kleštěmi). Aby bylo pro zákrok „dost místa“, vyčkává podle učebnic asistentka, až jste coby prvorodička otevřená na 5–6 cm, u druhorodičky stačí na 3–4 cm. Pak propíchne plodové obaly. Jsou to dvě tenounké, víceméně spojené blány (amnion je vnitřní obal a chorion vnější), které chrání miminko a udržují okolo něj konejšivé prostředí plné plodové vody.
Po amniotomii porodní asistentka překontroluje ozvy miminka, křivku na monitoru, zabarvení plodové vody a pak by měl nastat fofr, protože jak se změní prostředí uvnitř, dojde k náhlé produkci oxytocinu, který má na svědomí kontrakce, jež v tu chvíli (podle mnohých nesnesitelně) zesílí. O amniotomii se dá uvažovat dokonce právě i v případě, v jakém jsem se tehdy ocitla já: Voda odtekla jen částečně. „Plodové obaly se pak mohou slepit a je třeba je znovu narušit,“ konstatuje MUDr. Jan Sadílek.
Zákrok samotný je bezbolestný. Už jsme zmínili, že dojde k prudkému nárůstu produkce oxytocinu, jenž je zodpovědný za kontrakce. Problém je, že po amniotomii nepostupují hladce, ale skokově. Člověk na to není připravený, navíc rodičky v tu chvíli bývají už unavené, jak to u nepostupujících porodů bývá. A tak se v tu chvíli rozjede kolotoč následných zásahů: Přidává se často ještě umělý oxytocin, takže dojde k dalšímu znásobení kontrakcí. A protože v tu chvíli už nastávající maminka šílí bolestí, požádá ještě o medikamenty na zmírnění oněch bolestí.
Unikátní porod: dítě přišlo na svět v plodovém vaku
Amniotomie má pak samozřejmě vliv i na samotné miminko. Plodové obaly jej chrání před sílou kontrakcí, pomáhají mu razit si cestu porodními cestami, a najednou prasknou ve chvíli, kdy to ani ono „nečeká“. Jeho hlavička náhle dolehne na porodní cesty, bez přípravy. „Na druhou stranu je třeba říct, že už se u nás snad příliš nestává, že by do amniotomie maminku někdo nutil. Informujeme ji a probereme rizika. Když je totiž rodička unavená, klesá produkce oxytocinu, klesá i činnost dělohy, protože děloha jako jakýkoli jiný sval je unavená, mírní se kontrakce tam, kde by měly sílit, a i když pak maminka porodí, jsou tu ještě možné komplikace při porodu placenty nebo s následným krvácením,“ říká MUDr. Jan Sadílek a ještě na rovinu dodává: „Na druhou stranu je pravda, že my lékaři vždycky budeme pracovat s faktorem rizika. A riziko je pro nás velké, i když je jen jednoprocentní. Proto máme zásahy preventivní, k nimž amniotomie patří.“
WHO rozděluje zásahy při porodu do čtyř kategorií: jednoznačně prospěšné, jednoznačně škodlivé (sem mimochodem řadí i rutinní zavádění kanyly, rutinní nástřih, rutinní klystýr – přitom u nás je to stále běžné!), postupy, které nelze jednoznačně doporučit, protože žádné výzkumy nepotvrdily jejich preventivní prospěšnost u spontánního porodu (amniotomie), a pak postupy, jež se používají nevhodně (např. urychlení oxytocinem). A když si to posčítáte, u amniotomie a následných zásahů pak dojde hned k několika z nedoporučovaných postupů.