Plastická chirurgie, s. r. o.

Ne všechna miminka vypadají po narození zrovna jako z reklamy na umělou výživu. A ne vždy z toho později vyrostou. Co dělat, když nechceme, aby odstávající ouška nebo velké znaménko v obličeji znepříjemňovalo našemu potomkovi život?

„Když jsem poprvé uviděla svého syna, nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet. Jednoduše řečeno byl hrozně ošklivý. Měl šišatou hlavu, šilhal, a v obličeji měl tak nějak všechno veliké – oči, pusu, nos. A k tomu uši jako plachty.

Manžel i rodiče se rozplývali, jaké to máme „klášné miminečto“ a já si připadala jako krkavčí matka, protože jsem prostě viděla, že můj syn tedy krásný opravdu není,“ vypráví Karolína, matka dnes už pětiletého Oskara.

Většina jeho „problémů“ se brzy vyřešila sama. Hlavička protáhlá po průchodu porodními cestami získala obvyklý tvar, šilhání ustoupilo a velké oči se staly jednou z největších chlapečkových předností. Jen ta ouška byla pořád tak trochu větší, než by hlava potřebovala.

„On je vlastně ani neměl moc velká, spíš odstálá. Pořád jsem ho pozorovala, jestli se to třeba nelepší, řešila jsem to i s manželem, jenže ten mi řekl, že blázním, a ať prý se podívám na Aleše Hámu, jakou s těma ušima udělal kariéru. Mně to ale nedalo, a když mi pak Oskar po týdnu ve školce řekl, že mu děti říkají „netopýre“, objednala jsem nás na plastiku,“ dodává Karolína.

Operují se i miminka

Oskar zdaleka nebyl se svým problémem sám. Plastičtí chirurgové se ve svých ordinacích setkávají s malými pacienty zcela běžně. „Plastické operace se u dětí obvykle týkají různých vrozených vývojových vad – jedná se například o operace rozštěpů obličeje, vady na urogenitálním ústrojí či vývojové vady rukou nebo nohou.
Tyto operace se zpravidla provádějí ve fakultních nemocnicích na odděleních plastické chirurgie. U nás v Asklepionu jsou nejčastější korekce odstátých ušních boltců a různých jizev,“ vysvětluje MUDr. Andrea Musilová.

Čtěte také: A chci a chci a chci...!

Samozřejmě i tyto operace mohou přinést určité komplikace. „Rizika jsou u dětí v zásadě stejná jako u dospělých. Hrozí zejména infekce, krvácení v ráně nebo špatný průběh hojení jizev. U operací vad se navíc mohou přidat komplikace způsobené samotným původním problémem společně s potížemi zapříčiněnými růstem,“ dodává MUDr. Musilová s tím, že operace rozštěpů se na některých klinikách provádějí už v prvních dnech života miminka.

Operují se i tzv. ohně, záleží ale na jejich typu, protože některé samy postupně vymizí. Nápravu vrozených vad hradí zdravotní pojišťovny, které za vás zaplatí i korekci ušních boltců, ovšem pouze do deseti let věku dítěte.

Na soukromých klinikách se ceny operací pohybují okolo deseti tisíc korun.

Dítě musí chtít

Doktorka Musilová už ale měla i případy, kdy malého pacienta operovat odmítla.
„Už nejednou jsem zákrok rodičům rozmluvila – buď jako zcela nepotřebný nebo jako nevhodný v daném věku. Osobně totiž ctím pravidlo, že dítě by se zákroku nemělo bránit a mělo by s ním být srozuměno. U vrozených vývojových vad to samozřejmě neplatí,“ říká MUDr. Musilová.

Náhled rodičů na vizáž vlastních děti nebývá zcela objektivní. Bohužel to zdaleka neplatí jen v tom smyslu, že pro každého je právě jeho dítě to nekrásnější na světě.
„Rodiče někdy výrazně přenášejí své vlastní obavy na potomky, což děti zbytečně stresuje. Přílišným upozorňováním na drobnou odchylku, vadu či znaménko potom své ratolesti často nechtěně traumatizují, až stigmatizují. Mnohdy se jedná o věc, kterou okolí nevnímá nijak negativně, avšak rodiče to opakovaně řeší,“ dodává lékařka.

Podle jejích zkušeností mají děti, které operaci nechtěly nebo k ní byly přemluveny, horší průběh rekonvalescence. „Pokud ošetření chtějí pouze rodiče, protože se jim to či ono nelíbí, doporučuji spíše počkat na rozhodnutí potomka. Někdy jsou dospělí ke svým ratolestem kritičtější než k sobě samým. Dítě, které zákrok odmítalo, se složitě ošetřuje a při převazech často pláče. V těchto případech je důležité zvážit, na co psychicky má.“ Naopak když se potomek zákroku nebrání nebo si ho přeje, spolupráce se zdravotnickým personálem je většinou dobrá.

Každé dítě by mělo být předem seznámeno s tím, co se mu bude dít a proč, samozřejmě způsobem přiměřeným jeho věku. Před samotným výkonem, tak jako před jinými operacemi, je připravuje anesteziolog premedikací – tedy pověstnou „oblbovačkou“.

Přirozeně i v případech, kdy dítko po úpravě zevnějšku touží, mohou nastat určité potíže, především pak u operací vrozených vývojových vad. „Průběh pooperačního stavu je velmi individuální, ale obecně platí, že čím větší a těžší vada, tím mohou být komplikace horší a náročnější. Výhodou však je, že děti se ve většině případů zotavují lépe a rychleji než dospělí,“ dodává MUDr. Musilová.

Oskar je hrdina

A jak to dopadlo s Oskarem? Lékař Karolíně i chlapci vysvětlil, jakým způsobem je možné ouška donutit, aby byla těsněji u hlavy. Karolína přišla v pravý čas, protože ideální věk k tzv. otoplastice je mezi pěti a sedmi lety. Chirurg vedl řez na zadní straně boltců, výsledné jizvy tedy zůstávají skryty.

První dny po operaci bylo důležité, aby Oskar spal na zádech a příliš se nenamáhal. Hlavičku měl ovázanou deset dní, další dva týdny nosil na noc šátek. Lékař sice doporučoval zahájit běžný režim bez jakýchkoli omezení až po měsíci od operace, Oskar si do toho ale nenechal moc mluvit a už třetí týden po zákroku řádil jako obvykle. Karolínu nakonec pochválil i manžel a celá rodina – výsledek zákroku byl totiž opravdu viditelný.

„Oskar se úplně proměnil. Do operace jsem opravdu měla pocit, že se mu většina lidí kouká na uši a párkrát si na něj i ukazovali. Dokud to bylo líto jenom mně, bylo to ještě dobré, ale když kvůli tomu začal brečet Oskar, prostě jsem to musela řešit. Nakonec všichni uznali, že jsem měla pravdu.“ Ve školce je navíc od té doby Oskárek za hrdinu. Přišité uši totiž nemá jen tak kdekdo...

Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Každý den nové slevy na jednom místě!